Merodi ga daisukidesu 144

28. února 2017 v 12:52 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 144


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


"Prý proto, že jsem ti vlezl do postele a usnul tam..." Asi by bylo divné, kdybych jako důvod uvedl to, že jsem spal u něj a ráno se beze slova vypařil... Přece jen tu byla jeho "chůva" a taky Genaki... Kei by pak mohl mít nějaké narážky, už jsem ho trochu znal a věděl jak funguje...
"No... A tebe by jako s prominutím nenasralo, kdyby si k tobě ožralý učitel nakráčel na pokoj, lehnul ti do postele a tam usnul?!" Ren zrudl v obličeji. Přemýšlel jsem, co mu na to říct. Nebylo moc co k tomu dodat... "Asi ano, ale kdyby ti to tolik vadilo, pak bys mě asi vykopal na chodbu, ne?"



Dělá si prdel?!
To jako vážně?
On si sem dojede na oslavu matčiných narozenin, pije nám náš alkohol a ještě mi tu chce vyčítat, že jsem na něj nasraný za to, že mi spal v posteli?!
On... Dělá si ze mě ten chlap prdel?!
Cítil jsem, jak mi rudnou tváře
"Asi ano, ale kdyby ti to tolik vadilo, pak bys mě asi vykopal na chodbu, ne?" Zůstal jsem zaraženě stát.
A na tohle mu mám do hajzlu říct co? Podíval jsem se po přítomných přihlížejících.
Keiiovi naše konverzace byla očividně úplně ukradená a díval se z okna. Kane nás naopak sledoval možná nezaujatě, nejspíš se snažil tvářit jako Kei, ale bylo poznat, že ho zajímá jak to dopadne.
Natsu chce vědět, proč ho nenávidím??
Vybavil se mi jeho obličej neuvěřitelně těsně vedle toho mého.
Tenkrát chybělo fakt málo.... Nebyl jsem nasraný jen na něj, ale i na sebe, že jsem nic nedělal, jen jsem blbě zíral, zkoprnělý okamžikem, nechápal jsem, neodstrčil jsem ho, prostě ne...
Na co sem sakra myslel? A na co myslel on?! Dyť mě držel... za bok!
Ale, evidentně si to nepamatoval... Jak by asi reagoval, kdybych mu to řekl? Jenže s těma lidma kolem... Proč jsem ho nevyhodil?
No, vole, protože kdybych to udělal, tak na tebe někdo dojde a vyhodí tě ne z pokoje, ale ze školy! Navíc se přimlouval Kane...
Bože!! Co je to s touhle situací?! No, utéct před tím asi neuteču... říct mu to všechno asi taky ne...
"Jak jsem tě mohl vykopnout na chodbu?! Kdyby tě někdo viděl, tak už si ani neškrtneš!" Obhájil jsem své chování, jak jsem nejlíp mohl.
Natsu se na mě podíval s jedním zdviženým obočím.
"Ha? No, ale když jsi mě nevyhodil, tak jsi mě tam nechal, tím pádem bys měl být naštvaný jen sám na sebe." Otočil se zády, že odejde. Já za ním hleděl s otevřenou pusou.
"Moment, ty jeden sráči! Já nejsem ten, co se ožral jak hovado a vlezl studentovi do pokoje, pak s ním-" Nadechl jsem se a naštěstí se včas zarazil.
Bylo vidět, že Kane už ztratil kontrolu nad svým nezaujatým výrazem, o který se pokoušel. Genaki naslouchala zaujatě celou dobu stejně jako Terry.
O Keiiovi se nedalo ani mluvit, toho by nezaujal ani Ježíš stojící přímo vedle něj, ale přesto se jen mírně natočil hlavou k nám, aby mu něco zajímavějšího než Ježíš, neušlo. Jen tak 'kdyby náhodou'.
"Pak s ním co...?" Zeptal se Natsu pomalu, bylo vidět, že si není jistý.
"No... spal v jedné posteli" Odpověděl jsem vyhýbavě. Natsu se otočil ke Kanemu, jestli mu to potvrdí a neřekne mu k tomu třeba něco víc.
Kane vypadal mírně nechápavě "Mě se neptej, já se snažil spát, nekontroloval jsem co se mezi váma dělo a nedělo"
"Nedělo!!" Vyletěl jsem, až to se mnou otřáslo.
Všichni se na mě nechápavě podívali. "Nic se nedělo... Co by se mělo dít?"
Opřel jsem se o stůl, ale nějak mi sklouzla ruka a narazila na dort, takže jsem do něj udělal díru.
Nasucho jsem polkl, následně se tak nějak mechanicky otočil, olízl si ruku, zamumlal něco o tom, že je to dobré a rychle vypadl z kuchyně.
Do hajzlu..
Do hajzlu....
Do hajzlu....
Co to...
Do hajzlu....
"Počkej!" Ozval se za mnou Natsu.
Raději jsem přidal do kroku. Stihnu to! musím... Zamknu se v pokoji... Honem, už jen pár schodů!
Chytil mě za rukáv košile, když jsem vystoupil poslední schod. Sakra... Proklínám toho noháče...
"Promluvme si... Evidentně se stalo něco, o čem se se mnou nechceš bavit a co je pravým důvodem toho, proč mě nenávidíš." Bystrý jsi chlapče.
Opravdu ti to pálí, fakt, že jo. Na učitele s tebou!
"Když se o tom nechci bavit, tak je přece logické, že si o tom nepromluvíme." Zkoušel jsem se mu vysmeknout.
"Ale měli bychom, protože jinak na mě budeš dál naštvaný."
Ušklíbl jsem se. "A tobě to jako vadí jo?"
Tak náš ignorant přestává být ignorantem...
Hele, na chvíli odbočíme mírně od tématu. Mám totiž hypotézu.
Poté, co se Kei skamarádil s Kanem, chová se míň jako kretén... pořád je to kretén, ale už se s ním dá poměrně bavit... Genaki možná přestane tolik pít, já se taky cítím jinak od doby, co ho znám a Natsu přestal být evidentně ignorantský vůči svému okolí... Takže, Kane mění lidi.
"Nevadí... ale chci vědět, co se ten večer... tu noc stalo."
Ale já ti to nechci říkat!! Je to trapné, jak ti mám kurva popsat tu scénu kdy... Vybavilo se mi to, jakoby to proběhlo právě teď... Jako bych se na nás díval jak na film...
"Když ti řeknu, že tě přestanu nesnášet, necháš mě být... Půjdeme si oba po svém, budeme se ignorovat, to ty přece rád... S tím bys vyhrál mezinárodní soutěž." Konečně jsem odstrčil jeho ruku.
Zmuchlal mi košili, no paráda... "Takže to mám brát tak, že mi to neřekneš, ale budeš v sobě dusit svoji nenávist, zatímco navenek se budeš tvářit že nic, ani se na mě nepodíváš..."
"Správně... Pochopils, takže pěkný zbytek života." Jen jsem na něj mávnul a odešel k sobě do pokoje.



Poté, co jsem se teda nějak u sebe v pokoji smířil se vším co se stalo a krátkou meditací nad vonnýma svíčkama, s indiánskou čelenkou na hlavě, při níž jsem obětoval jednu mouchu božstvům, se uklidnil, jsem se rozhodl trochu poklidit v pokoji, připravit ho na přenocování Keie a Kaneho. Jenom půl hodiny jsem stál v prostoru mezi svojí postelí a skříní, kde jsem měl ještě stále schovanou onu matraci, nad níž jsme s Natsuem posledně vedli žhavou diskuzi… hádku…
Budou spolu chtít spát v jedné obrovské posteli, nebo mám rozestlát tu matraci? Jakože mohl bych ji připravit pro všechny případy, že? Ale zas, Kei by mohl mít špatné mínění, viděl by pod tím něco jiného, nebo Kane… Když to nachystám a napíšu k tomu vzkaz?
Přemýšlím nad takovýmato kravinama, jenom abych nepřemýšlel nad Natsuem… Idiot, zkazil celé odpoledne.
No, matraci jsem nachystal, položil na ni naškrábaný vzkaz a pomalu se odvážil vyjít ze dveří. Nejdřív rozhled po tiché chodbě, kdyby náhodou Někdo byl poblíž. Naštěstí všude ticho a klid. Odvážil jsem se tedy na schody, když se ozvala rána a následně se domem neslo zvonění, které z části překrylo ječení, jenž se ozývalo zpoza dveří.
Hned mi bylo jasné, co se děje. Každý jednotlivý ječák jsem dokonale za ty roky znal a každý jsem dokázal přiřadit.
"Tarantule…" Samy se nazývaly s oblibou a především hrdostí Inte Marry (Intermarry=přivdat). Všechny to byly chudé ženské, z nichž se díky manželské smlouvě staly bohaté paničky… Prostě se přivdaly k penězům a majetku. Občas mi z úst uniklo i poměrně vhodný název- Kudlanky.
Všiml jsem si Genaki, která se vypotácela z kuchyně a mířila ke dveřím, jednou rukou se držela za hlavu, ten jekot jí vůbec nepomáhal.
"Ne!" Křikl jsem, na konci chodby v patře jsem zaslechl klapnutí dveří a rychlou chůzi vysokých podpatků. Genaki jen udiveně vzhlédla, posléze pokrčila rameny a odšourala se zpátky do kuchyně.
"Jak vypadám?" Matka to tak tak ubrzdila před zrcadlem, začala si čechrat vlasy, na sobě měla nějaký růžový župánek s peřím, samozřejmě vysoké boty a pod župánkem nějaké… No vypadalo to jak plavky v celku, mám dojem, že tomu ženské říkají body, s flitry.
"Ježiši, kam ses takto vypravila?" Zeptal jsem se nechápavě. Kdyby neměla to peří, tak na sobě nemá skoro nic.
Kei nechápavě vykoukl z kuchyně.
Ne, kámo, tady Ježíše nenajdeš. Pomyslel jsem si a ušklíbl se. Jen se zamračil na dámu v růžovém peří, znechuceně stáhl obočí a rozhlédl se, jakoby hledal nějaké vysvětlení, co to má znamenat. Pokývnul jsem na něj hlavou, když jsme se setkali pohledem.
"Radši to neřeš a schovej se, nebo ti ušní bubínky utečou a už je nikdy nechytíš… Navrhuju, abys hlavu schoval někam do skříně."
Matka pouze pohodila vlasy, odfrkla si a pospíchala ke schodům. Kei mezitím zasunul svoji osobnost zpět do kuchyně.
Opřel jsem se o zábradlí a čekal, jestli následnému divadlu příjde přihlížet ještě někdo, nebo na to budu sám. Akorát v tu správnou chvíli vylezl Terry, v ruce si nesl misku s nějakými chipsy. Opřel se vedle mě, misku dal mezi nás a společně sme, dva zatvrzelí nepřátelé… kde nepřátelství bylo pouze jednostranné… sledovali tu scénu.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama