Bouřící se krev II. - 37

12. října 2014 v 12:00 | Saskie a Batia |  Bouřící se krev II

Bouřící se krev II. - 37





"Počkat!"Vykřikla Babeta, oba na ni nechápavě pohlédli. "Nejdřív vypněte tu omáčku a postavte ji na vedlejší vařič, ať se nespálí!" Mero vzal dvě chňaply, kterými chytil hrnec s omáčkou a postavil ji bokem, následně vypnul vařič.
"Musíme za Eliote, tohle nevypadá dobře… Ženská jedna bláznivá, nacvičovat karate ve vašich letech, co jste si myslela?!" Mero rozhořčeně vyhazoval rukama, zatímco si Mein vyhodil Babetu na záda, aby ji mohl odnést k medikovi.
"Hele!... Ale ubránila bych se, bohužel byl ten hrnec chytřejší, než jsem čekala…"

"Tak poď!" Vyzvala ho. Nechápavě na ni hleděl.
"Tohle se dá vyřešit jedině soubojem muž proti kryplovi!" Maty na Al nechápavě hleděl, následně jí položil velké dlaně na tváře a vlídně se na ni podíval, snad i s určitým soucitem v očích.
"Al, co prosím tebe blbneš… Ještě si ublížíš, sedni si zpátky, prosím…" Chtěl jí pomoct z ringu na lavičku, ale ona se mu, na svoje zranění, dost šikovně vysmekla a opět zaujala ten neohrabaný bojový postoj.
"Nech mě! Nesahej na mě! My proti sobě máme bojovat, tak se mi postav, nebo máš snad strach?!" Provokovala ho, ale Maty se jen tak nedal.
"Ano mám, mám strach o tvé zdraví. Jdi si sednout." Řekl jednoduše. Al na něj pohlédla s přivřenýma očima, vypadala naštvaně.
"Ne!"Odpověděla krátce a vymrštila pěst proti Matymu, který ji však v rychlosti jemně chytil a tím zastavil. Bylo to jako nic, ale evidentně měl dost dobré reflexy. Všichni chlapi v tělocvičně se k nim otočili, někteří se šli dokonce dívat blíž.
"Nechci ti ublížit…" Snažil se Maty vysvětlit, tohle ale mladá Martinézová nebrala.
"Já tobě ano…"Pokrčila rameny a vymrštila druhou pěst, kterou Maty opět chytil, následně Al přetočil tak, že jí ruce držel za zády a ona stála zády k němu.
"Neblbni ano? Říkám ti to naposled, uklidni se a vyřešíme to normálně-" Ani nedomluvil, když mu do řeči skočila pohrdavým odfrknutím.
"Jo, jen se bojíš… Bojíš se mi postavit čelem, bojíš se mi podívat do očí, stejně jako se bojíš před ostatním dát najevo své city." Kolem se ozvalo jen davové "Hůůů". Maty Al pustil, ta se od něj vzdálila, jen ho sledovala chladným pohledem. On měl Pohled skloněný k zemi.
"Ještě…. Ještě d…dvě…!"Křikl zadýchaný Lias přes dav zvědavců, nikdo ho však nevnímal. Normálně by se mu už chlapi smáli, že nic nevydrží, ale teď se všechny pohledy upíraly na odhodlanou Al a Matyho, který jen stál a přemýšlel. Po chvíli zvedl pohled a s ďábelským úšklebkem pohlédl na Al.
"Fajn… Tak pojď!" Al jen přikývla a "rozeběhla se" jak jen to bylo s jejím stavem možné k Matymu. Zaútočila na něj pravou pěstí, které se on vyhnul, co však nečekal byla levá pěst, která mířila na jeho břicho a ještě víc levé koleno mířené přímo do jeho rozkroku. Al s vítězným úšklebkem, ale také s bolestnou grimasou, zatímco si třela levou pěst, neboť Matyho břicho bylo tvrdší než si myslela, sledovala svého protivníka jak bolestí skřípe zuby.
"Ouuu…"Zvolal dav kolem, všichni chlapi se ochranářsky chytili za své přirození.
"Tohle byla podpásovka… Není to fér…!" Zaskřípal zubama Maty. Al jen vyplázla jazyk.
"A kdo řekl, že tohle bude fér boj?"Zeptala se Al a založila si ruce na hrudi.
"Jak myslíš…" Vzpamatoval se celkem rychle, než mrkla stál před ní, chytil jí obě zápěstí a ruce jí jednou svou velkou dlaní chytil nad hlavou. Následně se jen usmál a dlouze Al políbil.
"Woaaah!!" Dav jásal.
"Miluju tě… Říkám to tady přede všemi a je mi jedno, co si myslí! Miluju tě Alechandro Rossemary Martinéz." Al na něj pohlédla s jedním zdviženým obočím.
"A to je jako konec boje? Já ještě nevyhrála!" Následně se začala smát, Maty jí pustil zápěstí, aby ho mohla obejmout.
"Taky tě miluju Matyasi Walnere."

Venku se schylovalo k bouři. A jedna taková bouře vešla právě do přízemí nejmenovaného špitálu.
Nesla se na černých jehlách.
Měla kudrnaté, delší vlasy. Na sobě měla bílý plášť, který jí sahal skoro po kolena. Pod ním měla černé rifle spoutané bílým páskem a tmavě modrý rolák.
Stevenovi s Ryem se zdálo, jakoby kráčela zpomaleně. Hnědé vlasy se jí prohnaly kolem hlavy, díky větru, který se, díky otevřeným dveřím, vetřel do místnosti.
"Slečno?" Zvedl zvědavě obočí Ryo "Máte přání?" Zeptal se s milým úsměvem na tváři.
Sotva otevřela pusu, v pozadí za ní se objevil asi 20i letý blonďák.
"No, ano, někoho hledám" Prohlásila taktéž s milým úsměvem a přešla ke stolu, za kterým chlapci seděli.
"A… koho?" Steven nedůvěřivě zvedl obočí
"Ále" Mávla rukou "Potřebuji vidět Elizu."
"Nikdo takový tady není, tohle je opuštěná nemocnice." Odsekl Steven



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama