Merodi ga daisukidesu 145

5. března 2017 v 12:55 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 145


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená

"Radši to neřeš a schovej se, nebo ti ušní bubínky utečou a už je nikdy nechytíš… Navrhuju, abys hlavu schoval někam do skříně."
Matka pouze pohodila vlasy, odfrkla si a pospíchala ke schodům. Kei mezitím zasunul svoji osobnost zpět do kuchyně.
Opřel jsem se o zábradlí a čekal, jestli následnému divadlu příjde přihlížet ještě někdo, nebo na to budu sám. Akorát v tu správnou chvíli vylezl Terry, v ruce si nesl misku s nějakými chipsy. Opřel se vedle mě, misku dal mezi nás a společně sme, dva zatvrzelí nepřátelé… kde nepřátelství bylo pouze jednostranné… sledovali tu scénu.


Jen co matka sáhla po klice, začala ječet na půl pozemku a ty za dveřma ji samozřejmě ihned odpovídaly. Takový jazyk jejího kmene, který byl vcelku omezený. Pak následovalo objímání. Nejprve s každou z těch tarantulí zvlášť, pak skupinové, pak po dvojicích až trojicích… Velmi zajímavá podívaná toto.
"Já jsem tak ráda, že jste přijely!!!" Opět skupinové ječení a následně objímání. Že jsem radši nezůstal v pokoji…
"O můj božínku…To je župáneček od toho nového mladého návrháře??" Zaječela jedna a spustila vlnu dalších uši drásajících zvuků, které nevydává ani žádné zvíře. Dokonce ani to, které padlo na její župáneček.
"A nejsou tohle botky od anglické návrhářky, co měla nedávno přehlídku v New Yorku?" Přišlo mi, že s každým dalším jekotem se rozmnožují, přestože jich bylo jenom 7. Cassandra nejspíš nestihla letadlo, tudíž přiletí zítra ráno. Ta ženská vždycky chodila všude pozdě a vždycky něco zapomínala… No, aspoň měly ostatní koho drbat.
Matka v rychlosti na svých jehlách odcupitala do kuchyně, nahnula se ve dveřích a přemilým hlasem začala mluvit na Genaki. Ta následně s otráveným výrazem vyšla z kuchyně, na podtácku nesla skleničky se šampaňským. Každá z nich si vzala jednu a vyrazily po schodech nahoru do matčina pokoje.
Až poté, co se rozprchly jsem si všiml ženské kolem 30 let, v riflích, bílém triku, na němž měla riflovou košili, v jedné ruce držela cestovní tašku, v druhé svoji bundu.
Hnědé vlasy měla rozhozené na ramenou a rozhlížela se zmateně kolem sebe.
"Bezvadný… Takže sem s nima musela letět sem, mačkat se s nima v taxíku, čekat s nima před dveřma, celou dobu jsem doufala, že si vyječí hlasivky a teď tu mám stát a čekat, až si mě někdo všimne?"
Pomalu jsem začal sestupovat po schodech pod dohledem Terryho. Za sebou jsem slyšel jsem křoupání chipsů.
"Chessy…?" Zvedla ke mně pohled modrých očí.
"Rene, díky Bohu…" Položila tašku na zem, hodila přes ni bundu a šla ke mně.
"Chessy, co tu děláš?" Nic jsem nechápal, jen jsem pomalu sestoupil z posledního schodu.
"No co asi? Tvoje matka mi zavolala, že slaví narozeniny, nejdřív mě zvala, byla strašně milá, ale tohle na mě neplatí, tak pak kápla božskou, říkala, že mi zaplatí letenku, ale potřebuje uklidit nějaké pokoje, prý bych tu mohla i nějaký čas zůstat… Nevěřím, že si tu nenašla služku." Zakroutila pohoršeně hlavou, zatímco se s neskrývaným obdivem rozhlížela kolem.
"Ale řeknu ti, moc se mi takhle země nelíbí… Nerozumím těm lidem ani slovo… V letadle jsem se mezi tím jejich štěbetáním naučila maximálně poděkovat a pozdravit… Copak je ti?" Podívala se na mě. Cítil jsem v očích hořkost, ruce se mi chvěly a když je mě Chessy natáhla ruce, ihned jsem se jí vrhnul kolem krku. K čertu s blbýma kecama ostatních, fakt jsem byl naměkko z toho, že přijela. Jediné moje pojítko, kromě teda matky, s Anglií
"No jo Taky tě ráda vidím. Mám pro tebe dopisy a taky jsem dovezla trifle (anglický dezert), jak ho máš rád." Setřel jsem si slzy do rukávu a usmál se na ni.
Za mnou se na schodech ozvaly kroky.
"Rene, kdo je ta žena?" Zeptal se Terry. Ani jsem si nevšiml, že má na sobě NORMÁLNÍ…pozor, normální rifle, opravdu bez žádných příkras, chybějících částí v intimních patriích , prostě naprosto normální obyčejné džíny a k tomu černé tílko, taky bez děr, ozdob, flitrů, naprosto normální.
Zaraženě jsem si jej prohlédl od hlavy až k patě, hned několikrát po sobě.
"Tohle je Chessy, dělala matce otroka ještě když jsme byli v Anglii… Chessy, this is Terry, he is my… my…nanny? Yeah, something like that…" Cheesy jen pokývala hlavou a pozdravila krkolomnou japonštinou, kterou se ve spěchu naučila v letadle.
"Takže ona tu odteď zůstane? Nebo přijela jenom jako ty ostatní ženské?" Zeptal se Terry zvědavě. Opět jsem si ho prohlédl. Se jako začal normálně oblékat a je z něho jiný člověk? Nebo se nad sebou konečně zamyslel? Že by to Kaneho odmítnutí…
Chessy jen stála a s úsměvem pokyvovala hlavou.
"Nerozumím mu ani slovo a strašně mě to znervózňuje… Nepůjdeme někam, kde budu lidem rozumět? Pokud tady takové místo je?" Šlehla po mě prosebným pohledem.
Chytil jsem ji za paži, na Terryho křiknul, aby jí hodil tašky k Senchimu do pokoje a zavedl ji do kuchyně.
"Chessy, máš hlad, nebo žízeň? Pověz, co bys chtěla?" Ihned jsem začal nahlížet do lednice, aniž bych bral ohled na lidi kolem. Chessy se jen nejistě usmála a opět ne zrovna zdařile pozdravila, ale ostatní zřejmě pochopili, neboť jí skupinově odpověděli. "Rene, ti lidé se na mě dívají… Jsem z toho nervózní."
"Ah… Jasně." Otočil jsem se zpátky s vychlazenou vodou.
Kane vzhlédl od dortu, který se pracně snažil opravit a pořádně si návštěvu prohlédl "pak jen trochu zoufale zaměřil pohled na Keie "Bude mít taky ten šílený přízvuk?" Zeptal se ho šeptem
Kei jen protočil panenkama a podíval se na ni "Vypadá že ji rodina zná, takže pravděpodobně" Pokrčil rameny.
Kaneho odpovědí bylo jen povysnutí ramen se skloněnou hlavou "oh. Jistěže"
"Chessy, tohle je naše kuchařka Genaki, nerozumí ti ani slovo, ale je jí to jedno… Kane je můj spolubydlící, kamarád a spolužák a kdybys mohla mluvit bez britského přízvuku, tak by to přivítal. Anglicky umí, ale ne tak dobře a Kei, to je spolužák, anglicky umí, rozumět ti bude." Představil jsem jí je, následně jsem se otočil na ostatní a pokračoval japonštinou. "Tohle je Chessy, dělala pro moji matku ještě když jsme bydleli v Anglii, japonsky umí pozdravit a poděkovat."
"No pozdravit nás pozdravila, k čemu jí bude poděkování to fakt nevím" Pokrčil rameny Kei
Kane se na ni jen usmál a hodil na dort poslední ozdobu, asi ať už to nemusí řešit a může se když tak věnovat nám, i když si byl nejspíš jistý, že konverzace půjde úplně mimo něj
"Dobře, pokusím se dávat si na ten přízvuk pozor…" Řekla pomalu a již bez akcentu Chessy a Kanemu oplatila úsměv. "A ona tu bude jako dělat co?" Zeptala se Genaki. "Uklízet." Odpověděl jsem jednoduše a nabídl návštěvě židli. "No jistě… Od tvojí matky jsme nemohli čekat nic menšího… Tahá tady tu chuděru vyděšenou přes půl světa jenom aby tu uklidila její hadříky, to je jí podobné… Nemůže si najmout místní uklizečku, protože jinak by jí nerozuměla. Ale tahle ženská se mi líbí… Slyšela jsem váš rozhovor na chodbě, měla rázný hlas. Sice je teď vyděšená, jelikož nám nerozumí, ale to půjde, uvidíš, do zítra bude umět základní věty." Genaki ukázala na Chessy zvednutý palec a následně se začala hrabat ve svojí spížce.
Když jsem se podíval na Kaneho, díval se na Chessy trochu- jak to říct? nechápavě?
"Kane, co to máš za výraz?" Zeptal jsem se zaraženě. Chessy se podívala na mě a následně na prcka.
Kane se na mě zářivě usmál a ukázal na ni prstem "Já jí rozuměl"
Musel jsem se zasmát, zatímco Chessy nejistě přenesla svůj pohled zpátky na mě. Rychle jsem jí přetlumočil Kaneho slova. Jen se pobaveně zasmála a stejně pomalu jako předtím řekla "To mě těší… Aspoň že vy mi rozumíte, když už já vám ne."
"Ah, neber si to tak. Já se tu taky cítím nevítaný. A i když je to Ren kdo mě učí anglicky, já té jeho matce nerozumím?! To je tak šílený a divný to co ona vydává za zvuky" Stěžoval si Kane skoro plynulou angličtinou, že mě to samotného překvapilo
Podíval jsem se na Keie, který se účastnil našeho doučování.
Kei mi zvědavý pohled oplatil, jakoby taky nevěřil, že slyšel to, co právě slyšel.
Kane přejel pohledem po nás dvou a mírně se uculil "V poslední době hodně poslouchám anglickou hudbu"
Ještě chvíli jsme ho zaraženě sledovali, neboť začal bezstarostně konverzovat s Chessy, když nás vyrušila rána a následně se ze skříňky vyštrachala Genaki s lahví v ruce. "Potvora, byla tam zaklíněná… Dokonce jsem zjistila, že tam mám ještě jednu, tu smrtelnou. Pamatuješ si ji Rene? Jak se řekne anglicky pít?" Zeptala se zvědavě. Odpověděl jsem jí a čekal co udělá. "Chessy? Drink?" Řekla dost zajímavým přízvukem, skoro to znělo jak ruština. Chessy se k ní otočila a s úsměvem přikývla, pak se dál bavila s Kanem, netušíc, co na ni naše kuchařka chystá. "No, nevím, jestli ji tu nechat, nebo radši odvést…" Zamyšleně jsem sledoval dveře a pak Genaki, která se snažila dostat do flašky.
"Radši odvést, ta kuchta má pro dnešek dost" Poradil mi Kei nezaujatě
"Jenže Kane vypadá tak spokojeně, že konečně si má s kým povídat… Chvíli ji tu nechám, ty zatím nepouštěj Genaki s flaškou blíž, já zatím nahoře připravím Chessy spaní a pak jí ukážu ty pokoje pro hosty, které musí uklidit… Asi jí s tím i pomůžu, je tam toho docela dost."
Pokrčil rameny jakože chápe, ale stejně se mu nelíbí, že je z něj chůva pro kuchařku


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama