Bouřící se krev II. - 5

8. června 2014 v 12:00 | Saskie a Batia ^^ |  Bouřící se krev II

Bouřící se krev II. -5





"Jak jako v zakázané?" Maty vůbec nepobíral tenhle rozhovor.
"Nebuď hňup." Prohlásila "No Alex je přece dcera nepřítele. A navíc je tak trochu zasnoubená, takže vážně jako z telenovely!" Křikla s hraným nadšením


"Zasnoubená?!" Maty vyvalil oči
"Jop. Ale ona o tom neví. Je zasnoubená s nějakým velenakažlivým typanem co bude rád, když se zhluboka nadechne a neprasknou mu plíce. Měl bys jí to říct, nemůžeme ji nechat věčně v nevědomosti. Taky ti to zaručí, že od nás neodejde" Zaira se usmála, nechtěla jeho blaho, spíš to svoje. Chlapů měla dost, ale najít si kámošku v těhle časech bylo téměř nemožné, zvlášť když kolem bylo tolik chlapů a zbraní.
Maty měl pořád vyvalené oči překvapením
Zaira se pořád usmívala, pak mu položila ruku na rameno a jenom prohlásila: "Kluci to zvládnou sami, ty bys měl jít prozradit nějaký ty věci. Takže já jdu a ty běž taky. Jo a hlavně nezapomeň na má slova…" Dodala tajemně už při odchodu, "Nebuď hňup." S tím zmizela za dveřmi.
Tobias k ní přiběhl a probral s ní, kde je co, a kolik toho je. Ukazoval prstem kde asi a jak.
Lisa se zamyšleně dívala na papír. Pak se jenom usmála a Tobiasovi spokojeně poklepala po rameni.

Nadšeně si prohlížela vozíček, který jí Eliot donesl z půdy, aby se mohla posadit jako správný pacient. Co bylo hlavní, mělo to kolečka a sedátko, víc Al ke štěstí ani nepotřebovala. Zkoušela, jak dobře její nové křeslo jezdí.
"Líbí se ti to…?"Zeptal se jí Eliot, který společně s Matthewem snášel těžké stoly. Alex krátce přikývla a dál se proháněla kolem recepce.
"Je raněná, má žebra polámaná a prohání se tu pomalu rychlostí padesát kiláků v hodině…"Matt pouze nechápavě zakroutil hlavou a položil stůl za roh. V momentě kdy se otočili kolem nich projelo prázdné křeslo a narazilo do skleněné kanceláře. Oba vyvalili oči.
"Al!" Chtěli se rozběhnout, ale zpoza rohu vyskočila Zaira, málem je porazila, rozpřáhla ruce a na celou nemocnici hlasitě křikla: "Vozíček!" než stačili oba mrknout, seděla v křesle a rozjížděla se k recepci za Al, jíž se naštěstí nic nestalo. Matyas to celé pozoroval ze schodiště, ruce měl založené na hrudi a jen tiše postával na schodech ve stínu, aby ho nikdo neviděl. Přemýšlel, co by měl Al říct, ale to jen v případě, že najde odvahu s ní mluvit o svých citech. Co bylo však hlavní, musel jí říct, o jejím naplánovaném zasnoubení, o které se nepostaral nikdo jiný, než její vypočítavý otec.
Al se akorát zastavila a se smíchem sledovala Zairu, která právě podjela po stolem, který nesli Ben s Jonathanem vynesli z výtahu a stihli jej tak akorát zvednout do potřebné výšky, tak aby pod ním mohla Zaira v pohodě projet.
"Alex… Mohli bychom si promluvit?" Matyas přistoupil k Al zezadu a lehce se opřel o její vozík. Přes rameno na něj pohlédla. Nejdřív nasucho polkla, neboť vidět jeho vypracovanou hruď takto zblízka byl opravdu nezapomenutelný moment a Al na sobě jasně cítila nervozitu. Jen krátce přikývla a nechala se jím dovést někam k výtahu, do něj a s ním do druhého patra, kde zrovna nikdo nebyl. Všichni postávali dole a poslouchali Zairu, která ze svého vozíčku rozdávala instrukce k uspořádání stolů, další skupina parkovala auta a pár lidí někam zmizelo.
Pomalu kráčel tichou chodbou a Alex na vozíku tlačil před sebou. Vládlo mezi nimi ticho, oba byli nervózní a zároveň čekali, jestli ten druhý začne konečně mluvit.
"Jsem chlap… asi bych měl oslovit nejdřív já ji. Hlavně klid Maty, žádný stres a chovej se normálně…" Káral sám sebe v duchu. Nemohl si nevšimnout, jak si Al tře paže, naštěstí měl za páskem zastrčenou svoji košili, takže alespoň tu ji přehodil přes ramena. Děkovně se na něj usmála a přitáhla si kraje košile blíž k sobě. Cítila na sobě jeho voňavku, nebylo jí moc, tak akorát a voněla fakt dobře.
"Dobrý?" Zeptal se po chvíli.
"Jo, děkuju… Takže, co si mi to chtěl říct, nebo o čem sis chtěl promluvit?" Al se třepal dech. Matyas se zastavil, s ním i vozíček s Al.
"Al, má tvůj otec mezi přáteli, nebo obchodními spojenci někoho, na kost prolezlého nemocemi?" Al nejdřív zaraženě pohlédla do země, následně se zamyslela.
"No… jednoho takového člověka jsem u nás kdysi potkala. Jmenoval se nějak Harvey… myslím…? Proč se vlastně ptáš?" Zvědavě se k němu otočila. Klekl si naproti ní a aniž by si to uvědomil, lehce ji chytil za ruce. Zhluboka se nadechl.
"Neříká se mi to jednoduše, ale tvůj otec tě tomu muži zasnoubil a plánuje vaši svatbu. Pokud se od nás chystáš odejít…" Smutně pohlédl do země, Al jednu ruku vymanila z jeho velké dlaně a lehce Matyho pohladila po tváři.
"Neodejdu… Ani kdyby otec zaplatil milióny. Je mi naprosto jasné, že mě chce tomu muži prodat, jen aby mu z toho padly nějaké další pozemky a hlavně peníze, kterých nemá papá nikdy dost." Povzbudivě se na Matyho usmála. Ten jí úsměv oplatil.
"Takže… budeme se tu flákat, nebo se půjdeme podívat za ostatníma?" Zvědavě si ho prohlédla.
"No…Hádám, že Zaira teď baletí dole v hale a ukazuje kam jaký stůl a židličku postavit. Kdybychom tam teď přišli, asi nás hned zaúkoluje." Zkoumavě si prohlédli jeden druhého a naráz se spiklenecky zazubili.
"Budeme se flákat…"


Náklaďák zastavil na obvyklém místě, od starého ústředí. (Hned vedle něj.)
Chiko, Mein a Melia vystoupili a prohlédli si svoji starou budovu, kde žili po celý ten čas.
Mein si povzdechl. "Ahoj domove…" prohlásil tiše.
"Vezmeme, co můžeme a pak zmizíme." Prohlásil Mero a vytáhl papírek s instrukcemi.
"Možná vevnitř budou Pedrovi muži, Meine, jdi potichu hlavním vchodem, Mero, běž garáží. Já budu krýt Meina." Řekl řidič
Melia oběma podal pistoli s tlumičem. "žádný výstřely normální zbraní, maximálně, kdyby to bylo fakt nezbytný. Když na někoho narazíte, tak ho sundejte potichu." Prohlásil Mero a rozběhl se ke garáži.
Chiko s Meinem se potichu rozešli po schodech.
Skrčili se těsně přede dveřmi a Mein rychle nakoukl dveřmi dovnitř a zase zalezl. No vlastně dveře byly na třísky.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama