Naruto 110

23. prosince 2015 v 19:14 | Saskie a Batia |  Naruto

Naruto 110.



"Nah, jídlo vynecháme, hlad mě nějak přešel. Rodiče se vrátili, mám počkat, než ti bude líp, abych ti o tom povyprávěla?" Stevee přejela pohledem svoje ruce, mísu před sebou a skončila zpátky na Rise.
"Ne, odhaduju to tak, že se to dneska moc nezmění. Můžeš klidně čekat týden, pokud jsem chytila nějakou střední virózu, takže klidně povídej. Rodiče se vrátili, tak to je fajn ne?"
"No ono to nikdy nevěstí nic dobrého… Najednou by se zase chtěli stěhovat. Hádej kdo z toho má tu největší radost." Rozhodila rukama a falešně se usmála. Stevee tiše sledovala svoji kamarádku, nějak jí došly slova, zmohla se jen na prosté: "Kam?"


"Zvučná."Jednoduše odpověděla Ris, nahodila při tom zoufalejší pohled.
"Proč?" I Stevee vypadala zoufale, rukama křečovitě sevřela prkýnko, málem jej rozlomila.
"Co na tom záleží, prostě… Eh… Rodiče se najednou rozhodli, nebo spíš jim došlo, že jim jeden potomek nestačí… Tak si stvořili dalšího a chtějí s ním být velká šťastná rodina. A najednou bude potřebovat sestru, uh, velká radost… jej…" Stevee pozvedla jedno obočí.
"Jak?" Malinko nepotřebná a zbytečná otázka, ale v zoufalosti si člověk nevidí do úst.
"Jak… no prostě Stef, vždyť ti to tady, podle tvých slov, osvětlovali minulý týden!"
"Ale to… to je strašně narychlo, vydr-" nestihla doříct slovo, nahnula se nad mísu. Jakmile se zadýchaná opřela vyčerpaně hlavou o zeď vedle toalety, se slzami v očích pohlédla na svoji kamarádku.
"Nemůžou tě odvést, tohle není fér, zrovna teď, když máme vlastní tým, senseie, máme za sebou několik misí. Chtěla jsem ti zrovna navrhnout abychom se přihlásily na joninské zkoušky, po tom, co teda uděláme chuninskou zkoušku, která nám chybí."
"Promiň, že tě zklamu, ale já už ji mám… Už pár let." Risa se nevinně usmála.
"Nezlehčuj mi tu laskavě tuhle situaci. To si sakra neuvědomuješ, že se odstěhuješ?! Na jak dlouho si to představuješ, spíš teda, vrátíš se vůbec někdy?"
"Prosímtě Stef, myslíš, že bych tě tady nechala samotnou se Sasukem? A nakonec mi budeš muset dát pozor na Ryuua, ať tu s někým nezběhne. Jak jsem tak zjistila, přestěhoval se sem." Stef zavřela oči, potřebovala se uklidnit a rozdýchat další nával slabosti.
"Jak dlouho…?"
"Dva roky, jsem pevně rozhodnutá že za dva roky se sbalím a odejdu. Ať už si tu jejich rodinu dál utužují sami. Budu ti psát." Tohle odpoledne už snad nemohlo být horší. Nejradši by to všechno zaspala, přála by si, aby to byl pouhý sen.
"A kdy odcházíš?"
"No, tak jako zítra už budu asi pryč, jelikož rodiče stihli zabalit většinu věcí a jsou připraveni vyrazit." Semkla rty a zoufale jí začaly téct slzy. Složila se na kolena a zoufale natáhla ruku ke své malé kamarádce.
"Stef!"
"Ne, zůstaň radši tam, kdyby tě něco chytilo po cestě, mohlo by to být složitější." Stef se odsunula. Do koupelny vešel Ilre, utírající si do rukávu trika sopel a slzy.
"Ježiši! Všechno jsem to slyšel, Riso! Zabalím ti párky na cestu." Objal ji, řvali tam spolu.
"Vážně?"
"Ne, protože jsem je sežral, ale můžu ti dát sáček, ve kterém byly, na památku." Stef se dlaní praštila do čela. Ilre opět udělal z dojemné situace totální frašku.
"Ježiš maria, tak to si nech. Kdo by chtěl sáček, ty vole! Já mám hlad, chtěla jsem jít na oběd a najednou tohle!"
"Já ti naprosto rozumím…"Ilre kvílel, jakoby se stěhoval on a ne Risa.
"Vážně?" Vzlykla Ris.
"Ne, jen to tak říkám, abych tě uklidnil."
"Tak dost vy dva, je mi z vás zle. Ty ji pusť a ty se jdi sbalit. Musíš příjmout zodpovědnost, někdo to dítě musí vychovat, ne že bych vaše nějak kritizovala ve výchově, ale když se na tebe tak dívám, bude lepší, když ta malá bude mít někoho, kdo se o ni bude starat. Třeba z ní vytrénuješ stejně schopného genina, jako jsi ty."
"Bude to chlap." Odpověděla Risa, zatímco si stírala slzy.
"Ježiši, to bude debil… Podívej se na Ilreho, jak ho vychovali jeho starší sourozenci, což jsou mimochodem taky případy samy pro sebe, protože je vychovával ještě náš otec, kterého teda neznám, ale když vidím ty dva, tak si najednou uvědomuju, že je vlastně dobře, že jsme ho nenašly."
"Cože?" Ilre se otočil ke Stef, Risa ho v rychlosti chytila a lehce ho poplácávala po rameni.
"To nic, to nic… Běž mi sbalit nějaký sáček."
"A chceš ho zabalit do tašky, nebo ti ho můžu dát jenom tak?"
"Ilre, táhni už." Stef mávnutím ruky poslala svého bratra pryč…
"Tak když je ti tak blbě, já se půjdu rozloučit s ostatníma. Zastavím se ráno, ještě než půjdu." Vstala ze země, byla na odchodu.
"Dobře, najdeš mě tady. Budu tady celou noc!" Křikla za ní Stef, než hlavu zarazila zpátky do záchodu.
"Tak zatím prcku…"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama