Bouřící se krev II. - 24

13. srpna 2014 v 12:00 | Saskie a Batia ^^ |  Bouřící se krev II

Bouřící se krev II. - 24




Zaira se vrátila do pokoje. Sedla si na postel a vytáhla zrcátko. Prohlížela si kruhy pod očima, a za chvíli rychle rozmrkávala oči, do kterých se jí hrnula slaná voda. "Klid, klid..." snažila se uklidnit, položila zrcátko na poličku a zvedla se, že to rozchodí, ale místo toho se zpátky posadila na postel a pak její hlava dopadla na polštář v sladkém bezvědomí.

Zaira se probudila asi kolem dvanácté hodiny, byla na pokoji sama. Babetta nejspíš dělala oběd a Al se určitě někde proháněla na vozíku.
Zmateně zamrkala a chytila se za bolavý krk. Nebylo jí dvakrát dobře. Přesto se zvedla a vyšla z pokoje.
Vypadalo to na klidný den. Kluci byli na obědě, poznala to ze zvuků nožů a vidliček, mlaskání a hlasitých hovorů z jídelny.
Zaira se dopotácela k jídelně přidržujíc se stěn.
"Ah- Liso, chtěli jsme tě zavolat už na snídani, ale spala si a Eliot nám řekl ať tě tak i necháme." Chika, který právě vyšel z jídelny, se nevinně usmál.
"To- to nevadí.. dobrý.." motala se jí hlava a ani nemohla na Chika pořádně zaostřit
"Liso? Jsi v pohodě? Vypadáš trochu-" Chika už natahoval ruce, že ji zachytí, kdyby náhodou měla spadnout
"Jsem okey.. Je mi... je..." Ujišťovala spíše sama sebe než jeho, tedy než se zase odebrala do bezvědomí, naštěstí ji ale řidič stihnul zachytit do náruče před spadnutím na zem
"Liso? Eliote! Pojď sem rychle!" Zavolal Chika rychle
Znovu se Zaira probudila až v pokoji, ale né ve svém. Za ní bylo spoustu drátů a hadiček a různé elektroniky, vedle její postele byla kapačka, která jí hadičkou vedla až do žíly. Kromě nemocničního hábitu na sobě neměla prakticky nic jiného než pár přísavek s drátkama na hrudi, vedoucího do bed-side monitoru (takový ten monitor, na kterém vidíte životní funkce).
Za chvíli ostření si všimla Eliota, který seděl vedle ní na kulaté židličce a koukal přímo na ni.
"Eh.. Eliote? Co se- ah" chytla se za bolavou hlavu "Co se stalo?"
"No to bych taky rád věděl. Omdlela jsi. Neříkala jsi, že spíš dost?" zamračil se
"Taky-taky že jo. ty dva týdny co jste o mě nevěděli, jsem spala normálně, jedla a tak dál. pak den v táboře, to se kluci ještě divili, že jsem spala tak dlouho, nepamatuješ? A když si to tak uvědomíš, to nejsou ani dva dny. Nebo tak" pokrčila rameny "J-jsou to dva dny že jo? Jak dlouho jsem spala?" koukla na hodiny nad dveřmi, moc jí to nepomohlo, byli zastavené.
Eliot se nervózně poškrábal na hlavě
"Eliote?" zeptala se s obavami Zaira
"Jo, byla jsi v bezvědomí tak hodinu, dvě" Lisa si s oddechem ulevila
"Ale je tu taková... achjo!" Eliot si zoufale oběma rukama prohrábl vlasy
"Eliote?" Zopakovala zase trochu s obavami
"Máš artemi-"
"Než začneš, rovnou to řekni tak, abych tomu rozuměla, jsem celkem schopná ve zbraních a bojovém umění, ale medicíně nevládnu." zarazila ho rovnou
"Nepravidelný tep, mdloby" začal Eliot
"Rozostřené dvojité vidění, bolesti hlavy, břicha, páteře, třesení rukou, agrese, a tak dál" doplnila ho sama Zaira "Jaký je závěr? Co mi je?" pokrčila rameny a zvědavě na něj pohlédla
"N-no.. tak tohle jsem.. sám nezjistil.. díky Zairo, teď jsi mě jenom utvrdila v tom, že sakra vůbec nevím co ti je." Zoufale sklopil hlavu. Zaira překvapeně a zároveň trochu vyděšeně zamrkala
"Jsem rád, že tohle začalo až tady v nemocnici, kdy máme potřebné vybavení. Zjistím co ti je, slibuju... Jenom nevím, jak dlouho to bude trvat."
"No... dobře... Věřím ti... takžé... Můžu teda zatím jít ne? Jakože, budu chodit na vyšetření a tak, zatím musím říct klukům, jak to bude-"
"No to jako těžko." přerušil ji náhle "Na Jednotce intenzivní péče nejsi pro srandu králíkům. Nepustím tě z pokoje, dokud nebudeš zdravá, nebo mrtvá" Prohlásil vážně.
"Nemluv před vážně zraněným pacientem o smrti! Víš jak je to depresivní?" Napomenula ho "Navíc jako co budou kluci dělat, když nemůžu z pokoje? To-to si jako myslíš, že mě tu budeš držet a oni budou dělat bordel ne? Vím, že to nejsou děti, ale přece víš, jací jsou! Nemůžeš mě tu držet." prohlásila nevěřícně a začala rukou mířit ke své ruce s jehlou zabodnutou uvnitř.
"Pokud sis nevšimla, Zairo!" Vyletěl najednou Eliot "Jsme v nemocnici. A i když je tohle náš úkryt, je to nemocnice. Což jasně znamená, že tohle je MŮJ rajón. Takže když ti řeknu, že neopustíš pokoj, tak ten podělanej pokoj prostě neopustíš! Já jsem tady doktor a já si na hlavu nevezmu tvou smrt! Takže jestli se zvedneš a půjdeš dál než na záchod, tak tě nechám uspat, spoutat, prohlásím tě za neschopně uvažující a převezmu velení nad tímhle gangem sám! Tak se proboha rozhodni sama!" zakřičel na ni
Zaira na něj chvíli překvapeně čučela, pak se jenom usmála, než se jí začal zvedat tep na obrazovce vedle ní.
"Tak jo" neúmyslně začala se zkráceným a rychlím dýcháním, tep jí stále stoupal
Eliot se rychle vzpamatoval a prsty ji přiložil na krční tepnu
"...Vedení, dokud mi nebude dobře, pře-.. předávám Alechandře" Chytla se za košili v místě srdce "Dohlídni na ni a pře..." hlasitě polkla a zasípala
Eliot ji zatlačil do postele a začal hledat správnou injekci s léky "Teď nemluv" Napomenul ji, když se snažila doříct větu.

Za chvíli se už mohla nadechnout, ale opět byla v bezvědomí...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama