Merodi ga daisukidesu 21

7. června 2014 v 12:00 | Saskie a Batia ^^ |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 21.



Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová

Natsu Yinguui - světle zelená



"A ten fotbal budeš hrát taky! Hraje se od šesti do sedmi, tak si nachystej dres, sportovče" Usmál se a mrkl na mě
"Ale-"
"Pokud budeš pokračovat, budeš hrát i ten volejbal!" Upozornil mě a fotbal si taky zapsal do pc.

"Tohle. Vám. Neprojde!" Zařval jsem na něj a nasraně odešel.



Po tom co Kane odešel, se mi podařilo jedním vrtnutím shodit celou zeď. Nijak jsem to neplánoval, ve skutečnosti spadla sama, zřítila se, ale naštěstí nezasáhla naši rozestavěnou terasu. Musel jsem si unaveně a zároveň děkovně oddychnout.
"Kane by mě asi zabil…" Znaveně jsem se posadil vedle zbytku naší zdi na zemi.
"Co teď, docela mě už bolí ruce… Navíc Kane pořád nikde. Hmmm… Můžu se jít projít, než on se sem doplazí i s těma kolečkama cementu, to bude chvíli trvat."Nechal jsem nástroje nástoji a rozešel se do zahrad.
Když jsem procházel kolem ubytoven učitelů, nemohl jsem si nevšimnout stále se slunícího učitele a taky opalovacího krému, který ležel opodál jeho lehátka. Sám pro sebe jsem se škodolibě zazubil a potichu se připlížil blíž, zatímco jsem se rozhlížel kolem sebe, jestli si mě nikdo nevšimne. Tiše jsem sebral krém ze země a namazal si ho silnou vrstvu na ruku. Tu jsem pak následně otiskl na profesorovu hruď. Překvapily mě jeho vypracované svaly, ale to teď nebylo podstatné, stejně nenápadně, jako jsem sem přišel, jsem zase odešel, rychle se vrátil k našemu rozestavěnému pokoji. Kane už na mě čekal s jedním plným a jedním poloprázdným pytlem cementu, byl skoro celý bílý a tvářil se dost naštvaně.
"Omlouvám se… Musel jsem se na chvíli projít, bolely mě ruce." Omluvně jsem na něj pohlédl a přidřepl jsem si naproti něj. Měl uraženě nafouklé tváře, pohled upřený někam do blba.
"Ehm… Kane…?"Oslovil jsem ho nejistě.
"Potkal jsem ho! To zasraný S-ko, co mi odmítlo pomoct po tom, co mě zavřeli do té skříňky! Prej: "…chudí si svoje pokoje musí stavět? To jste na tom hůř, než jsem si myslel." Nebo to jeho: "Co víš o lidech, jako jsem já?!" asi hovno! Jak bych mu nejradši rozmázl hubu, natlačil ji do zavařovačky, tu hodil do trouby a pak předhodil prasatům!!! Nenávidím lidi, jako je on!" Když se můj spolubydlící vztekal, odlétaly z něj kousky cementu.
"Klid, zbytečně se kvůli němu nenervuj. Je naprosto vypatlaný a v životě v ruce nedržel ani lopatku na smetí, natož tak kolečka, nebo vrtačku. Je strašně zušlechtěný a rozmazlený. Jeho otec je nejspíš vysoko postavený magnát, nebo předseda vlády." Oprášil jsem Kanemu záda.
"Jo, to je…"samotného mě překvapilo, že jsem to tak trefil.
"No vidíš. Oba v životě dělají hovno a jen se ostatním serou do života se svýma super úžasnýma kecama a nadávkama. Vůbec si ho nevšímej… Jdeme pokračovat v práci, mohli bychom to mít do večera hotové, když si pohneme…"Usmál jsem se na něj a vzal si zbíječku.
"Jen dvě věci, Rene, za prvé, ty sis ty věci nepůjčil, ale vypůjčil. Tos mi taky mohl kurva říct dřív, než mě tamti chlapi začali tak oplzle svlékat pohledem. A za druhé, i když to stihnem dneska všechno postavit a uklidit, nemůžem spát v tom smradu…"Zamyšleně jsem se podíval na sutiny naší zdi. Něco na tom bylo a já to pro tentokrát zase nedomyslel. Když už jsem si začínal myslet, že je to v háji, jako z čistého nebe blesk mi najednou hlavou projela myšlenka. Vítězně jsem luskl prsty.
"Mám to! Ředitel přece říkal, že pokud budeme něco potřebovat, máme přijít!" Kane mě pozoroval ne zrovna jistým pohledem.
"Dóóóbře… Jak myslíš, ale já radši nechci vidět následky."
Ozvalo se klepání na dveře.
Muž v elasťácích, úplém tílku a punčocháčích vzhlédl ke dveřím.
"Co zase chcete?!" Křikl
Dveře se pootevřely a dovnitř nakoukly dvě hlavy. Hned jak je spatřil, postavil se a nevinně se usmál. "Ah, to jste vy, co potřebujete?"
Obě hlavy zalezly zpátky za dveře a nechápavě se na sebe podívali.
Vzal jsem Rena za rukáv a zoufale se na něj podíval. "René… Pojďme pryč… Mám spolužáka, který bydlí v pokoji sám. Budeš spát u něj a já budu spát třeba ve vaně. Pojďme, dokud máme čas, ředitel si nás určitě nevšiml…"
"Ale ředitel nám může pomoct…"
"Renéé… Prosím… Ten ředitel je takový divný… a nedůvěryhodný… pojďmé… René, prosím…" zaprosil jsem zoufale, z toho co jsem viděl ředitele, nechci s ním být ani v jedný místnosti.
"Ale noták" Mávnul rukou a otevřel dveře.
Vyděšeně jsem se kouknul po Renovi, ale šel jsem za ním.
Ředitel se na nás zvědavě díval. "Tak co potřebujete?" Ptal se a zároveň se ovíval vějířem z papíru.
"rozhodně nepotřebujeme vědět, co jste tady dělal" Prohlásil jsem potichu za Renovými zády
"Ale já vám to klidně řeknu" Usmál se ředitel
"Né, bože n-"
"Dělal jsem aerobik"
"Oh božé…" Znechuceně jsem se otočil. A Ren taky znechuceně odvrátil zrak.
"No… pane řediteli… Jak jste říkal, že kdybychom něco potřebovali, tak máme přijít…"
"Oh, samozřejmě" Vlídně se usmál "Co potřebujete?"

"No, jak jste mluvil, že byste nás přestěhoval do té VIP části… Potřebovali bychom někde přespat, dokud nám neuschnou zdi a v našem pokoji je bordel, tak na pár nocí… že bychom tam teda bydleli." Řekl Ren pomalu, ředitel si prohlížel nějaké papíry, a jen přikyvoval.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 10. června 2014 v 19:41 | Reagovat

Asi jsem se do toho příběhu zamilovala, nějak se mi zalíbil a nechci číst nic jiného :)
Shodit zeď, jakému nešikovi by se to podařilo :) No tak jsem zvědavá co snima ředitel udělá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama