Merodi ga daisukidesu 142

18. února 2017 v 12:47 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 142


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená

"Oh, díky bohu... Kane, jsi tu pár hodin a tihle tu o tobě už šíří drby." Otevřel dveře víc a nám se naskytl pohled na Terryho, kterého držel za límec košile a Genaki, která se o něho opírala.
"On mimo jiné taky." Ren ukázal ještě na Keie.
"Cože?" Podívám se ublíženě, obzvlášť na Keiie "Já myslel, že jsme kámoši"

"Ha?" Nechápal Keii, jakoby čekal, že tohle se ho týkat nebude. "Co já? Co jsem zas řek?" Nechápal a podíval se na Rena "Já o něm lži nevykládám, každej ví, že je teplej"

Ani mu nedocházelo, že když to podá takhle, je to fakt hnusný.
"Kane?! Jak sis sakra tohle mohl zařadit mezi své přátele. Jenom při tom, když mi o tobě vykládal všechny ty lži, v každé větě použil slovo teplej!!" Ren skočil do kuchyně a výhružně prstem ukazoval na Keie. "To ti to nevadí??!!"
"Vždyť je to pravda?" Keii očividně ani nevěděl, kde v jeho prohlášeních, ho Ren podezříval ze lhaní. "Nevím, co máš, vždyť o tom víš" Nechápavě Rena probodával pohledem.
Já ani nevěděl, jak bych se měl vyjádřit. Chtěl jsem prostě jet na víkend ke kámošovi a je z toho takový bordel.
"Jaké lži?" Zeptám se nakonec a trpělivě vydechnu
"Prej si je všechny profackoval!!!" Ren rozhodil rukama.
V patře se ozvalo rychlé klapání podpatků a následně na schodišti řev.
"Mám narozeniny, kurva!! Mohl bys ty nevychovaný, nevděčný hajzle aspoň dneska držet hubu?!!!"
"Ty už taky sklapni, nebo ti facku dám já, až z těch schodů sletíš!!" Zaječel Ren anglicky a následně se s hlubokým výdechem otočil zpátky na mě.
Kei jen obdivně hvízdl a pokýval hlavou, když Ren zakřičel zpátky. Zvědavě jsem se na Keiie podíval a trochu natočil hlavu na stranu.
On se ke mně sklonil a zašeptal mi překlad toho, jak Ren mluví se svou matkou.
"Rene, takhle s ní nemůžeš mluvit!" nařknul jsem ho "Vím, že je možná otravná a sebestředná, ale pořád je to tvá matka!"
"Já si na SVOJI matku můžu řvát, jak JÁ budu chtít!! Je to stará štětka, co neumí nic jiného, než tahat peníze ze slušných lidí! Slyšíš, to ty krávo?!!! Jo, na tebe řvu, otoč svoje kopyta a i se svýma narozeninama se jdi zahrabat! Nikoho nezajímá, že brzo zdechneš!!" Všechno řval v angličtině, Kei mi všechno, jako správný kámoš přeložil, i když s mírnýma přestávkama, aby pochopil, co Ren říkal.
"Takže co? Profackoval jsi je?!" Otočil se ke mě se smrtelně vážným výrazem
"Takže co? Profackoval jsi je?" Kei stále napovídal, co Ren říkal, i když už zbytečně, protože japonsky jsem mluvit uměl.
"Počkej, o to tu šlo? O tu facku?" Keiiovi jakoby to právě došlo "To je tak těžký tomu uvěřit, že náš malej velkej teplouš někomu vrazil jenom, protože ho někdo olíznul? I když furt nechápu, proč je z toho tak vedle, pokud se styděl, já bych mu tu křoví nedělal a jako dobrej kámoš bych se zdejchnul, aby si mohl povyrazit" Pokrčil rameny a uvolněně se usmál, jakoby chtěl potvrdit to, jaký je dobrý kámoš, že by klidně opustil místnost.

A já už to nevydržel a vlepil facku jak svému spolubydlícímu, tak tomu nejhoršímu člověku, kterého jsem v životě poznal, a do kterého jsem se stejně zamiloval.
"Abyste věděli, oba se mi absolutně hnusíte! Rene, ať už je tvůj vztah s matkou jakýkoliv, smrt nemáš přát nikomu!" Zakřičel jsem na něj "Matku máš jenom jednu!"
"A ty" Ukázal jsem na Keiie, který pořád zůstával ve stejné poloze, ve které schytal facku "Jsi nechutnější než on!" Ukázal jsem na Terryho u dveří, který nadskočil, když jsem na něj ukázal prstem "Jo, jsem gay. Ale ty nemáš právo to furt vytahovat a posmívat se mi! Jenom protože jsem na chlapy, neznamená, že půjdu obskakovat každýho kreténa, kterej projde kolem! Kreténe!" vrazil jsem mu do ruky koště, které mi stálo v cestě a zamířil k odchodu
"Hele, přiznávám se, jsem nadržený jak starý pes... Nahoře mám pokoj, tak můžeme jít na to." Terry mi položil ruku na rameno, když jsem kolem něj procházel a docela blízko se ke mně naklonil.
Jen jsem se zhluboka nadechl, jakoby mě právě znechutilo i to, že dýcháme stejný kyslík, -bylo to přesně tak- a právě teď se mě i dotýkal.
Když jsem se nadechl, držel jsem v sobě vzduch a pohled nasměroval na ruku, kterou na mě měl položenou. Podíval jsem se na jeho loket, za který jsem jeho ruku odstrčil a mým cvičeným, fotbalovým kopem ho kopnul do rozkroku.
"Nemám a ani nebudu mít zájem. Ale díky." Procedil jsem skrz zuby, s koutky křečovitě vytáhlé do úsměvu a odešel jsem.
"Máš to tu rušnější než minule..." Prohodil jsem ledabyle k Tashirovi, který stál vedle mě a tvářil se celkem překvapeně, unaveně, strhaně... Já se opíral o zábradlí, celou tu dobu, co se z kuchyně ozýval jekot, v ruce jsem držel pivo a naslouchal.
"Měl to být klidný víkend..." Povzdychl si. Rozrazily se dveře kuchyně a ven vyšel Kane. Něco si pro sebe potichu mumlal, zatímco mířil schodama nahoru.
"Kane, to chce klid..." Promluvil jsem na něj.
Překvapeně ke mě zvedl pohled a několikrát rychle zamrkal: "Natsu..."
"Hoy..." Pozvedl jsem plechovku s mírným úsměvem. Tak aspoň tu s Tashirem nebudeme jediní normální.
"Ty je znáš všechny??" Můj dlouholetý přítel se nestačil divit.
"Taky je všechny učím. A tohle, to je můj oblíbenec." Kývnul jsem směrem ke Kanemu. "Je ve speciální třídě, velmi nadaný kluk, dobrá duše. Dokonce jsme si už i potykali." Tashiro jen chápavě přikyvoval.
"Mám dojem, že učitelé by neměli-"
"Ah... co s tím všichni máte? Neměli, neměli... Kdybych měl dodržovat všechny učitelské zásady... no, žádné nedodržuju, tak nevím, jak by to vypadalo, kdybych je dodržoval... Kane, napiješ se se mnou?" Vedle sebe jsem měl na zemi položenou další plechovku, jelikož Tashiro říkal, že ještě někam pojede a tím pádem si se mnou nedá.
Kane se na mě podíval snad jako na zachránce a plechovku si okamžitě přivlastnil "Moc rád" Mírně se usmál a pivo otevřel "Omlouvám se za ten povyk dole" kývl ke kuchyni.
"V pohodě... Smáli jsme se tu s Tashirem k tomu, jak dává Ren do své angličtiny japonský přízvuk... Navíc, tolik sprostých slov jsem snad nikdy neslyšel." Zhluboka jsem si přihnul, plechovka byla za tu dobu skoro prázdná.
Naštěstí Tashiro, jakožto dobrý přítel, věděl... Podal mi další, ale nezapomněl na roli náhradní matky, kterou mi vždy tak trochu dělal. "Nachos, neměl bys tolik pít..."
"Ale prosím tebe, vždyť tvoje krásná žena má dneska narozeniny... Tak když oni se tam můžou hádat, já můžu pít."
"Vždyť je to politováníhodné. Nemůže takhle nadávat své vlastní mámě" Zamračil se Kane ublíženě
"Víš... Asi to neměl s ní nejlehčí a tak ví, co si k ní může dovolit... Navíc, podívej se, jak se chová ona k němu."
"Ren je nechtěné dítě..." Zašeptal Tashiro.
"A přitom je to celkem fajn kluk... chlap... Ren se někdy chová jako hrozný ocas... Když mi přišel do třídy v tom oblečku hippies, myslel jsem, že ho prohodím oknem." Pobaveně jsem se při té vzpomínce zasmál.
Mírně se usmál, když jsem zmínil Renovy převlékací návyky
"A on chtěl prohodit oknem tebe, když sis k němu opilý přišel lehnout" Poškádlil mě "Ještě pořád chce" Napil se z plechovky a opřel se o zábradlí, snad aby mezi nás s Tashirem zapadl
"Ahhh... Na tohle bych nejradši zapomněl... Byl jsem tak na šrot, že si půlku z toho stejně nepamatuju... Řekl jsem mu něco? Ne, počkej, nechci to vědět, ani mě to nezajímá." Podíval jsem se po Tashirovi, který pohoršeně kroutil hlavou.
"Kam se ztratilo tvoje přežírání?? Odkdy jsi začal tak moc pít?" Vyčítal mi alkohol, celá moje matka. Jestli ten u ní nebyl na zaučení, tak nevím.

"Od doby, co mě na střední odmítla Kaori Nishiniva... Pamatuješ si ji?" Otevřel jsem si další plechovku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama