Naruto 34.

27. března 2013 v 20:17 | Saskie a Batia ^^ |  Naruto
34. Sladký domove 2


Předchozí díl



"Vlastně byla opilá..."přiznala Stef,Kal se dlaní praštil do čela, "Ale zachránila mi život!No ták!Nebýt jí,tak mě teď Itachi vleče někam lesem.Vážně bys jí měl poděkovat...Půjdu se sprchnout,tak si to zatím rozmysli."Spiklenecky na něj mrkla a odešla do koupelny.Kal zůstal zamyšleně sedět na gauči.


"To si děláte u všech svatých i nesvatých prdel!" zakřičela na celý barák.
"Riso?! Co se stalo?" Její otec otevřel dveře a při prvním kroku se málem zabil o skříň.
"Ten... On... Rozbil se!!" Civěla na rozbitý kunai a vypadalo to, že bude každou chvíli brečet.
Přišel k ní a podíval se na věc co svírala v rukou.
"Cože? Vždyť je to jenom kunaii..." podíval se na ni pohledem "proč sakra tak vyšiluješ?" a odcházel z pokoje.
"To nemáš jiný? Já ti nějaký koupím..." prohlásil, málem se znovu zabil o skříň a zavřel dveře.
Risa si jenom hřbetem ruky otřela vlhké oči. "Ale to byl... První dárek... Co jsem od vás dostala přesně na mý narozeniny.. A zároveň poslední... Slíbila jsem.. že ho budu mít furt u sebe... A teď?" posmrkla si
Shiku si vylezl na její ruce a ocásek obmotal kolem zbytku kunaiie. Zneviditelnil špičku svého ocásku a tak i celý zbytek kunaiie, jako by říkal "Netrap se"
Risa se na něj jen podívala "Na tom nezáleží?" odhadovala co chce říct. Chameleon s povzbudivým úsměvem přikývl.
"Jak to sakra můžeš říct?!" Udělala úplně opačnou reakci než si chameleon představoval
Shiku se na ni nechápavě podíval.
"No nedívej se na mě takhle. Ty víš co pro mě ten kunaii znamená! Poprvé v devíti jsem dostala dárek k narozeninám. Poprvé a zatím naposled! A ty, co jsem dostala s "malým spožděním" o dva a půl roku pozděj, se nepočítaj. A Ty říkáš 'Na tom nezáleží'?! Hráblo ti?!" Odstrčila Shika a kunai na postel, sebrala se a zabouchla za sebou dveře od pokoje. Dupala po rozbitých schodech se slovy jako "Sakra proč já se vlastně vybavuju s neviditelnou žábou?!"
"Ah Riso, bude oběd" usmála se její matka u plotny
"Nechci!" Dupla si... Schod pod ní křupl a ona ze schodů spadla...

Stef vyšla po hodině z koupelny.Z koupelny za ní se táhla pára.Měla na sobě ručník a druhým si utírala vlasy.Kolem ní se jako tornádo prohnal Ilre.Zabouchl dveře od koupelny a zpražil Stef varovným pohledem.
"Zavírej ty dveře!Nebo nám uteče všechno teplo.Víš jak minule Shune nadával??"Sedl si zpátky na gauč.
"Kde je Kal?"Zeptala se Stef.
"Ale,řekl něco o medaili a pak odešel pryč.Jo a mám ti vzkázat,že jídlo je v lednici a jinak ho nemáme čekat na večeři."Stef došla do malé kuchyně a nahlédla do lednice.Z obýváku slyšela,jak si její bratr ještě něco mumlá.
"Co sem to sakra ještě chtěl..."Stef se zhrozila nad obsahem lednice.
"Ilre...?Proč je ta lednice prázná,vždyť jsi říkal,že..."
"To je ono!"vykřikl Ilre, "Já měl hlad a tak jsem si postupně chodil něco dávat na talíř,ale jsem přesvědčenej,že tam něco zbylo."Zvedl se z gauče a došel k lednici.Stejně jako Stef zůstal hledět na prázdnou lednici.Stef se na něj otočila s jedním zdviženým obočím.
"Nom...Jak vidíš můj primitivní bratře,tak je naprosto do mrtě prázdná."Ilre dloubl Stevee do žeber.
"Třeba je to jen naše fantazie..Hele zavřem oči,navzájem se štípnem,určitě to pomůže."Stef jen protočila panenky,ale byla pro každou kravinu,kterou její brácha vymyslel.Zavřeli oči,Ilre napočítal do tří.Nevšimli si ani,že Shune dorazil domů.Stál ve dveřích a pozoroval ty dva v jejich práci.Ilre štípl Stef do paže a ona zase jeho.Boužel,on ji štípl trochu víc.Stef vyjekla bolestí,otočila se na svého bratra a jednu mu vlepila.
"Ty seš takovej vůl!A podívej se,vůbec to nepomohlo,lednice je pořád prázdná!"Ještě mu přistál pohlavek a Stef odešla.Nevšimla si v záchvatu zuřivosti,že jí sjel ručník a zůstal ležet na zami v polovině obýváku.Shune s Ilrem se na sebe podívali.Shune jen zakroutil hlavou,Ilre pokrčil rameny a každý si dělali svoje.

Kal procházel ztichlími uličkami.Mířil k jedinému domu.Dorazil před malá vrátka a zůstal se dívat do okna,za nímž svítilo světlo.Od pusy se mu v zimě kouřilo a třel si zmrzlé dlaně o sebe.
"Jdeš děkovat..."Připomněl si a otevřel vrátka.Došel až ke dveřím.Podíval se na zvonek,sáhl letmo do kapsy a zazvonilChvíli se nic nedělo a pak konečně otevřel dveře Shiro Nodekure,Risin otec.
"Ano...?"Prohlédl si Kala od hlavy až k patě.Za ním vykoukla Sora Nodekure,matka Risy.
"Kdo to je...Kale!Jsi to ty?Shiro,to je přece Kal!"Shiro na ni nechápavě pohlédl.
"Kdo že to...?"Zeptal se.
"Přece bratr Stef."Vrhla na něj varovný pohled.
"Aha!No jo,Stevee má tolik bratrů,že už ani nevím."Poplácal Kala po rameni.
"Jo,no sme jenom tři.Já Ilre,mladší brácha a Shune,starší brácha.A Stevee...Já jsem jen přišel...Je doma Risa?"Zeptal se Kal.
"Riso!!!Máš tu návštěvu!!!"Zařvala Sora.Oba se s Shirem nevinně usmáli a zmizeli.


Chvíli před tím.

"Riso!" Vykřikla matka a přiběhla k ní. Otec, když slyšel ránu a následně výkřik hned přiběhl taky. Opatrněji seběhl schody a jal se svou dceru zachraňovat. Shiku se oběvil na prvním schodě a koukal dolů co se stalo.
"Riso! Jsi v pořádku? Slyšíš mě?" přesvědčovala se matka a dávala jí stranou vlasy, aby jí viděla do obličeje.
Otec jí chtěl rychle zkontrolovat tep, aby se přesvědčil, jestli žije, ale to nebylo nutné, jelikož Risa pohla rukou.
"Sakra…" zamumlala naštvaně.
Shiku vyšplhal po zábradlí a sklouznul až dolů, aby se přesvědčil, zda je jeho kamarádka v pořádku.
"Riso, jsi v pořádku?" ujišťovali se a pomohli jí se aspoň posadit.
Risa se zapřela rukama o zem a posadila se. "Je mi dobře, nech mě!" Odstrčila ruku své matky a otce a zhluboka se nadechla.
Rukou si prohrábla vlasy, aby něco viděla a s rukama ve vlasech se nevinně usmála. "Jsem v pořádku vážně… Tolik schodů to zase nebylo"
Oba její rodiče si oddechli a povzbudivě se usmáli. "Není potřeba volat doktora myslíš jo?"
"Ne, vážně jsem v pohodě." Její matka jí shrnula vlasy z čela a prohlédla si její obličej.
"To je dobře" oddechla si a dotkla se Risiiného ramene.
Zarazila se a přejela po ráně. Risa, hned jak si toho všimla, tak její ruku odžduchla a si rameno schovala pod vlasy.
-já zapoměla že nemám obvaz!- problesklo jí hlavou.
"Riso…?" Její matka se na ni podívala zvědavým pohledem.
"… Noo…?" Risa se pro jistotu zvedla ze země, ale stále si na rameni přidržovala vlasy.
"Co to máš na těch zádech?" podezřívavě se na ni podívala.
"…Nic? Hele já…" udělala krok na schod "Myslím, že za tím doktorem… Přece jenom půjdu… Půjdu se obléct!" vyšla dva schody, ale její matka ji zastavila. Prudkým pohybem se vlasy pohly a přes ramínko bílého tílka, šel dobře vidět znak na Risiiném těle.
Risa se ke svým rodičům otočila čelem a znamení si schovala pod vlasy.
"Já… no…" Hlasitě polkla "e…" totálně jí došli slova.
Její matka už něco chtěla říct, ale Risa vyběhla po schodech a práskla dveřmi.
"Tohle nikdy neměli vidět! Co je to kurva s tímhle dnem?! Proč je tak hnusnej…" sesunula se podél dveří a čelo si položila na kolena.

Chvíli tam tak seděla, ale pak jí došlo, že může kdokoliv přijít. Ze skříně vytáhla nový obvaz a rameno si obvázala, pečlivě a pevně.
"Riso!!!Máš tu návštěvu!!!" zakřičela její matka z přízemí.
"Sakra to mi tak chybělo, vsadím se, že je to Naruto.." otevřela dveře od pokoje "Nebo Stef.." Vykročila na schodiště "Nebo Ryuu..." povzdechla si a se sklopenou hlavou sešla schodiště.
U dveří kupodivu stál její nový senseii.
"Stalo se něco?" zeptala se Risa nechápavě.
"Ne? No vlastně ano" Risa se na něj podívala ještě nechápavěji
"Jestli se Stef chtěla omluvit, měla přijít sama" chtěla zavřít dveře, ale Kal je zastavil.
"Co Stef udělala?" Teď se nechápavě tvářil on.
"Em... To je jedno, půjdeš dál?" Risa uhla aby mohl projít.
"Ne,děkuju,spěchám domů...Hele,ať už ste si se Stef udělaly cokoliv,řekla mi,že jsi jí zachránila život.Prej sice v mírně podnapilém stavu,ale to mě může bejt jedno.Pro mě je hlavní,že je moje sestra naživu.Asi máš hodně otázek Riso,neboj,Stef ti vše vysvětlí...Já ti chci těď poděkovat.Je to jen taková maličkost,řekl jsem Stevee,že ti dám medaili.Není sice úplně zlatá,ale snad ti bude chutnat.Dík Riso a neboj,tohle se vyřeší."Usmál se a odešel.Risa si prohlédla medaili,kterou jí dal její senseii.
"Medaile za statečnost...Je ze mě hrdina!Jediná pozitivní věc na celém tomhle posraném dni!"



Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melaficent Melaficent | Web | 27. března 2013 v 21:15 | Reagovat

Podarený diel... Chudáčik Risa, ako sa strepala zo schodov :D :D

2 Batia Batia | E-mail | Web | 29. března 2013 v 11:33 | Reagovat

[1]: ale dostala medaili...To se každému nepoštěstí xP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama