Merodi ga daisukidesu 130

16. července 2016 v 12:33 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 130


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená

"Víš co? Proberem to zítra... Už jsou skoro dvě, oba musíme za nějakých 5 hodin vstávat, abychom se dali aspoň trochu do pořádku." Poplácal mě po hlavě.
Lehce jsem se zamračil, ale přikývl a přetočil se na bok "OK. TAk teda dobrou~"
"Pěkné sny, Kane." Jen zašustila peřina a myslím, že do deseti minut ani jeden z nás nevěděl o světě.

Šel jsem s několika týpky směrem k ubytovně, řekli jsme si, že to vezmeme kolem hlavní brány, protože na jednoho z borců tam měla čekat jeho vyvolená, která ho přijela navštívit a on se rozhodl ji jít vyzvednout, jinak by se na školním pozemku asi ztratila. Společně jsme se smáli nějakému vtipu, když jsem zvedl hlavu a úsměv tak nějak vymizel. Místo nějaké sympatické dívky, na níž by se náš kámoš vrhnul a následně si ji odvedl do pokoje, stála před hlavní bránou černá limuzína a akorát z ní vystoupila žena, celá zahalená do černého, boty na vysokém podpatku- černé, černý kabát, černá uplá sukně ke kolenům a černá halenka s černou šálou, na blonďaté hlavě velký černý klobouk a její celou identitu skrývaly ještě černé brýle. "Kámo… Tos neřekl, že je bohatá a navíc v depresi." Přidal jsem do kroku, nevšímajíc si těch za sebou. "Hej, Rene, čekej!" Zavolali za mnou, ale stejně zůstali stát. "Ach bože… Terry! Terry, podej mi ubrousek. Stoupla jsem do bahna a zašpinila si botičky!" Křikla dotyčná osoba zpátky do limuzíny a mě už bylo jasné, že tohle není vtip. Znervózněl jsem… Kámoši za mnou, moje drahá matka předemnou. "Co ty tady děláš?" Zeptal jsem se, zatímco jsem směřoval rázným krokem k ní a propaloval ji pohledem. "Tak se hned nerozčiluj. Zrovna jedeme z pohřbu, abys věděl." Hrklo ve mně, opravdu jsem najednou pocítil strach. "A kdo…?"Ani jsem nenašel vhodná slova. "Jen nějaký Tashirův bývalý spolupracovník, ale chtěl nás tam mít sebou." Mávla rukou, kterou měla schovanou v černé rukavičce. "A nechtěli tě třeba zakopat s ním? I když, to je pravda… to tvoje hučení by ho možná probudilo. Chudák by neměl klid ani po smrti." Řekl jsem kyselím tónem. "Ah, po kom jsi tak nepříjemný?!" Dupla si a následně s nadávkami začala stírat bahno z boty. "Řekl bych, že je to tvoje zásluha." Jen jsem mávl rukou. "No, přijela jsem ti předat tohle. Přišlo ti to asi před týdnem a už to celkem zavazelo na stole." Podala mi obálku. To písmo! Poznal jsem ho prakticky okamžitě. "D-díky… Jo, mimochodem, příští týden máš narozky." Řekl jsem nezaujatým tónem a dál si prohlížel svoje jméno na obálce, ale především známku s hlavou královny Velké Británie, přesto mi neušel matčin překvapený výraz. Jo, sice jsem syn na baterky, ale i tak vím, kdy má moje matka narozeniny. "No a co jako? Chceš mi snad koupit paruku a zase mě ztrapnit před celou rodinou, nebo nějaký jiný povedený vtípek. Mimochodem, oslava bude doma, můžeš si přivést přátele, jestli chceš." Pohledem sjela kluky za mnou, kteří si něco šeptali. "No, nevím, jestli by ti někdo chtěl přát. Kolik, že ti je? 59??" "Nevychovaný parchante!" Zaječela na mě přes půl školního pozemku. "Rozhazovačná bábo." Oplatil jsem jí její kompliment, načež zrudla a nastoupila do auta. Terry mě ještě v rychlosti stihl pozdravit, než mu zabouchla dveře před nosem. Následně jen sjelo okénko. "Drzý spratku!" Zkusila to ještě. "Řidiči, myslím, že ta opuchlá blondýna potřebuje urychleně do nemocnice… Nejlíp na psychiatrii, do nějaké zvukotěsné místnosti." Mávl jsem na řidiče, aby co nejrychleji odjel. Když bylo auto z dohledu, kámoši se odhodlali ke mně přistoupit. "Kdo to byl, Rene?" "Jo? A proč na tebe ječela?" "To? Tak to pánové, byla žena, která do mě vdechla život a svůj smysl pro to, pozurážet každého kdo projde kolem."
Došel jsem na pokoj, že Kanemu nabídnu účast na oslavě dalšího roku navíc mojí matky. Už to má za pár... Kane seděl na své posteli, měl na uších sluchátka a nejspíš sledoval film. "Nevím, jestli ještě trucuješ... ale měl bych takový dotaz."
Jenom si posunul jedno sluchátko z ucha a dál sledoval film
"Dobře... Moje matka bude slavit narozeniny a nabídla mi, abych sebou vzal na tu její parádu kámoše. Přemýšlel jsem, že by ses třeba rád podíval ke mě domů... Vidět honosnou vilu..." Pokrčil jsem rameny.
"Na hrad ještě nejedeme?"
"Ne, ale kdybys chtěl, můj otec, tedy otčím, má jednoho známého, který vlastní hrad, tak bychom se mohli jet podívat." Usmál jsem se a hodil batoh na svoji postel.
"Nah, dobrý" Zasmál se a noťas zaklapl "Co bych jí měl dovést?"
Zapřemýšlel jsem. "No... třeba nějaký krém na vrásky, nebo paruku." Mávnul jsem rukou.
"Paruku? Je plešatá?" Nechápal
A tak jsem Kanemu pustil video, ve kterém sehrála hlavní roli paruka. Zatímco se díval jsem si listoval notama.
Kane za chvíli propukl v hlasitý smích "Hahaha- dovezu jí hezčí paruku, takový koště cos jí koupil, to je ostuda na to že jsi tak zazobanej"
Protočil jsem panenky a následně ho chytil za ramena, abych mu pohlédl zpříma do očí. "Ty neznáš moji matku... Věř mi, ona si nic lepšího nezaslouží."
Po chvíli se smát přestal a zatím co si stíral slzu, prohlásil: "Ale no tak Rene, nepřeháněj"
Narovnal jsem se a zatvářil se vážně. "Vzpomeň na má slova, příteli, až budeš té ženské čelit tváří v tvář."
Bezstarostně se usmíval. "Tak hrozné to být nemůže. Chceš vzít ještě někoho?"
"No, jako přemýšlel jsem, ano, ale mám celkem obavu z toho, jak zase zareaguje Terry."
"Kdo je Terry? A na co zareagovat?"
"Moje chůva... Spíš chůvák. Je to složité, on je... Já ani nevím, jak je orientovaný, jako zkouší to na mě, ale... dobře, možná je to gay, mám kolem sebe víc teplých, než je u teplého potřebné... No, ale co je podstatné, obléká se občas opravdu příšerně." Snažil jsem se to nějak ohleduplně vysvětlit.
"uuhhhh.... ok? Takže... koho plánuješ pozvat?"
"No... ještě jsem o tom moc nepřemýšlel. Jako tebe chci vzít 100%, ale dál jsem nepřemýšlel. Máš nějaký typ? Teda, Liama bych asi nevzal, přecejen my spolu tak dobře nevycházíme..." Nevinně jsem se usmál.
Nechápavě se na mě podíval "My taky ne? Jakože nenazval bych ho bff chápeš. a co já vím s kým jiným se bavíš než se mnou, zase tolik společných přátel nemáme" Nevinně se na mě usmál
"Kei...?" Řekl jsem polohlasem a opatrně se k němu otočil.
Nezaujatě zvedl jedno obočí "Vy se spolu ještě bavíte?"
"My sme si to potom, co si včera uraženě práskl dveřmi a zmizel kdo ví kam, vyříkali."
"Tak to rád slyším" Usmál se
"Takže ti nebude vadit, když pojede s náma? Samozřejmě to teda bude záležet na něm. Spíš bych čekal, že odmítne, je to Kei." Mávnul jsem rukou.
"Proč by vadilo? Není to tak, že bychom se pohádali, byla to jednostranná… ani nevím jak to nazvat, ale v pohodě" Mávl rukou "Možná pojede rád, stejně domů nejezdí a bude nejspíš rád za nějaký výlet do vyšší společnosti, než je u nás doma"
"Počkej... on je pořád tady? Včetně prázdnin. Dobře, ale jak mu to řeknem?" Nenápadně jsem se podíval na Kaneho telefón, díky němuž naposled tak rychle přivolal Keie.
"Jo jo, včetně prázdnin, protože to škola nezakazuje a on prostě..ehh.. nevím? Nemá rád svou rodinu? VĚŘIL BYS ŽE NEVÍ JAK SE DĚLÁ SNĚHULÁK?" Zvýšil hlas z ničeho nic
"Co je to sněhulák?" Zeptal jsem se nechápavě. Matně se mi vybavovala čítanka někdy ze základky

Zaraženě se zastavil v půlce nádechu a zmateně zamrkal "Jako vážně?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama