Bouřící se krev 1.

30. června 2013 v 11:39 | Saskie a Batia ^^ |  Bouřící se krev

1.


Obrovskou vilou se ozývaly rychlé rytmy bicích doprovázející hlasitou hudbu. Petrucio Martinéz seděl ve velkém sále za dlouhým stolem a dvěma prsty si mnul kořen nosu. Jeho 4 nejlepší muži společně s mladým sluhou nehnutě stáli u stolu a tupě zírali do zdi před sebou, na níž hrdě visel obrovský obraz celého rodu Martinézů. Ten se natřásal s rytmy hlasité hudby. Do sálu nakoukla dvoukřídlovými dveřmi starší žena. Martinéz si ji všiml a jen jí něco naznačil rukou.
"Pane, zamkla se v pokoji a odmítá otevřít..." Řekla žena nejistým tónem, přitom pohledem sklouzla k velkému francouzskému oknu, vedoucímu do rozlehlé zahrady, zde se zarazila, stejně jako Martinézovi muži s mladým sluhou.
"Jak jako zamkla?!" Petrucio udeřil pěstí do stolu. Nikdo mu neodpověděl. Všichni sledovali mladou dívku, která lezla po prostěradle ze svého pokoje a se zatajeným dechem čekali, jestli spadne, nebo ladně doskočí za rododendronový keř... Doskočila na obě dvě nohy a podívala se do sálu na přihlížející. Provnile si zkousla spodní ret a pomalu "zaplula" za keř.V ten moment Petrucio vzhlédl.
"Na co tam všichni čumíte?! Babetto, jděte říct mé dceři, ať se laskavě uklidní a ztiší ty zvuky džungle, co se neustále ozývají z jejího pokoje. A my pánové máme něco řešit, ten nový gang mě znervózňuje. Liasi, přines nám k tomu kafe a pro dnešek si dej padla." Mladý sluha se uklonil, přičemž mu delší hnědé vlasy spadly přes tvář, jakmile se však narovnal jeho modrozelené oči zažehly pochybným plamenem škodolibosti. V rychlosti odběhl pro kávu a pak na zahradu. Všiml si dívky, která se schovávala za keřem. Potichu k ní přistoupil zezadu a hvízdl. Nadskočila leknutím, až se její dlouhé tmavě hnědé vlasy s blond melírem zavlnily. Upřela na Liase své jasně zelené oči.
"Liasi!" Strhla ho k sobě s vyděšeným pohledem.
"Klid Al... Nic se nestalo. Plížíš se tady jak nějaký uprchlický vězeň..." Zasmál se potichu.
"A jsem snad něco míň?" Pohlédla na něj s jedním zdviženým obobčím.Když neodpověděl, protočila panenky a nenápadně se plížila ke garáži.
"Jedeš se mnou? Nebo chceš snad aby te Babetta zaměstnala v kuchyni u nádobí?" Otočila se zpátky a otevřela garáž. Lias rychle doběhl k ní.
"Nechceš snad..."Jen sledoval jak Alechandra vyjíždí z garáže na vínovo fialové čtyřkolce.
"Co jsem si myslel..."Naskočil za Al,ta se vší rychlostí rozjela do města.



Asi o několik kilometrů dál se dělo něco jiného. Na vyšším kopci byla malá skupinka lidí, ukrytá před zraky ostatních velkými stromy a pár keři. Na zemi pokryté zeleným trávníkem leželi asi 4 lidé. 3 další seděli a o něčem diskutovali na bílé kapotě větší dodávky, která byla zastavená přímo vedle černé starší motorky a rudého Fordu D-150. Byli to poměrně mladí lidé, tak dvacetiletí.
Mezi všemi byla jen jedna dívka, ležela na kopci a dalekohledem na dlouhé zbrani pro snipery se dívala přímo na dům Martinézů. Ostatní kluci kolem ní k ní měli respekt. Jeden kluk ležící uprostřed se díval jen dalekohledem a četl z úst muže ve středu - Petrucia Martinéze. Chlapec popravici vše zapisoval do velkého bloku jak mu bylo nadiktováno a chlapec po levici sledoval hlídky domu, ochranku a pesonál, vše si pečlivě zapisoval.
"Do místnosti vešla služebná, ale nevidím co říká" ozval se chlapec uprostřed
"Kde?" zeptal se kluk, který sledoval pohyby personálu
"sektor 8-A, jídelna" podíval se zpět na pusu Martinéze a nadiktoval co řekl "Jak jako zamkla?"
Chlapec po pravé straně to zapsal a jen s úšklebkem komentoval "Asi má problémy s dítětem"
"Jo, vidím jak jim duní barák. Holka asi ráda hudbu nahlas" usmál se kluk vlevo od něj.
"Nechte toho a radši dělejte svou práci." promluvila dívka a nezpouštěla pohled z jejich vily.
"Hej co to-" Zarazila se
"Co?" nechápali chlapci a zaměřili se na dům
"Její okno... Ona snad zdrhá" uchechtla se a sledovala jak doskočila na obě dvě nohy.
"Hele.. Příležitost?" tajemně se usmála a zamířila s prstem na spoušti na hlavu dívky schovávající se za keřem.
"Hehee, ty se nezdáš, takže ji zabijeme aby Martinéz viděl čeho jsme schopný jo?" Zasmál se chlapec nejdál od ní a zapsal si další nadiktovanou větu.
Jen se usmála a Namířila jí přesně mezi oči.
-Zase nepřemýšlíš, vzpamatuj se- Ozvalo se její vnitřní já a ona sundala prst ze spouště. "Uneseme ji." Promluvila zamyšleně.
"Cože?" Všichni chlapci se na ni podívali nechápavým pohledem.
"Uneseme ji, budem chtít výkupné, můžem osvobodit celé čtvrtě za její život." povzbudivě se na ně podívala a oni nadšeně přikývli.
"Marko!" Luskla prsty a dalekohledem sledovala trasu kterou Patruciova dcera jela.
Chlapec s vyholenou hlavou do písmeně X, oblečený do tmavých manžestráků a bílého úplého tílka s černými brýlemi na nose, seskočil z kapoty auta a jen se na ni podíval.
Ona, i když ho neviděla, spustila.
"Pojede po ulici Feriole směrem na La Croce. Buďte tam s dodávkou do sedmi minut." Zadala rozkaz.
"Sedm?! Dodávka?! Víš jak daleko to odtud je?"
Ona se na něj jen s úsměvem otočila. "Proč myslíš, že jsem tě vzala do gangu? Kvůli tvým střeleckým schopnostem to stopro nebylo." Mrkla na něj.
On se jen zarazil a nasedl do dodávky "Jenom protože neumím střílet si ze mě hned nemusí dělat srandu...!" Oba dva kluci si naskočili do zadní části dodávky a Marko naštvaně zabouchl dveře.
"A nevzbuzujte pozornost. Máte šest minut, za pět minut se sejdeme na místě." usmála se a Marko vycouval a plnou rychlostí se rozjel pryč. "Jak se tam mám dostat za pět minut a nevzbudit pozornost?!" Zanadával
"To bude složitější, když normálně cesta trvá minimálně půl hodiny když jedeš 170-kou. Ale i když je to on.. dá to?" Obával se chlapec vedle.
"On? Levou zadní" podívala se ze srázu, na kterém leželi, dolů. Pod nimi byli nic netušící občané města, skoro té čtvrťi La Croce. "Pokračujte v práci, žádný ulívání jasný?" Podívala se na hodinky "V šest si zavolejte střídání. Dál už to znáte, papíry na stůl a máte padla."
Dívka se podívala do dalekohledu. Rychle zaměřila svůj cíl. V hlavě si vypočítala rychlost čtyřkolky, odpor vzduchu, směr jízdy, provoz...
"čas?" zeptala se
"minuta" dostalo se jí odpovědi zprava
Vyhledala si jejich bílou dodávku, již byla namístě. Zaparkovaná a připravená ve slepé uličce mezi domy.
"Neuvěřitelný že už tam je..." poznamenal chlapec uprostřed
"Proč kontroluješ je, a ne to, co říká Patrucio?" zvedla obočí
"Promiň" povzdechl si a zaměřil se zase na svůj vlastní cíl
Jen se usmála...
Našla si čtyřkolku...
Zamířila...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Whitney Whitney | E-mail | Web | 30. června 2013 v 11:47 | Reagovat

:3 příběhy tohohle typu moc nečtu, ale když jsem už na tvůj blog narazila, tak jsem si tedy přečetl toto a moc se mi to líbí. Máš zvláštní styl psaní i celkem originální nápad :) jen tak dál! :)

2 Bai Bai | E-mail | Web | 30. června 2013 v 12:56 | Reagovat

[1]: Sme rády,že se líbí :)

3 Melaficent Melaficent | Web | 30. června 2013 v 13:41 | Reagovat

Páči sa mi to.. Som zvedavá, ako budete pokračovať :D

4 Bai Bai | E-mail | Web | 30. června 2013 v 13:43 | Reagovat

[3]: už pokračujem :D

5 Sju Sju | 31. března 2014 v 18:45 | Reagovat

Hmm...můžu říct, že první díl je příběhově velice dobrý. Napíná dost, aby si člověk přečetl další. Styl psaní se mi líbí. Jediný problém mám s popisy. Jsou takové kostrbaté k tomu co se tam děje. Ale je to jen sem tam nějaká věta. Rozhovory sice moc neurčili charaktery kluků, ale ostatní postavy jsou jasně dané. Líbí se.

6 Aya Aya | E-mail | Web | 28. července 2014 v 13:53 | Reagovat

ooo vážně, první díl zní skvěle =)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama