Merodi ga daisukidesu 25

5. července 2014 v 12:00 | Saskie a Batia ^^ |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 25.



Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová

Natsu Yinguui - světle zelená


"Lee-sama, Kei-san musí být unavený. Nechte ho prospat. Je Váš spolubydlící, berte na něj ohled" Usmála se Mayu a Leeho přikryla peřinou.
"Okey. Dobrou Kei-cháne." Lee se spokojeně zachumlal do peřiny

Jenom jsem se zhluboka nadechl, a kdybych měl sílu vstát z postele, z toho okna bych ho vážně vyhodil!

Nakonec jsme s ředitelem ve stanu neskončili, Kane ho vyhodil a když jsem usnul, sám kolem desáté odešel a spal v naší vaně. Druhý den ráno, když vstanul kolem páté hodiny a vyšel se podívat ven, já už zabalený v dece seděl u ohýnku, třepotal se a v tom jeho hrnci míchal koupenou polívku. Hnusně jsem se po Kanem podíval. Ten se jako nic protáhl a zamířil ke mně.
"Dobré ráno Rene." Usmál se na mě. Odpovědí mu bylo moje zavrčení. Nechápavě na mě pohlédl.
"Udělal jsem ti něco?"
"Jo!" Odsekl jsem uraženě a dál třepal lžící v hrnci.
"Jsi na mě naštvaný kvůli tomu, že jsem nakonec spal v naší vaně?" Zeptal se s jistotou.
"Jo!!"
"Promiň mi to, ale byla na mě moc velká zima." omluvně se na mě podíval.
"Nech toho! Klidně mě tu mohl znásilnit!" Hnusně jsem se rozhlédl kolem sebe.
"Kdo…?"
"Ředitel! Přísahal bych, že se kolem potloukal celou noc!"
"Ale jdi ty… To se ti něco muselo zdát." Kane jen mávl rukou a podal mi k tomu pečivo. Vzal jsem ho, ale moje uraženectví nezmizelo.
"Počkej… příště už ti z problémů nepomůžu." Zadrkotal jsem zubama.
"C-c-cože?! To bys mě v tom nechal! Já myslel, že sme kamarádi!" Vyjeveně na mě koukal.
"Byli jsme, dokud jsem se ráno nevzbudil sám."
"Tak se nečerti, omluvil jsem se ti přece." Snažil si mě udobřit.
"Pfff!!!"Uraženě jsem se k němu otočil zády a ani polívky mu nedal.


"Rene, já… Mě to vážně mrzí, ale já vážně mrznul. Přemýšlel jsem, že bych tě vzbudil a aspoň ti to oznámil, že jdu pryč, ale tys prostě spal tak tvrdě, že to prostě nešlo. Tak jsem šel s tím, že to určitě pochopíš. A teď mě omluv, ale já se jdu radši zaobírat NAŠÍM SPOLEČNÝM ÚKOLEM." Prohlásil jsem dotčeně a šel do pokoje. Já nevěděl, že mu to takhle ublíží. Kdo to mohl tušit? A sakra proč reaguje tak přehnaně? Dyť vo nic přece ani nešlo.
Sedl jsem si na rozvrzanou židli, přisunul se ke stolu, a pokračoval ve včerejší činnosti - zírání na prázdný papír.
"Musíme hrát spolu že? Já hraju na kytaru, on na saxofon… Jak se sakra píšou noty pro saxofon? …Jak sakra zní saxofon?" Chvíli jsem přemýšlel nahlas. Na zvuk saxofonu jsem si vzpomněl téměř okamžitě. Teď jsem jenom přemýšlel jak zkombinovat naše nástroje dohromady.
"Nyááá! Jak to mám sakra udělat?! Neumím si to dohromady představit!" Měl jsem pocit, že mi z toho za chvíli praskne hlava. 'Tohle přece snad ani zkombinovat nejde, a když už, tak ne jenom s kytarou a saxofonem!
Hraje taky na piano, že? Eh… nechci ho nutit hrát na nástroj, který není jeho hlavní. Hraje taky na flétnu a trochu na housle… Né Kane, neusnadňuj si to a radši přemýšlej, jaký má saxofon sakra akordy!' nadával jsem si v duchu.
Zavřel jsem oči a snažil si představovat nějakou melodii. "Měla by být pomalá… možná romantická? Mělo by to být aspoň na dvě minuty… musíme mít něco pomalýho" mumlal jsem si pro sebe



Seděl jsem ve svém rybářském křesle (sem si ho přivezl sebou :D) a sledoval Kaneho, jak se trápí, při tom ještě po očku pročítal svoje staré texty, z kterých bychom mohli něco složit. Měl jsem tu svoje akordy na klavír, housle, piano, flétnu, ale hlavně na svůj saxofon. Pak nějaká dua, jako klavír se saxofonem, housle a klavír, flétna a klavír…
"Ááááááá!!!"Zařval Kane dost zoufale na celý areál. Nezaujatě jsem k němu zvedl pohled a zase se zahleděl do svých not.
"Hm, hm, hm… párek…"Vypustil jsem z pusy naprosto neplánovaně.
"Co?!"Otočil se ke mně Kane s vyvalenýma očima
"S marmeládou!" Uzemnil jsem ho a dál se věnoval svým notám. Kane na mě nejdřív nechápavě hleděl, nakonec se vrátil zpátky k prázdnému papíru.
"Mám to…"Našel jsem jeden svůj starý song, co jsem si kdysi sepsal.
"Co máš?" Zeptal se Kane, roztřesený jako ratlík s tikem v oku.
"Ale nic… pokračuj v práci." Odešel jsem se obléknout do koupelny a jako největší idiot nechal svoje noty na židličce, naprosto nechráněné a nehlídané.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 8. července 2014 v 11:00 | Reagovat

Mohl mě tu klidně znásilnit - Párek s marmeládou... to mě dostalo :D super.
Hmm hmm  asi udělal chybu že tam nechal svoje noty?

2 Bai-Batia Bai-Batia | 8. července 2014 v 11:10 | Reagovat

[1]: Když to teď tak zpětně čtu, nedivím se ti, že tě to dostalo xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama