Naruto 50. -5

22. září 2013 v 12:22 | Saskie a Batia ^^ |  Naruto

50.část 5



"Myslíš snad,že neumřel?"Zeptala se Risa.Stevee se zahleděla do stropu.Ris ji chvíli nechápavě pozorovala.
"Co to děláš?"
"Dívám se na vzpomínky..."Odpověděla prosě Stef.Risa chápavě přikývla a stejně jako Stevee vzhlédla.

flash back...

Stef se převalovala na své posteli.Bylo jí asi 6 let.Choulila se pod peřinou a každou chvíli vystrkovala hlavu,aby se rozhlédla po temné místnosti.Venku za okny zuřila,dalo by se říct,Apokalypsa...Vítr ohýbal koruny stromů,po obloze se proháněly blesky a dešťové kaičky bubnovaly o střechu.Stromy,klácející se z jedné strany na druhou vytvářely hrůzostrašné stíny na podlaze Steveeina pokoje.
"Ne...Ne!"Vykřiklo dítě a schovalo se zpátky pod peřinu.Otevřely se dveře pokoje a rozsvítilo se světlo a ze Stef někdo strhl peřinu.Zavřeštěla hrůzou a zmizela pod postelí.
"Stef,klid...To jsem jen já."Kal se nahnul přes okraj postele.Natáhl ke své mladší sestřičce ruku.Stef ji vděčně přijala a vylezla zpod postele.
"Bráško..."Vtiskla se Kalovi do náruče.
"Jsem tady..."Zničehonic světlo zhaslo.Stef sebou škubla.Bylo jen slyšet,jak potichu zakňourala.
"Asi ta bouřka.."Uvažoval Kal nahlas.Za dveřmi se ozvalo křápání.
"A tohle?Taky bouřka?"Stef se třásla strachem.
"Ne,Ilre se snaží...ani nevím o co se snaží..."
"Už jde..."Řekl tiše Ilre.Asi minutu bylo ticho,než se otevřely hlavní dveře.
"Kde je to zku*vený světlo..."následovala rána,při které Stef nadskočila, "ku*va!"Bylo jasné,že Shune došel domů z mise a podle všeho mu Ilre do cesty postavil nábytek,nebo na něco narazil.Ovšem teorie s Ilrem byla v tuhle chvíli a zároveň podle slov nestaršího bratra více věrohodná.
Otevřely se dveře Steveeina pokoje a dovnitř se vplížil Ilre.
"Já se tu jen tak schovám..."Zalezl si pod peřinu vedle Stef.
"Bráško,vyprávěj mi o tátovi..."Prosila Stevee Kala.
"Vždyť už jsi to slyšela tolikrát..."
"Já vím,ale já to chci slyšet znovu...Prosím Kale."Podívala se na něj se psím kukučem.
"Jo,Kale prosím..."Ilre chytil svého staršího bratra za paži a prosebně se na něj podíval.
Otevřely se dveře a dovnitř s hořící svíčkou v ruce napochodoval Shune.
"Kterej idiot nastavěl před dveře bedny s knihama? Se snad stěhujem,nebo co?!"Shune se posadil vedle ostatních na postel.Rozcuchal Stef vlasy a opřel se o lokty.Stevee si lehla mezi něj a Kala.
"Dobře,takže ti budu vyprávět o tátovi...."
konec flash backu...

"Usnuli u mě a od té doby se to stávalo skoro pořád."Rise málem spadla brada.
"Ale vždyť sme se bavili o tvém otci!Chápu že je to pořád tvoje rodina,ale Stef,já chtěla vážně slyšet co byl tvůj otec zač."Stef překvapeně zamrkala.
"Můj táta?Ale já o něm nic moc nevím.Kal sice začal mluvit o tátovi,no vždycky došel k něčemu úplně jinému.Vím jen,že rok dělal u Anbu,pak s tím sekl a přišla bitva proti Kyuubimu.Tehdy zmizel a nikdo o něm nic neví,jeho tělo se nenašlo,ale to už jsem ti říkala."
"Jaká je naděje,že tvůj táta ještě žije?"Zeptala se zamyšelně Risa.Stef sklopila pohled do země.
"Nevím,ale kdyby žil...Asi bych mu vyčetla,že zmizel a nechal nás tu samotné.Chtěla bych vidět,jak vypadáa chtěla bych ho poznat,ale nevím jestli bych mu po všech letech byla schopná říct že ho mám ráda a že mi chyběl..."
"Nebyla by si ani trochu ráda,že je na živu,po těch všeh letech?Upřímně tvým bratrům chybí pevná ruka."Stef se zarazila,ale musela přiznat,že má Risa pravdu.
"Asi jo...Nom,máš ještě nějakou otázku?"Risa se zamyslela,pořád jí hlavou vrtal Steveein otec.Jestli opravdu žije a nezemřel,proč se sebral a jen tak opustil svoje děti?Copak mu nebylo jasné,že je to poznamená na zbytek života.Na mysli jí zrovna vyvstal Ilre.Při té představě jí po čele stekla ledová kapka.Jaký normální otec by se jen tak bezdůvodně sebral a opustil svoje děti?
"Jak to mohl udělat?"Zeptala se Risa nahlas.Stef na ni nechápavě pohlédla.
"Co?"Zeptala se opatrně.Risa si uvědomila,že svoji otázku,i když nechtěla,vyřkla nahlas.Rychle hledala spárvná slova,jimiž by svůj průkec rychle zamluvila.
"Co?No já,řekla jsem jak to mohl někdo udělat.Vidíš taky ten strašně křivý strop ne?Normálně bych toho zedníka poslala aby to zreklamoval!Celé to znovu přestavěl,protože tohle je ostuda.Jistě se mnou souhlasíš,mám pravdu?"Stef jen nepatrně přikývla,mírně vyděšená Risiným nenávistným pohledem,upřeným ke stropu.
"Ale zpátky k tobě...Jak dlouho se znáš s Akatsuki a kolik z nich znáš?"Stef Risina otázka nijak nezskočila.Čekala ji.
"Jak dlouho?No v podstatě od mala,co tak vím.Itachi byl v podstatě u mého narození.Tehdy ale do Akatsuki ještě nepatřil a ohledně toho,kolik jich znám… No tak asi skoro všechny,ale jména ti neřeknu,ty bohužel nevím…"
"Dobře,ale proč se tedy Itachi po patnácti letech znovu vrátil,když se při tvém narození přesvědčil,že pavučinu nemáš.Chci říct,jak mohl zjistit,že až teď…Jako,chápeš ne?Proč vlastně…Prosímtě řekni mi,že víš,na co se chci zeptat."Risa nevěděla,jak se vymáčknout.Naštěstí Stef věděla,co má právě na srdci.
"Upřímně,to bych taky ráda věděla…Ovšem měla bych se ti s něčím přiznat…Jen slib,že na mě nebudeš ječet."Stef nejistě pohlédla na na svoji kamarádku.
"Když nebudu mít důvod."Pokrčila rameny Ris.Stef po čele stekla ledová kapka.
"Fajn,řekněme,že tohle vím od Ilreho…"Risa se nadechovala,že k tomu něco řekne,ale Stef ji zarazila vztyčením ukazováku a varovně zavrčela,což Risu donutilo nadále mlčet a poslouchat, "Ano od Ilreho,byť se ti to může zdát jakkoliv nereálné a jistě si myslíš,že věřit Ilremu podobné řeči je blbost,jenže já na to mám důkaz… Po tom,co máma umřela a táta zmizel kdo ví kam,mě bráchové byli nuceni vychovávat sami,především Shune s Kalem,i když Ilre se jim do toho občas taky přimýchal,bráchové tak museli vzít rozum do hrsti,lépe řečeno,aby to zvládli,proto je Shune tak vážný.Moc rychle dospěl,což je na něm znát.Nahradil nám otce a sháněl peníze jak jen to bylo možné.Shune se znal s Itachim,dalo by se říct,že byli dobří přátelé,avšak po tom,co Itachi vyvraždil svůj klan,samozřejmě až na Sasukeho a odešel,se jejich přátelství jak jinak než rozpadlo.No,Itachi se přidal k Akatsuki,kteří celou dobu hledali pavučinu.Zároveň měli však i jiné věci a tak Itachi dostal mezi prvními úkoly,najít náš vzácný rodinný,řekněme artefakt a přinesl jej Peinovi…"Risa zvedla ruku,jako ve škole.Stef na ni nechápavě pohlédla a následně kývla,čímž jí dala slovo.
"Dobře,ale pořád mi spousta věcí nedává smysl.Hlavně to,jak se Itachi dostal k tvému porodu?"
"Jo tohle?Jeho mama a moje máma se spolu taky přátelily,když máma začala rodit,byli zrovna u nás,zbytek si myslím domyslíš…Shune vyprávěl Itachimu o moci naší rodiny a z toho všeho Uchihu zaujala právě pavučina.Troufla bych si říct,že jí byl doslova posedlý a chtěl vědět vše…Tak si skoro vše zjistil,teda až na tu věc s probuzením moci pavučiny,to mu nějak uniklo.Dlouhou dobu sledoval naši rodinu,především mě s Ilrem,jakožto nejmladší.Pamatuješ,jak jsem Kakashimu podpálila vlasy?"Risa se ďábelsky usmála,moc dobře si tu scénu vybavovala,"Itachi tam tehdy buďto musel někde být,nebo mít někde svého špeha a až se mu zdála správná doba,přišel i pro pavučinu osobně."
"To ovšem netušil,že tam budu já,navíc v podnapilém stavu,naprosto schopná čehokoliv,bez kouska sebezáchovy a vysvobodím tě z toho jeho sharinganu."Zazubila se Ris.
"Jo,to jsem nečekala ani já."Přiznala se Stef.Risa hrdě zvedla hlavu.
"Jsem nepředvídatelná!Jak povznášející pocit…Fajn,takže část s Akatsuki máme vyřešenou,sice nevím,proč jsi říkala,abych na tebe neječela,ale jinak vše chápu."Stef si zkousla spodní ret,což připoutalo Risinu pozornost.Pohlédla na Stevee s jedním zdviženým obočím.
"A to je jako co?"Ukázala na Steveeino gesto se rtem.
"Já si myslela,že jsem něco vynechala…"Zašeptala Stef.
"Stevee?"
"Proto tu bylo takové ticho…"
"Stef?"
"To byl ten důvod,že na mě neječíš…"
"Stefanie Murasaki!Co jsi mi kruci zase zapomněla sdělit?!!To ne,jen neříkej,že tě tvoje máma měla s Uchihou!"Risa myslela,že se při tom pomyšlení vyvrátí.
"Jsi normální?Nejdřív Kakashi v roli mého otce a teď Uchiha?Ty ses snad zbláznila."
"Tak o co teda jde…?"Risa nervózně klepala nehtama do podlahy pod sebou.
"Radši se opři,tohle budeš sto procentně rozdýchávat dlouho.Vrátíme se ke vzpomínkám…Bude to tak jednodušší.Tyhle pocházejí z doby,kdy jsi byla ještě daleko,tam někde za horama na úpně jiném místě…"

Flash back…

Stef šla dlouhou zmrzlou ulicí podél zledovatělého potoka,od pusy jí s každým vydechnutím stoupal zmrzlý dech,ruce měla zabořené hluboko v kapsách a třásla se zimou.I přes tu zimu se snažila spěchat,aby byla co nejdřív doma.Už tak se dost zdržela,chtěla poslouchat co nejméně stížností od svých bratrů.Brzy již procházela úzkou uličkou mezi domy směrem k jejich domečku na samém kraji vesnice.Co nejrychleji proběhla mezi ploty,kolem sušáku v zahradě přímo do domu.K jejímu překvapení musela tahat klíče z tašky,neboť dveře byly zamčené.
"Jsem doma!Můžete mi říct,proč se zamykáte?Se jako bojíte,že by vám někdo ten bordel ukradl?"Doma však nikdo nebyl.Hodila tašku do svého pokoje,společně s bundou a šálou.Zamířila do kuchyně,kde prohledala lednici,spíž a všechny skříně,ovšem jediné co našla byla cibule v lednici,nějaký čaj ve spíži pavouka ve skříni.
"Zase nic…"Řekla sama sobě a s čajem,který si uvařila,zamířila do obýváku.Jako první rozdělala oheň v krbu,načež si sedla pohodlně na pohovku a sledovala sálající plameny.Po nějaké půl hodině,kdy se jí víčka pomalu zavíraly a hlava jí padala ke straně,se otevřely hlavní dveře.
"Ahoj!Jak bylo?"Křika směrem do chodby,odpovědi se jí však nedostalo.
"Shune?Zase jsi přepracovaný?Hele,omlouvám se,ale večeře nebude.Já byla celý den u Hokageho a nenapadlo mě nakoupit,silně pochybuju,že to napadne Ilreho,nebo Kala…Shune?"Stef začínalo být divné,že jí její nejstarší bratr neodpovídá.
"Ehm…Shune…?Kale…?Ilre?Kluci,ozvěte se někdo."Nic se však nestalo.Stef to bylo hodně nepříjemné,chtěla se zvednout,ale zničehonic se v krbu zhaslo,takže jediné světlo,ozařující alespoň ze čtvrtiny místnost,bylo najednou pryč.Kolem se rozhostilo ticho a Stevee se otřásla zimou,když se pokojem prohnal studený vítr.
"Hele,tohle není zrovna vtipné.Já mám strach…Kale,Ilre,Shune?!"Ticho jako v hrobě a do toho nesnesitelného ticha se ozývaly jak něčí pomalé kroky,tak pravidelný dech.Stevee seděla jako přimražená,ani se nehla,vlastně skoro nedýchala.Jen se modlila,aby se co nejrychleji zase rozsvítilo světlo a bylo jí jedno,jestli v krbu, nebo lampa,prostě jen trocha světla,která by zahnala temnotu a strach.
"Bojím se…"pomyslela si a přitiskla si co neopatrněji a nejpotišeji kolena k bradě,"Hrozně se bojím…Proč?Co to je?"Kroky se přibližovali,po chvíli je slyšela vlevo za sebou,za chvíli procházely kuchyní,až se zastavily někde v obýváku.Stef silně stiskla víčka k sobě.Zároveň s tím cítila palčivou bolest vzadu na šíji,jakoby na páteři.Snažila se bolest ignorovat a místo toho vnímat cizí přítomnost.Plamen v krbu znovu zažehl.Místnost zase ovládlo alespoň částečně světlo.Stef otevřela oči.Viděla jej před sebou.Klečel před pohovkou a pozoroval ji nicneříkajícím pohledem.
"Ty…?"Zeptala se Stef zaraženě.
"Dlouho sme se neviděli Stevee…"
"Jo,to jo…Ale co tady děláš?Jak jsi se sem dostal?"
"Dveřmi?Víš,jsi dost neopatrná,nechala jsi odemklé dveře.Bála ses?"Stef se posunula,aby Itachimu vedle sebe uvolnila místo.Necítila z něj hrozbu,znala ho jako Shuneho kamaráda a nikdo jí neřekl,co před zhruba osmi lety udělal.Vždy když se na něj Shuneho zeptala,její bratr se otočil a mlčky odešel.
"Bojím se tmy,v poslední době víc než kdy jindy.Navíc se mi zdají samé noční můry a bolí mě krk…"
"Kde máš bráchy?"Zajímal se Uchiha,zatímco pozoroval hořící dřevo v krbu.
"Ilre je někde venku,Kal nevím a Shune by měl každou chvíli přijít z práce…Itachi,ty se s Shunem už nebavíš?"
"Ne…Víš já a tvůj bratr jsme pochopili,že se naše cesty začaly rozdvojovat a to společné,co jsme měli tak nějak upadá.On má teď svoje přátele a oba sme,myslím,spokojení.Ale dneska jsem přišel za tebou,Stef…"Stevee zvědavě pohlédla na Uchihu.
"Z jakého důvodu?Myslíš,že ti zrovna já s něčím pomůžu,nebo ti něco řeknu?"Zeptala se nechápavě.
"Mohla bys…Ty víš něco o vaší rodinné moci,která se dědí ob čtyři generace?"Stef vypadala,že nad Itachiho otázkou přemýšlí.
"No v podstatě,bych jakožto možná budoucí nositel,měla o téhle moci něco vědět a taky že jo,ovšem nedělej si naděje.Zas tolik vědomostí to není."
"To nevadí,aspoň něco."
"Dobře,tahle moc vlastně byla kdysy dávno hmotná,velmi drahá věc našeho rodu,která svému nositeli,jak bych to správně definovala…Posílila schopnosti,zmnohonásobila jeho sílu,čakru.Spoustu jiných klanů nám ji chtělo ukrást,mezi nimi i organizace zvaná Akatsuki.Jen díky nim,nechal můj praděda tehdejší nositel,tu věc spálil na vlastní kůži na zádech,takže po ní zůstal jen znak,taková pečeť,dalo by se říct.Že se dědí ob čtyři generace víš a víc asi nevím já."Stef ještě chvíli zamyšleně sledovala plameny v krbu,když se však otočila k Uchihovi,Itachi zde už neseděl.Místo toho zašramotil klíč v zámku.
"Jsme doma!"
"Mám hlad!"Ozval se z chodby nejprve hlas Kala a následně Ilreho stížnost doprovázená silným kručením v žaludku.
"Ahoj…"Pozdravila je Stef,stále mírně zaražená Itachiho náhlým zmizením.
"Ne!To ne!Lednice prázdná,Spíž prázdná,dokonce ani ve skříni ni…Ha!Chytil jsem tě při činu!"Ilre nenávistně pozoroval pavouka ve skříni,kde by mělo být normálně jídlo.Kal si sedl do obýváku na gauč vedle své sestřičky.
"Jaký byl den?"Zeptal se.
"Dlouhý…"Odpověděla krátce Stef.V chodbě se otevřely dveře a dovnitř vpochodoval Shune.No vpochodoval,spíš se pomalu roztékal za chůze.
"Jsem úplně hotový…Jdu spát…"Řekl krátce a zmizel ve svém pokoji.Stef s Kalem se na sebe nechápavě podívali a jen pokrčili rameny.O návštěvě Itachiho se však Stef ani nezmínila…"
Konec Flash backu

Risa probodávala svoji kamarádku vyčítavým pohledem.
"Ten den,jak jsme zjistili později,přijal Shune práci gynekologa a taky jsem tak trochu vyzradila Itachimu půlku pravdy ohledně pavučiny.Na svoji obhajobu však musím dodat,že mi bylo patnáct a ještě jsem neměla rozum…Navíc mi nikdo neřekl,že Itachi vyvraždil svůj klan…"
"Ale i tak!Logicky Stef,přece neříkám cizímu chlápkovi o rodinné moci!!"Rozčilovala se Risa.
"Slíbila jsi,že nebudeš ječet…"Stevee se krčila u kuchyňské linky.Ris se párkrát zhluboka nadechla,čímž se uklidnila a s dost dobře hraným úsměvem pohlédla na Stef.
"Dobře,pro jednou jsi zase udělala nějakou blbost a je vidět,že tě to mrzí."
"Počkej,jak jako zase?Teď si připadám jak nějaký ehm,ehm který tyhle blbosti dělá pořád."Stef si uraženě založila ruce na prsou.
Risa zamyšleně pozorovala spáry na podlaze.
"Víš co by mě zajímalo?Zeptala se po chvíli.
"Ani v nejmenším netuším,co se ti právě honí hlavou,ale budu ráda,když mi to řekneš."Odpověděla Stevee.
"Jak může Shune dělat gynekologa?Vždyť náplň jeho práce je vlastně,když se to tak veme,z devadesáti procent,prohlížet ženské tělo,obě asi víme kde.On je snad teplý,nebo jak to dělá,aby mu to nedělalo…řekněme chutě?"Stef málem Risinou otázkou vypadly oči z důlků.Tímhle ji dorazila a vzala jí řeč.Risa však vypadala,že svoji otázku myslí smrtelně vážně.
"To…Ty…Ne!Já myslela,že se chceš dozvědět něco o mě,mojí minulosti a schopnostech a ne o Shunem!"Stef bezmocně rozhodila rukama.
"Za prvé,Shune je tvůj bratr,rodina,tvoje krev,prostě součást tebe,jednoduše řečeno a za druhé…Je ti to značně nepříjemné,když se tě na to ptám,že jo?Chtěla jsi vědět na co myslím…"Rise se na tváři objevil zlověstný úšklebek.
"Takhle…To si měla říct hned Ris,že chceš objednat prohlídku.Neboj,brácha si na tebe jistě jedno odpoledne najde."Stef oplatila Rise škodolibý úsměv.Ta se jen uraženě zamračila.
"Fajn,myslím,že o Shunem stačí,máš sice i jiné bráchy,ale radši se vraťme k tématu.Takže…Na co bych se tě ještě zeptala…?"Stevee se zaposlouchala do zvuků z patra.Někdo se hlasitě hádal a ani trochu nešetřil sprostými urážkami.Dívkám hned došlo,kdo se s kým hádá.Obě s povzdechem protočily panenky.
"Co má Sasuke za problém?"Nechápala Stef.
"Žárlí…Ale bude si muset zvyknout,není jediný chlap na planetě Zemi.Navíc ty se můžeš bavit s kým chceš."Risa se s neutrální tváří zvedla a vytáhla z lednice dvě jablka.Jedno hodila Stef a do druhého se sama zakousla.
"Nepůjdem jim něco říct,nebo je od sebe aspoň odehnat?"Zeptala se Stevee po chvíli,když řev neustával.Risa krátce zavrtěla hlavou.
"Je jich tam na ně dost.Počkej…Tři,dva,jedna…"Z patra se ozvala tupá rána a následně řev Ino.
"Moje krev…"usmála se Ris, "ale zpátky k nám.Přesněji k další otázce."Stef zvědavě pohlédla na Risu,čekala co z ní vyleze.
"Nom…?"
"Kdo vás teda vychovával,když jste neměli rodiče?"Zeptala se Risa.
"To jako fakt?Upřímně,radši bych ti neodpovídala,aby ti to zase nepřivodilo vážnou zdravotní újmu,ale okey…Zase se budeme vracet do minulosti."Risa se uvelebila na zemi a čekala až Stef začne mluvit.
"Řeknu ti to asi jednoduše,vychovávali sme jeden druhého navzájem,ale většinu času se o nás staral Shune.Ráno nás vyhnal ven,sám šel zařizovat nějaké věci…."


Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melaficent Melaficent | Web | 22. září 2013 v 18:37 | Reagovat

"Je jich tam na ně dost.Počkej…Tři,dva,jedna…"Z patra se ozvala tupá rána a následně řev Ino. :D :D :D To ma dorazilo :D :D

Ako bola Stef sama v tej obývačke, a zhaslo sa jej tam, tak som sa normálne bála :D :D Bojim bojim :D :D
A tie Risine úvahy... Božínku :D :D
No, som rada, že som sa zas dačo dozvedela o pavučine a Stefinom detstve :D :D Asi desať sekúnd som si myslela, že Itachi by mohol byť jej otec :D :D
Myslím, že keby sa tam teraz zjavil Stefin otec, tak od Risy dostane poriadny výprask :D :D

2 Saskie a Batuš Saskie a Batuš | E-mail | Web | 22. září 2013 v 20:28 | Reagovat

[1]: Došli nám slova x'DDD
Hlavně na toho Itachiho! xD Prostě What?! Když to byl Kakaschi tak ještě jo, ale Itachi? xDDD No jako ne xDD
Ale jsme rády za koment no xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama