Merodi ga daisukidesu 77

21. února 2015 v 18:13 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 77


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová

Natsu Yinguui - světle zelená




Jednalo se o fotku na které jsem byl já, Senchi a dva policisté. Senchi se mi nahnul přes rameno a chvíli se snažil zaostřit pohled na fotku.
"Tohle si teda nepamatuju…"Poznamenal. Já jsem si pamatoval skoro vše, ale tuhle fotku jako jedinou opravdu ve své paměti nemám.
"Tak co, byla to krušná noc?" Otočila se na nás paní Genaki. Až teď jsem po vzhlédnutí od mobilu zjistil, že Tashiro už odešel.
"Možná víc než krušná…"

Ozvalo se tiché zaťukání na dveře a do pokoje nakoukla moje máma. "Kane, zajdeš do obchodu?" Zašeptala co nejtišeji, že i já měl trochu problém ji rozumět.
Kývl jsem a vyhrabal se zpod deky. Ano, Sir Kei byl takový… číslo, že mi prostě musel zabrat postel a já musel spát na futonu.
Potichu jsem se převlíkl, sebral mobil a napsal Keiovi vzkaz, kdyby se náhodou vzbudil a pak jsem zmizel.

Viděl jsem jenom mizící proužek světla, a pak jen zavření dveří a tmu. Ještě chvíli jsem ležel. Nakonec jsem z donucení sama sebe vstal a po převlečení sešel schody až do kuchyně pročítajíc si při cestě vzkaz "někam jsem šel, za chvíli jsem zpátky"
Umm… ok?
Zakotvil jsem v kuchyni, kde Kaneho máma něco kuchtila.
"Oh, Keii, jsi vzhůru. Na stole, dej si snídani" řekla radostným hlasem a já si teda vzal nějaké připravené tousty
"Pomůžeš mi potom se salátem?" Usmála se na mě
Trochu zmateně jsem se na ni podíval "Eh- co-cože?"
"K obědu. Pomůžeš mi s obědem?" Nadějně se na mě usmála
Eh… takže já si pobyt tady musím jako odpracovat? Takhle to je? Takové jsou poměry mezi chudýma? No pro boha. To jsem to dopad.
"Um… já-já nevím jak, zkazil bych vám to" Snažil jsem se z toho vyvlíknout
"Ale noták, na salátu se nedá nic zkazit. Pojď. Pojď" Usmála se a mávla rukou abych šel k ní. Nejspíš si všimla, že už jsem dojedl
Loudavě jsem se dopotácel ke kuchyňské lince.
"A… co mám dělat?"
"Tak pro začátek, tady máš. Otevři to" Do ruky mi dala zavařovačku, která vypadala, že už se na ní vylámala spousta zápěstí při pokusu otevření. Jak jsem to zjistil? No hlavním bodem byl asi pohled, jakým se na mě koukala žena v zástěře.
"…Tak jo?" zamrkal jsem a zkoušel otevřít zavařované okurky. Vážně? To budu otročit zrovna takhle?
Zasekl jsem se. Sakra fakt to nešlo! Smála se mi a pak jsme se o něčem začali bavit.
Točil jsem jak jsem mohl čím jsem mohl ale sakra nešlo to.
Překvapeně jsem se na ženu vedle mě podíval. "Um… zkusím to za chvíli. Takhle hned po probuzení nemám sílu" Nevinně jsem se usmál a položil flašku na linku.
Jen se tiše zasmála "Jak chceš" mávla rukou a ukázala na misku s vajíčky. "Oloupeš je?"
Nechápavě jsem se zamračil
um… a to tu fakt mám pracovat celej den? Nestačilo to už?
Postavil jsem se k misce a zvedl vejce. Když jsem narazil na první prasklinu, začal jsem sundávat skořápku, jedno vajco mi zabralo asi 5 minut.
Když se na mě zase otočila ta milá otrokyně, zmateně zamrkala.
"Co blbneš?" Zasmála se nad mou tvrdou prací.
"loupu." Okomentoval jsem to jenom
Vzala jedno vejce, položila na linku, dlaň položila na něj a přejela s ním linku. Následně totálně popraskanou skořápku sejmula dvěma pohyby.
Zamrkal jsem. Kolik let zkušeností v kuchyni vůbec má? To by mě nenapadlo. (Navíc jsem v kuchyni prvně.)
Zkusil jsem to napodobit a dokonce mě i překvapilo, jak mi to vyšlo.
Poslední vejce jsem sotva vzal do ruky a začal mi zvonit alarm na mobilu.
Šokovaně jsem se otočil na mobil na stole. "Chceš to podat?" Usmála se na mě matka bezbranného kůzlátka, které pravděpodobně mělo někde nějaký problém.
Utřel jsem si ruku, kterou jsem mobil popadnul, rychle skočil do tenisek a vypadl ze dveří i s vejcem v ruce ._. (ne, že bych to plánoval, jen jsem ho zapomněl zahodit)
Sledoval jsem mapu na mobilu a nechal se vést značkou, která mi ukazovala polohu Kaneho mobilu.
Rychle jsem doletěl k obchodu, za jehož rohem se Kane krčil.
Vypadal… jak to říct… Úplně v pohodě.
Probodnul jsem ho pohledem když si mě všimnul. "Co je"
"Já- já jsem- jako vždycky- jako každý víkend-"
Povzdychnul jsem si a zaskřípal zubama "Vykecni se a neblábol, ať už to máme za sebou. Vypadáš totiž úplně fajn"
"Já vždycky když dojedu domů, skoro každý víkend koupím něco navíc a pak to nechám jim, na lavičce, chápeš, než se vzbudí" Ukázal na dva bezdomovce "Ale teď šli kolem prostě oni a dělaj bordel!" Podíval se na mě štěněčíma očima a ukázal na nějaký týpky, který kvůli bezďákům dělali strašněj bordel, brali jim to jídlo a tak.
S nezájmem jsem si povzdech, schoval mobil do kapsy a chytl Kaneho za bundu. "Tak hele! Ten mobil není hračka jasný? To má dávat bacha na tebe a ne nějaký feťáky!" vynadal jsem mu. Přece jen já byl ten, kterej si kvůli němu ani nestihl vzít bundu a radši tam zmrzal v krátkém tričku a teplákách.
"Ale Keiíí… Já jim chtěl jenom pomoct…" Snažil se mě zastavit, když jsem ho táhl za rukáv pryč.
"Vždyť jsou vánoce! Když neuděláš dobrej skutek, tak nic nedostaneš" Snažil se mě nějak přesvědčit.
"Je mi to jedno" Pohodil jsem rameny
"Prosím!" Vyvlíkl svůj rukáv z mého sevření a naléhavě se na mě podíval.
Protočil jsem očima. Kurva já tady zmrznu!
Chvíli jsem se na ten jeho ksycht díval, ale pak jsem jenom smířeně vydechl páru, která se mi prohnala kolem obličeje.
Podíval jsem se na svou ruku, kde jsem něco zacítil.
Ah… já mám pořád to vejce? Protočil jsem očima, Kaneho strčil zpátky za rožek, aby nezavazel a udělal krok k nim.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama