Merodi ga daisukidesu 141

12. února 2017 v 12:43 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 141


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená

"A komu tímhle prospěješ??!!" Křiknul jsem bez přemýšlení a běžel za ním.,
"Komu čímhle zas prospěju? O čem zas meleš?"

"Hele, jsem ze všeho zmatený, nech mě řvát si co chci, kdy chci a jak chci!" Řekl bych, že Genaki v hale rozlila svoji láhev, no a já se svým štěstím na tom prostě musel ujet a tak nějak doklouzat až k hlavním dveřím, které se právě otevřely. Ten náraz byl velmi bolestivý...

Zaraženě jsem se podíval na dveře, které sebou trochu škubly zpět, ale hlavně vydaly podivnou ránu. Opatrně jsem prostrčil hlavu mezi nimi a rámem dveří, abych se podíval, co se stalo.
Na zemi ležel Ren a držel se za hlavu. Opodál pak postával Kei, který ovšem jen pokrčil rameny, kývl nezaujatě na mě a pokračoval do kuchyně.
"Kterej idiot...?!" Renovi ukápla z oka jedna jediná slza, nejspíš to fakt muselo bolet. S povzdechem jsem se prodral dovnitř, položil si svoje věci na zem a pomohl mu vstát, následně jsem mu začal prohlížet ránu na hlavě. Celou dobu měl zavřené oči a tvářil se bolestivě.
"To je dobrý... bože, nešahejte na mě." Konečně oči otevřel a málem spadl zpátky na podlahu.
"T-t-t-ty??!! Už jsi tady...?" Protočil panenky, udělal čelem v zad a začal řvát směrem ke schodišti.
"Tashiro!! Nachos je tu!!!" Odfrknul si a zamířil do kuchyně, po cestě mumlal něco o ledu. Chvíli poté se na schodech ozval dupot a v příští chvíli se chodbou vezl Tashiro, kdybych ho nezachytil, tak taky narazí do dveří. Hádám to na dobře umytou podlahu.
"Natsu, vítej! Měl jsi zavolat, dojel bych pro tebe."
"V pohodě, vzal jsem si taxi... Mimochodem, nemáš padesátku? Nějak jsem to nerozpočítal." Kývnul jsem hlavou směrem ke dveřím, kde na příjezdové cestě ještě pořád čekal taxikář na zbytek svých peněz. Tashiro vytáhl z kapsy peněženku a ochotně běžel zacálovat můj dluh.
Když se vrátil, byl trochu narudlý v obličeji, nejspíš se s taxikářem mírně pohádal.
"Jo a atakoval jsem tvého nevlastního syna, nechtěně samozřejmě... takže promiň." Obeznámil jsem jej se situací. Ren právě vyšel z kuchyně, držíc si na hlavě pytlík ledu, v patách s Keiem.
"Kam šel?" Zeptal se Kei bez nějakých výrazných emocí s rukama hluboko v kapsách.
"Já nevím... Kam by se zašil 150 cm teplouš?" Ren ho provrtal pohledem, následně ten samý výraz věnoval mě, snad ještě horší, řekl bych, a odešli nahoru po schodech.
Ani jsem nevěděl, že ti dva spolu mají nějaký bližší vztah. Ne, že by mě to snad nějak zajímalo, jen mi nepříjde, že by si ti dva se svými povahami měli o čem povídat a trávit u sebe víkendy. Tohle bude předpokládám zas nějaký Renův protest proti společnosti.
"Máš hlad, Natsu?" Zeptal se mě Tashiro.
"Já ani nevím... Ve vlaku jsem si koupil levný dortík, takže snad ani ne, ale něčeho bych se napil. Mimochodem, kde máš oslavenkyni?" Sotva jsem to dořekl, v patře se ozvalo typické klapání jehel a následně ze schodů se zprotiveným výrazem, stoupala Renova matka...
No, myslím, že ti dva se nezapřou. Jeden lepší výraz než druhý.
"Tashiro, co se tu děje? Mám strašnou migrénu, jak tu pořád někdo běhá po schodech, křičí... To ten nevychovaný spratek! Myslí si, že je gay a tím pádem si může dělat, co chce! Ještě si sem dovede nějaké kamarády, kteří se tu chovají jako doma!" Rozhazovala rukama až přehnaně dramaticky.
"Klid, drahá... Máš přece narozeniny, nemusíš se rozčilovat." Tashiro se ji snažil uklidnit.
"Ano, moje narozeniny... Tak proč si sem on tahá nějakou svoji partu na společné orgie a ty tu máš tohohle zkrachovalého pobudu?!!!!!" Vzala do rukou nějakou starou vázu a švihla s ní na zem. Zůstaly jen střepy. Následně se zavřela v kuchyni.
Tashiro si povzdychl a začal sbírat střepy, ovšem jen do doby, než se odněkud vynořila Genaki.
"Šéfe! to byla váza po babičce! Zdravím... Co se stalo?" Nechal sbírání na ní, stejně už tam bylo jen pár kousků.
"To moje žena..."
"Fůrie jedna! Že jste si ji vůbec bral! Měl jste si jenom adoptovat Rena, byste na něj dostával přídavky..." Mávla rukou a odnesla zbytky památky do koše.
"Tak dobře... Hele, můžeš spát v jednom z pokojů pro hosty, ale musel by sis v něm uklidit, protože si z nich děláme takové malé odkladací prostory, nebo ti někam hodím futon."

Stoupali jsme s Tashirem po schodech a radši si ani jeden nevšímali řevu, který se za námi nesl z kuchyně.

Když jsem se vrátil ze záchoda, Genaki byla pryč. Jen jsem mírně pokrčil rameny a vrátil se k dodělávání dortu
"Nikdo mě tu nebere vážně!" Otevřely se dveře a dovnitř vpochodovala Renova matka.
Vypadalo to, jakoby si na něco stěžovala, ale vážně jsem nevěděl na co. Ne že bych v angličtině byl tak marnej, za ten půlrok jsem se toho naučil docela hodně, ale její přízvuk mi bránil čemukoliv rozumět.
Jen jsem se na ní soucitně pousmál a vrátil pohled zpátky dortu, který chtěl dodělat.
"Ha..?! Čemu se jako směješ ty malej smrade?! Jo počkej... ty mi nejspíš nerozumíš coo??" Škodolibě se zasmála
"Asi moc Japonsky mluvit neumíte hm? Takhle si moc nepopovídáme" Mírně jsem se zašklebil, jakože mě to mrzí a začal už jen s dekorativnímy prvky dokončovat dort.
"No jistě, japonštinou na mě... Si myslíš, že si to vyhrál, co? Jistě, Ren si nemohl přivést nikoho jiného, než sobě rovného. Nakecal ti o mě, jaká jsem kráva, kurva a zlatokopka, co?! Ale to, jaký on je nevděčný fracek ti neřekne! Dala jsem mu život!! Kvůli němu jsem přibrala a on se mi ještě směje se svými teplými kamarády!!"
Přišla mi docela politováníhodná. Nemusela se přece rozčilovat úplně nad vším, už její tón hlasu prozrazoval hodně "Je mi vás docela líto. Doufám, že vás jednou někdo pochopí" Povzbudivě jsem se na ni pousmál
"Ty malej hajzle! Okamžitě se mi tu přestaň soucitně posmívat!!" Zaječela, shodila hromadu talířů, které ležely na stole a odešla z kuchyně.
Šokovaně jsem nadskočil, když je zhodila.
Trochu zoufale jsem koukal. Vážně jsem nerozuměl, co jsem udělal tak hrozného, že se tak naštvala.
Bylo to něco, co jsem řekl? Něco co jsem udělal?
"Nebreč prcku, ona ti za to nestojí, kdybys věděl, co ti ta nána právě řekla, tak bys po ní ještě ten talíř hodil." Když jsem vzhlédl, viděl jsem jen Keiie, který se opíral o rám dveří, kterými Renova matka zrovna odkráčela
"Já přece nebrečím" Stáhnu obočí a začnu sbírat rozbitý porcelán.
Kei ke mě za chvíli přistoupil i s koštětem, který nejspíš dostal od Genaki, která šla kolem kuchyně. Byl to nezvyklý pohled ho s něčím takovým vidět.
Ale samozřejmě, jak jsem mohl čekat, koště jen nastavil, abych ho převzal a zametl ten bordel, co tu zůstal po paní domu.
Ani jsem se nezmohl na povzdech. Co bych od Keiie čekal? Narovnal jsem se a pečlivě zametl kuchyni. Pak si obstaral lopatku a vyhodil, co se dalo.
Koš byl kousek od dveří, které se právě otevřely a dovnitř nahlédl Ren.
"Oh, díky bohu... Kane, jsi tu pár hodin a tihle tu o tobě už šíří drby." Otevřel dveře víc a nám se naskytl pohled na Terryho, kterého držel za límec košile a Genaki, která se o něho opírala.
"On mimo jiné taky." Ren ukázal ještě na Keie.
"Cože?" Podívám se ublíženě, obzvlášť na Keiie "Já myslel, že jsme kámoši"

"Ha?" Nechápal Keii, jakoby čekal, že tohle se ho týkat nebude. "Co já? Co jsem zas řek?" Nechápal a podíval se na Rena "Já o něm lži nevykládám, každej ví, že je teplej"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama