Merodi ga daisukidesu 132

3. prosince 2016 v 14:08 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 132


S: Co bych na to řekla? "Yay, další díl". Asi po půl roce neaktivity na blogu. Jakou výmluvu si mám vymyslet? Byla maturita, oprava maturit, a pak už zbyla jen nechuť. A Batia řekla, ať se na blog vyseru, že to stejně nikdo nečte, ale tak když už k ní po roce jedu a budem psát povídky, tak proč to zas nepřidávat? Aspoň z principu? Enjoy.


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


Nechápavě jsem se zamračil jen tak do zdi. "Kdybych to hodil po Keiiovi, tak dobře, ale tohle?" Nechápal jsem
"Já nemám rýmu, jenom tu máte prach. Navíc odplata ty hovado" Zasmál se Kei
"A to tě mám vzít k sobě domů?! Mohl bys to zopakovat až uvidíš moji matku?" Velmi rychle změnil postoj.
Kei se na mě nechápavě podíval, snad aby se ujistil, že to Ren myslí vážně "Ale vždyť ty už mě nezveš" Pokrčil rameny

"No, když nechceš jet, udělám to sám. Nebude to o nic menší než to, čím si se mnou prošla doposud." Zatvářil se nezaujatě, jakmile došel z koupelny.
"Já chci, ale ty-" Kei si povzdechl a nejspíš to vzdal "Já pojedu" Mávl rukou
"To bych od tebe nečekal… Kdy se tenhle tvůj postoj změnil? To jako stačil jeden trip- to je výlet broučku" s úsměvem se podíval na mě, "ke Kanemu a najednou jezdíš všude? Jako je fajn, že ses nám stal tak společenským."
Zvedl jsem na Rena obočí. Tohle já už přece dávno vím
"O to nejde, spíš nejezdím vůbec nikam, tak sem tam to nevadí ne? Hele přestaň soudit" Zamračil se Kei na Rena
"Nesoudím, to bych si ve své pozici gaye rozhodně nedovolil… Takže to bychom měli, všichni si uděláme výlet."
"Super, kdy se jede?" Usmál jsem se
"No... má to teď o víkendu, takže zítra." Pokrčil rameny.
"To je docela narychlo nemyslíš?" mírně jsem svraštil obočí
"Keii? Máš s tím taky problém?"
"Já? Vůbec." Pokrčil rameny
"Takže ještě něco, princezno?" Ren se na mě vážně zadíval.
Probodl jsem Rena pohledem. Chvíli jsem se na něj koukal a pak jsem si povzdychl "Dám to vědět rodičům"
Ren byl rázem u mě a sápal se po mobile
"Zavolám jim, prosím, prosím!"
Nechápavě jsem se na něj podíval a pak mu nedůvěřivě svěřil mobil s připraveným číslem "No tak se předveď... Buď milej"
"Dobrý den, paní Konori, jak se máte?... Jmenuji se Ren Itokki, jsem spolubydlící vašeho syna Kaneho….. Ano, jsem Kaneho kamarád…. Vážně? Ne, je strašně milý, hodný, koukáme tu spolu na filmy…… Jistě, jistě….. Velice rád…. Chtěl jsem se zeptat, nemohl by Kane jet na víkend ke mně? Víte, moje maminka slaví narozeniny a řekla mi, že si můžu přivést kamarády……. Tak to jsem rád, děkuju moc, pošlu vám svoje číslo a můžete mi volat, kdykoliv bude potřeba… Ano, já vás taky… nashle." Usmíval se celou dobu jako mílius, když zavěsil zazubil se a pokýval hlavou.
Nechápavě jsem se na něj díval. Ne že bych měl snad problém ji o tom přesvědčit sám, ale ok. "Ty ji taky..co? Rene je to moje matka" pohoršeně jsem na něj koukl
"Chceš říct, že bych nebyl dobrý otec?... jen mi řekla, že mě ráda poznala, tak jsem jí odpověděl. Sbal si věci. Máš něco slušného ne? První a poslední buran, kterého moje matka nechala překročit náš práh byl Natsu a to jen proto, že je to kamarád mého otčíma. Myslím, že mě by to neprošlo. Samozřejmě nechci říct, že vypadáš jak buran, to ne, ale abys uspěl u vstupní prohlídky, měl bys mít minimálně sako."
"Já už otce mám. A ten mi stačí... Nemám? Tady fakt ne? Proč bych si to vozil na intr když k tomu nemám důvod že...?"
"No... Senchi by možná nějaké mohl mít. Sice je vyšší než ty, ale myslím, že je stejně hubený, takže to půjde. Jo, zavolám mu, aby ti jedno nachystal."
Jen jsem mírně přikývl
Kei se poškrábal na hlavě "Taky bych něco mohl najít, nejspíš si ani nebude mít na co stěžovat"
"Věřím, že ty tu máš obleků několik co? Ještě na střední jsem na ně nedal dopustit, sako jsem měl na sobě pořád a o víkendech dokonce černé kalhoty… Kane, na to časem příjdeš. Uvidíš, že jakmile ve Francii přičichneš k životu bohatých lidí, už se toho nezbavíš."
"Tak to abych na ten tvůj hrad snad ani nejezdil" kysele jsem se zaksychtil
"Bude se ti to líbit. Moje matka ti jistě dá typy, jak se rychle a účinně stát zlatokopkou. Divím se, že o tom ještě nevydala knihu."
Kei se na něj zvědavě podíval "Ty máš hrad..?"
"S největší pravděpodobností budu… I psa." Přikývl spokojeně Ren
Kei uznale pokýval hlavou "To ti přeju, už můžu jít, nebo jste chtěli ještě něco jinýho, než si do mě utřít nos?" Šlehl pohledem po Renovi a zamířil ke dveřím
"Chtěli jsme mu ještě něco?" Ren se na mě zvědavě podíval.
"Já ne" Pokrčil jsem znovu rameny
"Vyhrál jsi aspoň něco dobrýho?" Kei se na mě zvědavě podíval
"Ehh... Ani nevím? Uvidíme, jak to dopadne" Usmál jsem se na Rena
"Naštěstí už jsem se za ty roky naučil bránit. Navíc, vím, kde má matka schovanou pracovní smlouvu s Terrym, takže jsem v podstatě v pohodě." Ren jen pohodil vlasy a lehnul si na postel, aby si mohl přečíst jednu ze svých mang.
S Keiem jsme si vyměnili trochu zmatený pohled, Kei mi kývl na pozdrav, já mu mávl a on pak odešel. zapl jsem si notebook a dokoukal svůj film

Sledoval jsem Kaneho, jak si balí věci, skládal je pěkně na hromádky, načechrával je a pak skládal do batohu. Když přišel na to, že ke třem tričkům a jednomu svetru se už nic jiného nevleze, všechno vyskládal a začal od znova.
"Chtělo by to z toho batohu vysát vzduch, zbytečně tam zavazí." Prohlásil po dalších třech nevydařených pokusech.
"Když si pohneš, možná ta limuzína, co stojí před bránou, aby nás odvezla k helikoptéře na pozemku nedaleko odtud, nebude muset dál čekat." Protáhl jsem si záda.
"já to zvládnu, nepleť se mi do toho" Zamračil se a na batoh si sedl, aby to splácnul. Do dveří vešel Kei, již oblečen do černého saka, tmavých riflí a přes to měl ještě přehozený dlouhý elegantní černý kabát. "Tak co, brzdy?"
Sjel pohledem na Kaneho, který pod sebou akorát zavíral batoh.
"Máš všechno?" Zeptal jsem se, zatímco jsem mu podával bundu a sobě kabát.
"Jo, snad jo…" Nejistě pohlédl na batoh.
"Kartáček na zuby?" Nadhodil jsem a hned poté sledoval Kaneho, jak mizí v koupelně.
"Hřeben?" Opět rychlý úprk do koupelny
"Nabíječku na mobil?" Přesun ke stolu
"Mobil?" Skočil k posteli, zpod polštáře vytáhl spolu s několika sešmuchlanými kapesníky- pozůstatek jeho probrečených nocí- svůj mobil.
"Knihu na večer?" Zarazil se u poličky, kde měl vyskládané svoje mangy.
"No a… potřebuju ji? Vždyť tam budeme všichni tři, budeme se bavit, ponocovat ne? Nějaká polštářová bitva jistě proběhne, pak se budeme klouzat po velkém schodišti."
S Keiem jsme si vyměnili pohledy. Myslím, že ani jeden z nás si nebyl jistý, jestli dobře slyší a jestli to Kane myslí vážně.
"No… buďto jsi nikdy nespal u kamaráda, nebo jsi neměl kamarády… silně pochybuju o tom, že jsi měl bohatého kamaráda."
Kei si rukou prohrábl vlasy a vzal Kaneho batoh, aby už nezdržoval, přecejen tohle jsme mohli řešit i po cestě do limuzíny.
"A vy dva snad jo?" Nevěřícně na nás pohlédl
"Jo, celkem dost, dost z nich taky skončilo v mojí posteli."
Pokrčil jsem rameny a přenechal slovo Keiovi.
Kei na mne pohlédl s jedním zdvyženým obočím, jakoby říkal "Ty děvko", ale bezeslova se otočil zpátky na Kaneho a pokrčil rameny
"Nikdo si nezasloužil být pozván ke mně domů" arogantně se usmál jakoby to ani nebyla jeho vina.

Zrovna jsme míjeli Natsua, který kráčel na ubytovnu pro učitele. Měl jsem chuť si rýpnout, ale raději jsem ho ignoroval.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama