Bouřící se krev 19.

30. září 2013 v 18:53 | Saskie a Batia ^^ |  Bouřící se krev

19.






"Kašlete na to. Ono je to vlastně jedno. Jenom myslete na to, že když bude někdo pohřešovaný přes dva týdny, tak se podívejte do sklepa prosím. Co jsem tak slyšela, ten sklep je z nějakého důvodu zvukotěsný. Dřív tu bydlel nějaký masový vrah, takže to nikdo koupit ani nechtěl. Máme štěstí že tu můžem bydlet, než to zbourali." Spokojeně se usmála a věnovala se jiným věcem.

Konec flash backu.



"Pořádně to nasaj… Ne, ne, takhle rozhodně ne. To musí jít do plic a pak ven, aby ti ten slastný kouř polechtal průdušky." Mladší zahradník nechápavě pozoroval svého nadřízeného. Carlos Fidel Guillermo pracoval jako zahradník Martinézovi rodiny už přes třicet let. Dlouhé šedé vlasy měl svázané černým provázkem na týle, na hlavě nosil slaměný klobouk, oblečený z větší části do zelené zástěry, pod kterou měl černé kalhoty a černé tričko. Svého mladšího pomocníka Nella Rigoberta přijal asi před třemi lety. Nellovi bylo zhruba dvacet let, měl po ramena dlouhé blond vlasy, šedo modré oči a kromě klobouku byl oblékaný do toho samého co jeho starší nadřízený. Momentálně spolu tito dva muži seděli v zadní části obrovského skleníku, který stál jen kousek od Martinézovy vily a pokuřovali vypěstovanou marihuanu.
"Kdo by řekl, že mě zrovna ty budeš poučovat, jak správně kouřit…" Nello nechápavě zakroutil hlavou a potáhl.
"Ne kouřit, ale hulit ty debile… To je podstatný rozdíl. Kouří jenom homosexuálové. Jsi snad homosexuál?" Carlos se na Nella podíval s jedním pozvednutým obočím.
"Už jsem ti to říkal minimálně desetkrát…" Nello protočil panenky.
"Takže jo, nebo ne?" Zeptal se znovu, Nello však nestihl odpovědět, neboť se otevřely staré skřípějící sotva držící dveře skleníku a ozvaly se kroky.
"Ku*va! Rychle, schovej to do hlíny…" Carlos zahrabal zbytek cigarety s marihuanou do hlíny ze sebou. Nello to chtěl udělat taky, bohužel mu Carlos vyrval zbytek cigarety z ruky.
"Zbláznil ses? K okurkám ne, rajčata to snesou mnohem víc."
"Carlosi, Nello! Jste tady?!" Mezi šlahouny okurek a rajčat vykoukla černá kštice doplněná o tmavě hnědé oči. Will Abain, třiatřiceti letý muž, komorník.
"Wille… Zbláznil ses? Celých třicet let, se snažím svoje tajné pěstování mariánky skrývat a pak přilezeš… TY!" Carlos rozhazoval rukama.
"No, já jenom, že vás chce vidět Pedro. Radím vám dobře. Nic neříkejte, tvařte se strašně soucitně a jen přikyvujte. To ho asi potěší nejvíc."
"Slyšels mladej?" Carlos se podíval na Nella. Ten měl pohled typu: "Co zase já?" Zahradníci oprášili ze svých zástěr smítka z cigaret, nastříkali na sebe nějaký ne moc škodlivý pesticid, aby přebili pach trávy a vydali se do vily. Will jim šel v patách.
"Proč nás chce tak najednou vidět?" Nechápal Nello.
"Jediná nevýhoda toho vašeho skleníku je, že tam nikde nemáte zásuvky na elektriku a tím pádem i televizi." Odpověděl Will.
"Všechno bude…" Usmál se Carlos.
"Babetta s Liasem byli označeni za dezertéry, po tom co teda naše drahá, všem hrůzu nahánějící chůva dala výpověď. Teď je hledá snad celé město a navíc z toho ten osel udělal mediální katastrofu. Vypadá jak největší chudáček na světě, od kterého bezdůvodně odchází zaměstnanci. Chlapi, říkám vám, že pokud Babetta najde nějaký super pracovní flek, ihned hážu tuhle trapnou uniformu Pedrovi pod nohy a odcházím taky." Will ukázal na tmavě modrou uniformu se zlatými plíšky a knoflíčky, kterou musel jakožto komorník nosit, stejně jako dveřník Bernard. Carlos s Nellem se na sebe podívali.
"Hodně štěstí, ale my nikam nepůjdeme. My si nemáme na co stěžovat, takže jsi v tom sám." Will zaklepal na dveře. Čekali asi pět minut, ovšem když se dveře neotevřely, zamlátil na ně ještě víc.
"Hej!! Ty starej plesnivej dědku!! Otevři!!! Bernarde, slyšíš mě??!!!" Vztekal se Will. Nello nakoukl malým okýnkem vedle dveří do chodby.
"Ne, neslyší tě… Právě tam paří se smetákem na hit od Guns N' Roses, řekl bych. Nemáme šanci, teď nám rozhodně neotevře. Máme dvě možnosti… Buďto vlezem dovnitř oknem, nebo si ty dveře otevřeme sami." Všichni tři se na sebe podívali naprosto vážným pohledem. Nello se už natahoval po klice, že otevře dveře, Will s Carlosem jej snad ihned zastavili.
"Zbláznil jsi se?! Ani na to nemysli!" Po pěti minutách, kdy donutili Nella čekat v klidu, bez jediného pohybu na schodech, se vrátili ze skleníku s výsuvným žebříkem, který opřeli o okno v prvním patře.
"Děláte si srandu, že jo?" Nechápavě na ně pohlédl. Carlos s Willem však nevypadali, že by si dělali srandu, to ani náhodou, spíš naopak. Byli až smrtelně vážní.
"Přece si sami nebudeme otevírat dveře. To by bylo naprosto neetické a vlastně by to nedávalo smysl. Když půjdeme vrchem, bude to mít své kouzlo a možná budem i za superhrdiny." Oba začali lézt po žebříku. Nello pouze protočil panenky a otevřel si hlavní dveře. V poklidu vyšel do druhého patra, dlouhou chodbou na její konec k velkému otevřenému oknu, o nějž byl opřený žebřík. Stoupl si s rukama založenýma na hrudi před parapet a jen čekal.
"Už tam budem…?"
"Jo, už jen pár schodků."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melaficent Melaficent | Web | 2. října 2013 v 14:46 | Reagovat

Rebrík? Vážne? :D :D Umieram, ako vždy :D To som zvedavá, čo teraz :D :D A zaujímalo by ma aj, čo s Mattyasom a Eliotom v tej pivnici :D :D :D

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 3. října 2013 v 14:46 | Reagovat

[1]: jop xD mě taky xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama