Merodi ga daisukidesu 136

15. ledna 2017 v 12:22 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 136


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


Když auto zastavilo, jako první se zdekoval Kei, skoro vykopl dveře a venku se začal oprašovat od kdo ví čeho, co by ho v tom taxi mohlo napadnout. Mírně jsem se usmál na řidiče a poděkoval za záchranu, následně jsem vystoupil a přecejen mi to nedalo, a taky jsem se mírně oprášil
"Díky, drobné si nechte." Ren podal taxikáři pár bankovek, které namátkou vzal z peněženky a zavřel dveře, následně auto odjelo. "A teď honem do pokoje, já jdu za Senchim. Jestli se chce některý z vás seznámit, může jít se mnou."
"Určitě" Usmál jsem se a společně s Keiiem, který ale nevypadal úplně nadšeně, ho následoval.

Zaklepal jsem na dveře, za nimiž se ozýval randál nějaké americké rokové kapely. Neznělo to úplně špatně, přece jen jsem měl na bratra dobrý vliv. "On, se tímhle snaží přeřvat matku." Vysvětlil jsem těm dvěma a znovu zabušil.
Oba mírně pokývli, jakože se možná ani nediví, ale hned jak jsem se otočil zpátky, dokázal jsem vycítit, že na sebe oba nechápavě pohlédli
"Matka moc neumí mluvit potichu, ječí na mě... v podstatě od porodu, na Senchiho od té doby, co se s Tashirem vzali. Ječí tu na každého, tohle to aspoň přeřve." Vzal jsem za kliku a otevřel dveře. Senchi právě seděl na parapetu u okna, na uších měl sluchátka a díval se ven. Jasně, logika. Dej si sluchátka, když kolem tebe řve hudba, navíc tvoje vlastní.
Kane s Keiiem si vyměnili pohledy, ale neodvažovali se to komentovat
Vyrval jsem dráty ze všech zdířek v aparatuře a reprácích, včetně jeho sluchátek. Konečně se ke mě otočil a překvapeně zamrkal, když si všiml těch dvou. "To už nastal zase ten den?" Zeptal se zoufalým hlasem. Krátce jsem přikývl. "Dyť ta ženská nenávidí stárnutí, tak proč sakra slaví svoje narozeniny... Koupil jsem jí barvu na vlasy, aby si mohla dobarvit šediny."
Kei si už zanechával svůj nezaujatý pohled a jen Kane snad až zmateně zamrkal, když Senchi řekl, že přestože nejspíš ani nevěděl, že má jeho macecha narozeniny, tak jí koupil barvu na vlasy.
"Mám ji koupenou už měsíc a doufám, že jí prošla záruční doba." Vysvětlil, poté co si všiml Kaneho pohledu. "To je můj mladší nevlastní bratr Senchi, Sene, tohle je můj spolubydlící Kane a to je Kei." představil jsem je.
Kane se slušně uklonil a pozdravil, Kei na druhou stranu jen pokývl hlavou jako 'čus' a dál slušnost neřešil
Senchi mezitím natahoval ruku, ale když viděl, že takhle nefungují, zase ji stáhl zpět.
"Kde budou spát?"
"Nejspíš u mě v pokoji. Můžu se nastěhovat k tobě? Je to jen na víkend."
"Můj pokoj je pro tento víkend i tvůj. A vám radím, nedívejte se mu pod postel, hlavně do té krabice, co tam má... Lekli byste se jeho minulosti."
Ti dva si znovu vyměnili pohled, a pak se znepokojeně podívali přímo na mě.
No Kei spíš teda na Senchiho "Ty se mu takhle hrabeš ve věcech?" Zeptal se ho se zvednutým obočím a trochu pohoršeným výrazem, ale bylo vidět, že si z něj jen snaží udělat srandu
"Fajn, ale až tam na tebe něco vyskočí, nebo najdeš pozůstatky obětovaného zvířete, spím hned vedle a nerad bych poslouchal křik.... Ještě před dvěma roky vyznával ďábla, od té doby ujíždí na měnění ras a náboženství, příslušnictví k různým státům či národům, občas i vyhynulím." Zamával rukou, zívnul si a odešel.
Následoval další zvědavý, až pohoršený pohled přímo na mě, rovnou od obou kluků ve dveřích.
"Jak řekl, byl jsem hovado... Občas mě to ještě chytne, ale už to není tak strašné... Naposled to bylo na vánoce." Pokrčil jsem rameny a pokynul jim rukou, aby vyšli na chodbu. Kane šel první a jako na potvoru hned za dveřmi narazil čelně do mojí matky. No spíš vzhledem k jeho vzrůstu a výšce podpatků mé matky do jejího poprsí.
"Um- Moc se omlouvám, odpusťte, nevšiml jsem si vás!" Začal se Kane omlouvat
Kei jenom s úšklebkem pozoroval tuhle událost.
"No...!" odfrkla si a následně svůj povýšený výraz, který do té doby věnovala Kanemu, přesunula na mě. "Takže jsi dorazil a jak vidím, máš i doprovod." divím se, že ji z toho kyseleho výrazu neolezl celý xicht.
"Můj spolubydlící Kane a to je Kei. Hoši, převtělení darth vadera s jackem rozparovačem-moje matka."
"Už jsem si začínala myslet, že jsou to buď stoupenci nějaké tvojí církve, nebo pořádáš ve svém pokoji tento víkend gay orgie."
"Nevěřící a žádnej gay." Kei na sebe ukázal prstem a kývl snad na pozdrav "ne-těší mě" Ukázal široký úsměv zatím co krásně nechal vyznít své 'ne'
Kane se jen mírně uklonil a jejího výrazu si moc nevšímal
"No vidíš, takže žádné mecheche. Kde je Tashiro, nebo kdokoliv s kým se dá normálně mluvit?" Matka jen pohodila vlasy a beze slova odešla. "A tak je to pořád. Co si o ni myslíš teď?" podíval jsem se zvědavě na Kaneho.
Kane se zamyšleně zamračil "Myslím, že má možná nějaký problém?"
"A ne jeden... Tebe se asi na názor ptát nemusím." podíval jsem se ještě tak mimochodem na Keie.
"Vypadá mile" Zaksychtil se Kei a dokonce se otřásl jen z toho, že něco takového řekl
"Ale ty kecale." Mávnul jsem rukou. Nejspíš by zasloužil nějaké zvláštní ocenění, že se vůbec překonal a i když s odporem, tak přesto něco takového vyslovil nahlas.
"No vypadá jakoby jí mohla prospět facka nebo dvě" Pokrčil Kei rameny a lehce se usmál, nejspíš při té představě
Kane se naopak znepokojeně zamračil. "Keii" Napomenul ho dotčeně "To bys neměl říkat!"
"Věř mi, nejeden člověk v tomto domě by to tak rád udělal. Ovšem, když se k tomu odhodláš, my ti bránit nebudem." pomalu jsme směřovali do kuchyně.
"Chceš říct že se k tomu ještě nikdo neodhodlal? Co vás drží?" Zvedl obočí
Kane už to nejspíš vzdal a jen slepě následoval
Přemýšlel jsem nad Keiovou otázkou. Proč to vlastně nikdo neudělal? Asi proto, že jsem ji radši dělal naschvály. "Kane? Máš hlad?"
"Cože? Ne, ani ne" Zamrkal
"Jsi moc potichu. Chceš něco říct, nebo tě něco zajímá?"
"Ne, nemám co říct" Pokrčil rameny
"Dooobře, Keii, dáš si něco?" otevřel jsem obrovskou lednici plnou jídla na matčinu oslavu.
Kei se jen nezaujatě podíval do lednice a pokrčil rameny "Ne dík, možná potom"
"Dobře... Hmmm, tohle vypadá dobře a to-no tohle!" začal jsem si na stůl snášet tácy s připraveným jídlem, když do kuchyně vešla naše kuchařka/uklízečka. "Nežer to! Víš kolik to dalo práce? Ukaž, jaké to mám." Genaki sebrala z každého tácu tři kousky a spolu s novinama v druhé ruce si sedla k oknu.
"Jo a přišel ti dopis, tvoje matka ho malém roztrhla, ale já jej schovala. Jen nevím kam."
Kei s Kanem si sedli na židle ke stolu a když se Genaki objevila, Kane na nás jen trochu zmateně koukal a Kei si z toho nedělal vůbec nic. Ostatně jako vždy
.

Přemýšlel jsem, jestli se mám teď představit, nebo si počkat. Nechtěl jsem vypadat nezdvořile, tak jak to dopadlo s Renovou matkou. Ale vypadali, jakože měli rozdělanou konverzaci, takže jsem nechtěl vyrušovat.
Když jsem se podíval na Keiie, abych se pokusil zjistit, nad čím přemýšlí, vypadal spíš, že jí poručí, aby mu udělala kafe
Ren se zatím probíral jídlem na tácu. Nestihl dožvýkat jedno sousto a už si do pusy cpal další. Genaki mezitím dala vařit kafe, přitom sledovala Rena. "Co jí tentokrát plánuješ provést?"
Ren pouze spiklenecky mrknul. "Tajemství. Kane, dej si."
"Vždyť je to na oslavu. Když to sežerem, bude se muset udělat další" Zahuhlám
Ren se podíval na starou kuchařku, která jen mávla rukou a nalila vodu do hrnku. "Když bude mít problém, já budu tady v koutě, v ruce budu mít svoje miláčky a vše mi bude jedno."
"Miláčky?" Nechápu a zvědavě se na ni podívám.
Bez zaváhání otevřela skříň, všechno nádobí odsunula bokem, za nim se skrývala tajná dvířka a z nich vytáhla několik lahví se saké a jiným alkoholem. "Když budete chtít, klidně přijďte, já se ráda podělím."
Kei jen uznale pokýval hlavou.
Já ani nevěděl jak se zatvářit. Jenom jsem pokrčil rameny jako 'možná' abych neurazil a pak se lehce usmál "Mimochodem, já jsem Kane, to je Kei" Kývnu směrem k němu a lehce naznačím poklonění
"Genaki. Uklízečka, kuchařka a otrok v domácnosti, nebo spíš v sílách zla. Vy jste kamarádi tady toho výrostka?" ukázala palcem na Rena.
"Ano" Usmál jsem se "Já jsem spolubydlící, Kei je.. spolužák?" Lehce se zamyslím, říká se lidem o rok víš, pořád spolužáci?
"Kde je Tashiro?" Ren si vybíral ze zubů zbytky.
"Volali mu ještě z firmy. Nějaký editor nestihl uzávěrku. Měl by ale dorazit každou chvílí."
Lehce zmateně na Rena kouknu "Co vlastně dělá tvůj otčím? Je spisovatel?" Zamrkám

"Hlavně klid, ano? On... On totiž dělá ředitele ve vydavatelství... mangy."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama