Bouřící se krev II. - 60

22. července 2015 v 2:55 | Saskie a Batia |  Bouřící se krev II

Bouřící se krev II.- 60


"Promiň, nejspíš se na teď přijde pár lidí podívat, budeš taková atrakce, ale je to nutný. Musím jít… jet, Mero, dej si s Liasem pauzu, potřebuju tě na chvíli."
"Proto jsi mě asi zavolala" Pokrčil Mero rameny a uchopil madla jejího vozíku a přejel s ní k vozíku.
"Postarejte se o něj, prosím" Mrkla na chlapce kteří tam zůstali a vyjela výtahem nahoru.

Eliot mírně podrážděný tím, co Zaira zase vyvádí a do toho všeho starým ultrazvukovým přístrojem přejížděl nadcházející mamince po břiše, přičemž ji slovy nabádal, aby pořádně dýchala, že je to na správné cestě a dle jeho odhadů příjde dítě na svět za nějakých deset hodin.
Žena před ním na mladého medika nechápavě pohlédla.
"Jak-jak jako deset hodin?" Zeptala se se zakoktáním.
"No, porod trvá deset hodin…" Pokrčil rameny a dál sledoval již velké dítě, které mělo dnes přijít na svět.
"Ale… Ale Nataly říkala, že jste dobrý doktor…!"Zoufale pohlédla na Nataly, která stála za Eliotem a zapisovala si snad každý jeho pohyb, pomalu každý nádech.
"Ani ten nejlepší doktor nedokáže poručit miminu aby přišlo na svět o deset hodin dřív. Je to přirozený proces a přirozený proces chce svůj čas a klid…"
"Nechci čas a klid, chci, abyste to dítě ze mě dostal, co nejdřív!" Žena začínala zuřit. Její čelo bylo zkrápěné potem, přesto zůstával Eliot v naprostém klidu, nenechal se jen tak vyvést z míry, hlavně už jen z toho důvodu, že mu doktorka stála za zadkem a čekala na nějakou neprofesionální chybu. Raději podal Nataly několik ubrousků a odložil přístroj, se kterým ženě jezdil po břiše a sledoval dítě uvnitř.
"Co s tím mám jako dělat?" Zeptala se Nataly a chytila ubrousky mezi dva prsty, ještě ke všemu co nejdál od těla.
"Utři jí tím gel z břicha." Řekl medik jednoduše a zatímco si Nataly nedůvěřivě prohlížela ubrousky, sundal si rukavice.
"A proč bych to měla dělat já? Ty sis jí tím napatlala, tak si to po sobě ukliď." Rozhodně mu podala ubrousky zpátky. Žena se dívala z jednoho na druhého, naprosto nechápala celou tuhle situaci.
"Protože jsem chlap, tak přece nebudu cizí ženě sahat na břicho."
"Jo? A to jako proč? Příjde ti to odporné? Nebo jsi nějaký úchyl?" Eliot nevěděl co k tomu říct, nebyl ani úchyl a odporné to nebylo, ale neviděl jediný důvod, proč by to nemohla udělat Nataly.
"No a jaký máš důvod ty? Bojíš se snad trochy gelu? Nejsi o nic lepší, než já." Tohle zabralo. Nataly přistoupila k pomalu rodící ženě a opatrně s dost zhnuseným výrazem jí stírala gel z břicha. Eliot si nemohl narýpnout, ukázal prstem na místo, kde zapomněla gel setřít.
"Díky…" Nataly se na něj sarkasticky usmála a odhodila ubrousky do koše.
"Nechutné…"Prohodila jako již mnohokrát. Eliot měl za to, že tohleto slovo už jednoduše patří do jejího slovníku.
"Takže? Co bude teda následujících deset hodin?" Zeptala se žena, aby odvrátila veškerou pozornost medika od Nataly, která si ruku, s níž se dotýkala ubrousků od gelu, utírala do kraje svého pláště. Tohle jí nepřišlo vůbec nechutné, co?
"Počkat… Takže to tady teď budu jako 10 hodin v bolestech, než to ze mě vyleze?" Ozvala se rodící. Eliot se k ní otočil se zvědavým výrazem.
"Mám jenom takový dotaz, neodpovídejte, jestli vám to příjde moc osobní… Ale chcete vy to dítě vůbec?" Žena se na něj podívala s jedním zdviženým obočím.
"Chci hlavně, abych ho porodila co nejdřív, naprosto zdravé, stačí vám to jako odpověď?" Medik tiše pokrčil rameny a odešel na chodbu.

Stál před budovou, v níž měla tahle podivná skupinka, jenž se nejspíš dobře znala se Zairou, skrýš, a sledoval oblohu, jak se pomalu halí do roušky noci a na východě se začíná kulatit měsíc. Byl natolik ponořen do myšlenek, že si ani nevšiml Nataly, která za ním stála už dlouhých deset minut a neustále si něco zapisovala do papírů.
"Má přítele, plánovali to dítě už delší dobu…" Promluvila konečně. Eliot se jí nelekl, jen mírně pootočil hlavu a sledoval doktorku, především tedy její ruku, jak v rychlých pohybech pomocí propisky vytváří drobné písmo na papíře.
"Bylo mi to jasné… Kdyby to dítě bylo nechtěné, mluvila by jinak. Tak, jak si zatím vedu ve tvých záznamech? Budu hádat, naposled tam máš poznámku o tom, že se spolu hádáme, kdo jí utře gel z břicha." Unaveně se usmál. Měl před sebou náročných deset hodin, i když oproti nastávající matce si neměl na co stěžovat.

Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama