Merodi ga daisukidesu 137

20. ledna 2017 v 12:35 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 137


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


"Ano" Usmál jsem se "Já jsem spolubydlící, Kei je.. spolužák?" Lehce se zamyslím, říká se lidem o rok víš, pořád spolužáci?
"Kde je Tashiro?" Ren si vybíral ze zubů zbytky.
"Volali mu ještě z firmy. Nějaký editor nestihl uzávěrku. Měl by ale dorazit každou chvílí."
Lehce zmateně na Rena kouknu "Co vlastně dělá tvůj otčím? Je spisovatel?" Zamrkám

"Hlavně klid, ano? On... On totiž dělá ředitele ve vydavatelství... mangy."

"Oh. To je super" Uznám, ale víc se nevzrušuju
"Ta manga, co jsem ti ji dal k vánocům, byla jeho práce."
"Ok. Dobře." Pokrčím rameny mírně nechápavě jakobych nevěděl, jakou reakci ode mě očekává.
"Jenom tak... Myslel jsem, že budeš trochu nadšenější."
"Ne, myslel sis, že začnu vyvádět. Rene, já nejsem zas takový otak, abych kvůli všemu vyváděl" schválně jsem znetvořil slovo 'otaku'
Ren se zarazil, chvíli zíral před sebe, pak se mírně zapotácel, a když došel do bezpečí na židli, smutně na mě pohlédl. "Měl jsem tě za kamaráda..."
Chtěl jsem otevřít pusu, ale Kei mi do toho skočil, jakoby tahle konverzace byla mířená na něj "Nevím co to tak prožíváš. Vždyť Kane zas tak dobrej kámoš není" Otočil to proti mně a ušklíbl se
Ren se na mě podíval s jedním zdviženým obočím, čekal jestli se k tomu nějak vyjádřím, po chvíli dodal: "Je marnej..."
Nafoukl jsem se "Jak se opovažuješ! Co sem ti proved?" Plácl jsem ho po paži
Ren se obrátil na Keie se stejným výrazem.
"A co Ren? Zaútoč na něj, ne na mě. To on tě nemá rád." Obhajoval se Kei a já se podíval na Rena.
"Já jsem skončil s váma oběma" zamračím se
Ren se nahnul do lednice, odkud vylovil krabici a její bílý obsah nalil do sklenice, který mi následně podával. "Dej si mlíko..."
Nechápavě jsem se na něj podíval a zamračil se "To ty seš ten špatnej kámoš. Víš přece, že jsem alergickej na laktózu"
I Kei se na Rena pohoršeně podíval
"... Jak to mám kurva vědět, to si mi nikdy neřekl!!" Vyletěl
Neoblomně jsem se zamračil "Máš si všímat"
"A čeho?? Toho že před sklenicí mléka pomalu držíš krucufix?! Jak si mám sakra všímat takové věci? Jak to má člověk odpozorovat??"
"žiju s tebou celej rok" Založím si ruce na hrudi
"To ještě neznamená, že odpozoroval tvoji alergii na mléko. Za prvé, s geny jeho matky se tomu nelze divit a za druhé, pochybuju, že ses před ním někdy napil mléka a osypal se." Genaki, která celou dobu byla s nimi v místnosti a jenom sledovala vývoj událostí se poprvé ozvala.
Nafouknu se "Já mu jenom oplácím to, že mě urazil jako kamaráda, jenom protože nevyvádím kvůli jeho otci" Pokrčím rameny
"Dyť já po tobě nechtěl, abys tu skákal dva metry do vzduchu, jen jsem si celou tu dobu, celý ten rok co spolu žijeme, potom, co jsi chtěl půjčit moje triko s Narutem, přečíst si moje mangy a podobně, jednoduše jsem si myslel, že jsi stejně šílený jako já..."
"Já jsem" kouknu na Rena "Jenom ne když jsem na návštěvě a před normálníma lidma" Kouknu na Genaki a Keiie
"Normální jo? Stará násoska a lamač nevinných srdcí? No, ano... dle jejich poměrů jsou normální... Proti nim já se primitivně škrábu na zadku."
"No proto se před tebou můžu chovat jako otaku. Na veřejnosti bych si jenom udělal ostudu" Odpovím Renovi
"Dobře... takže když zítra spolu půjdeme na prohlídku Tashirovi firmy, tak na to zareaguješ jak?"
"My snad půjdem?"
"Ano, všechno je domluvené."
"Proč jsem o tom nevěděl dřív? Já myslel, že jsem tu na oslavu?" Nechápu
"No to taky, ale snad si nemyslíš, že moje matka si zaslouží pozornost delší než 2 hodiny."
"To je pravda," přisvědčila Genaki a kopla do sebe další... další panák, "Já sama jsem potom objednaná na pedikúru"
Na to jsem nějak neměl co říct, tak jsem jen mírně pokrčil rameny
"Keii? Jaký bude tvůj plán na zítra?"
Koukl jsem na Keiie
"Já nevím, návrhy?" Pomalu zamrkal
"Terry by s tebou mohl-"
"Ne." Přerušil ho Kei přísně
"Tak pak jedině s Genaki..."
"Pokračuj?" Pokynul mu rukou
"Genaki, říkala si pedikúru?" Ren se otočil k ženě. Ta pouze přikývla.
Jenom pokrčil rameny jakoby mu to nedělalo problém. Vsadil bych se že na pedikůru chodil běžně. A když jsem koukl na jeho založené ruce, manikůru měl určitě každý týden.
"Pak je tu možnost, že zůstaneš na oslavě a budeš opěvovat moji matku... Nebo... můžeš jít s náma."
Mírně se zamyslel. "Přijde mi, že nechceš abych s váma šel" podezíravě se na něj podíval
"Keii... Víš ty vůbec o co jde?" Ren si založil ruce na hrudi
"Myslíš že nemám kámoše co jsou do anime?" Zvedl obočí Kei
"To nepopírám, jen pochybuju, že ty bys z toho byl nějak víc nadšený."
Trochu nechápavě se na Keiie podívám "Keii, ty nemáš otaku kamarády... nebo jo?"
"Nemám." Uzná "Ale co ty víš, možná mě to zaujme" pokrčí rameny
"Za prvé... Kei nás nepokládá za své kamarády... Zpátky do školy jdeš pěšky... a za druhé, když na tebe tak koukám, nezaujme."
Kei jen znovu pokrčí rameny "Tak hádám že jdu na pedikůru"
"Nebo můžeš trávit odpoledne s Terrym..."
"Nah. Stačilo mi ho vidět z dálky"
"Ne... věř, že ho musíš poznat z blízka." Ren se zvedl ze židle a začal si protahovat záda. V ten moment se otevřely dveře od kuchyně a dovnitř vešel cizí muž.
"Stačí mi to, co jsem viděl" Zašklebí se
"Dobrý den mládeži... Rene, to jsou tví přátelé ze školy?" "Jasně, Kei a Kane."
"A tady je velkej šéf!! Skleničku?" Genaki se snažila zvednout, ale nějak jí to nešlo, přecejen toho už vypila hodně... Byla to celkem vtipná scéna, jak se stará žena, koulící očima a suptící snaží postavit na nohy, přestože jí to skrz omamné látky v její domácí kořalce nejde.
Slyšel jsem jak Kane vydal jakýsi.. zadržený zvuk? Znělo to jakoby právě chtěl zaječet jako největší fanynka, ale pusu měl pevně uzavřenou a zvuk mu šel snad jen ušima
"Ten klučík se udusí!!! Šéfe, okamžitě táhněte z kuchyně!!" Genaki se konečně postavila a chtěla se rozeběhnout k tomu muži, jenže její nohy si nějak popletly směr, trochu se zamotaly a celé její tělo se nahlo do prava. Nikdo nemohl zarazit následující scénu, kdy vší rychlostí proletěla dvířkama od skříňky s hrnci.
Uznale jsem pokýval hlavou a koukl na Kaneho. Myslím, že musela mít halucinace, protože Kane dýchal úplně v pohodě. Až do té doby co se rozběhla do skříňky
Kane znepokojeně vyvalil na Genaki oči a hned jí šel pomoct "J- Jste v pořádku?"
Hlavou prorazila dvířka a teď v nich byla zaklíněná, něco si mumlala, nebylo jí rozumět. Omámená ránou, alkoholem a navíc zpola zavřená ve skříni. Ren nad tím jen mávl rukou, zatímco jeho otčím kroutil hlavou.
Kane ji pomohl vytáhnout hlavu ze dvířek a dělal kdo ví co, radši jsem se podíval na toho nově příchozího a hlavou naznačil na pozdrav
"Jsem Tashiro Itokki, rád vás poznávám hoši. Chovejte se tu jako doma." Mile se usmál, vzal si něco z lednice a odešel.
Pokýval jsem hlavou a koukl na Rena "Zdá se mi, že tvůj otec je tak trochu ignorant"
"Ne, to zas ne, jen tohle viděl už tolikrát, že k tomu nemá co říct." Ren se podíval na Kaneho, který pomáhal Genaki vstát.
"Oh wow, proč ji nedáte na léčení?" Nechápu
"A kdo by nám tu vařil?" Renův výraz se změnil z klidného na vyděšený.
"Ah vy bohatí si nedokážete nic udělat sami co?" Přerušil naši konverzaci Kane a podpíral Genaki a pomohl ji dostat se na židli.
Jen jsem zvedl obočí a podíval se na Rena, stejným výrazem stejně jako se předtím díval on. Čekal jsem jestli se k tomu nějak vyjádří
Ren si zamyšleně podepřel bradu a zahleděl se na kuchyňskou linku. "No já tu nebydlím, Senchi je taky věčně pryč, většinou se stravuje venku s přáteli, Tashiro chodí z práce až večer, jediný pro koho se tu vaří je moje matka a jak říkáš, tak ona si nedokáže nic udělat sama." Zhodnotil celou situaci.
Přesunul jsem stejný pohled na Kaneho
Kane jenom zvedl obočí "S tím souhlasíš i ty. Pořád říkáš, že je úplně neschopná. A aby se tu vařilo pro jednoho člověka- Není divu že je z Genaki alkoholik, pokud ten jeden, pro kterého vaří, je zrovna tvoje matka"
"Ne, já piju samovolně... Mám žízeň, napiju se, nudím se u vaření, napiju se, když mě ta hnusná mrdka nasere, napiju se. Pila jsem, než jsem sem přišla a budu pít ještě dlouho potom, co odtud odejdu." Prohlásila Genaki a ztěžka dosesla na židli, k níž ji Kane dovedl. "Jo, pokud to tvoje játra přežijí." Odvětil jí kysele Ren.
"Ren má vravdu, je to strašně nezdravé" Zamračil se Kane a hodil na ni snad až zoufalý pohled.
"Nepřemluvil mě manžel, nepřemluvíte mě vy!" Prohlásila a bylo vidět, že dál o tom diskutovat nebude.
"Váš manžel je neschopný" Pokrčím rameny "A vy taky" Koukl jsem přímo na ni "Chlast není odpovědí na všechno"
"Můj manžel je už 20 let mrtvý... To byl možná důvod toho, že jsem začala pít. A teď pozor smradi, musím ještě dodělat dort." Chtěla se znovu postavit.
Začal jsem pochyboval, že se s ní dá vůbec bavit. Její logika byla invalidní.
"Kane ho dodělá, vy si běžte lehnout" Dlaní jsem jí strčil do čela a tak ji zase usadil
"Ne, Kene, já sama! Řeknu ti tajemství chceš?" Stáhla si ho za triko k sobě. Bylo vidět, jak se odtáhl, nejspíš z ní ten chlast táhl. "Vidím svého mrtvého manžela... Objevuje se mi ve snu! A taky, ten dort musím udělat já, protože tam dávám tajné přísady. Ona ho nechce moc kalorický, aby nepřibrala víš? Pinda jedna, asi jí tam rovnou vyklopím krém na vrásky..."
Kane po mě hodil pohledem, jakoby nechápal, proč by ten dort měl dělat on, ale jak mu došlo, kdo já jsem (někdo, kdo s přípravou jídla nebude mít nikdy nic společného), jen se mírně usmál na Genaki, nejspíš se s tím smířil "Ujistím se, že to bude ten nejtučnější dort, který kdy mohla, i kdyby jen z dálky, vidět"
Genaki se na něj podívala velikýma očima, vypadala, že se každou chvíli rozpláče. "Prosím, chci být u výroby..."
Kanemu mírně cuklo v koutku "Můžete se dívat a radit mi"

Genaki ukázala na skříň v rohu kuchyně. "Tam najdeš všechno potřebné. A vy dva lajkové, běžte si po svém, my potřebujeme klid a ne aby nám někdo vydýchával kyslík." Ren pokrčil rameny a pomalu odcházel z kuchyně.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 25. ledna 2017 v 10:15 | Reagovat

úžasné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama