Merodi ga daisukidesu 146

11. března 2017 v 12:58 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 146


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená

"Radši odvést, ta kuchta má pro dnešek dost" Poradil mi Kei nezaujatě
"Jenže Kane vypadá tak spokojeně, že konečně si má s kým povídat… Chvíli ji tu nechám, ty zatím nepouštěj Genaki s flaškou blíž, já zatím nahoře připravím Chessy spaní a pak jí ukážu ty pokoje pro hosty, které musí uklidit… Asi jí s tím i pomůžu, je tam toho docela dost."

Pokrčil rameny jakože chápe, ale stejně se mu nelíbí, že je z něj chůva pro kuchařku

V rychlosti jsem vyběhl nahoru, obeznámil se situací Sena, že bude Chessy spát u něj a já už si něco najdu. Kvůli ní, abych se přiznal, budu spát klidně u Terryho… Pak jsem jí vybalil nějaké věci, pobral jsem si z tašky svoje dopisy, taky trifle a honem se vydal zpět do kuchyně, akorát jsem se na chodbě střetl s Terrym, který si na sebe oblékal opět zcela obyčejnou bundu a mířil k hlavním dveřím.
"Už ti začala v těch děrovaných věcech a rybářských sítích, co jsi nosil, být zima?" Zeptal jsem se pobaveně.
"Jdu si něco zařídit, kdyby se po mě tvoje matka ptala, tak o mě nevíš." Jen na mě mrknul a zavřel za sebou dveře. Ten chlap… Ne, to prostě nejde, jemu nikdy rozumět nebudu. Zalezl jsem do kuchyně, schoval trifle úplně dozadu do lednice, aby mi ho nikdo nevzal, přestože ho byla plná plastová krabice, ne zrovna malá, zabírala půlku tašky.
"Chessy, pojď, ukážu ti, kde budeš spát a které pokoje by měly být do večera vyklizené. Samozřejmě ti s tím pomůžu."Omluvila se Kanemu, usmála se na Genaki a pomalu mě následovala.
"Milý kluk… Opravdu se snaží a řekla bych, že anglicky umí velmi dobře. Učil jsi ho ty, že? Jde to poznat, občas řekne slovíčko s britským přízvukem, aniž by si to uvědomil. Genaki vypadá jako taková ta herdek baba, co na tvoji matku totálně kašle a jelikož Kelly neumí japonsky, tak jí nejspíš nadává v jednom kuse, co?" Poškrábal jsem se na hlavě.
"Tak nějak."
"A ten druhý kluk… Je takový zvláštní, vypadá, že je mu všechno kolem jedno. Se rozhlížel jak kdyby někoho hledal." Zamyšleně si prohlížela schodiště.
Jo, nejspíš nějaké božstvo… Spasitele… Sám pro sebe jsem se ušklíbnul.
"Kei… je Kei…" Chessy chápavě pokývala hlavou a počkala až jí otevřu dveře do Senchiho pokoje.
"Sene, tohle je Chessy, Chessy, Sen, můj nevlastní mladší bratr." Tady už jsem mohl mluvit anglicky dle libosti, jelikož Sen angličtinu díky počítačovým hrám a té vyřvané muzice, kterou poslouchal, ovládal výborně.
"Dobrý" Bratr jen kývl na pozdrav, zrovna měnil nějaké dráty ve svojí aparatuře.
"Ahoj… Takže tady budu spát? Výborně, vidím, že už jsi mi vyraboval tašku." Podívala se na svoje zavazadlo s povzdechem.
"Jen jsem si vzal dopisy a trifle." Odpověděl jsem jednoduše.
"Dobrá, dobrá… Kolik je těch pokojů?" Vytáhla z tašky nějakou krátkou tyč, se kterou jednou máchla a najednou držela v rukách prachovku, poté ještě vyštrachala nějaký hadr, samo skládací smeták, čekal jsem, jestli tam nemá i kýbl.
"A slon se jí tam už nevešel?" Zeptal se Senchi japonsky, celou tu dobu ji zaraženě sledoval s klubkem drátů v ruce.
"Eh… Pokojů je asi 10… Nějaké jsou i nahoře, ale myslím, že tam nechceme jít ani ty ani já." Uznale pokývala hlavou, vytáhla ještě starou černou šatku, kterou si svázala vlasy, následně svoje brýle, aby jí neuniklo ani smítko prachu a odhodlaně se na mě podívala.
"Já, se půjdu přesléct… Senchi ti zatím ukáže ty pokoje." Bratr se s povzdechem vyplazil od drátů ke stolu, o nějž se zapřel, aby svojí línou prdel vůbec zvedl, následně na Chessy jen mávnul rukou.
"Poďte dámo…" Zahuhlal, zatímco směřoval chodbou k pokojům pro hosty. Já se vydal k sobě, v rychlosti na sebe hodit nějakou starou košili, kalhoty a rychle jsem mířil za nimi.
"Rene!" Zrovna jsem chtěl otevřít dveře do prvního z pokojů, kde už Chessy začala gruntovat, jenže moje matka prostě ne…
"Co…?!" Otočil jsem se otráveně.
"Inte Marry říkaly, že s nimy přiletěla i Chessy, neviděl jsi ji?" Nevím, jestli se mi to náhodou nezdálo, ale řekl bych, že toho měla na sobě ještě míň, než předtím… Jo, odhodila peří a změnila i ty plavky… Vzala si nějaké s dírami a prořezy, no jak kdyby to našla u Terryho v šatníku.
"Začala uklízet pokoje pro hosty… Aby měly tarantule kde zahnízdit…" dodal jsem polohlasem.
"Tak ji ode mě pozdravuj." Zamávala a zapadla zpátky do pokoje. Měl jsem jí koupit tyč, s takovými oblečky by mohla dělat v bordelu…
Otevřel jsem dveře. Chessy právě roztahovala závěsy ve velké místnosti.Vzdáleně to celé připomínalo naše ubytování ve škole. Pokoj, k němuž patřila koupelna, kde byl sprchový kout, umyvadlo a naproti něj zrcadlo přes celou stěnu, naproti koupelně toaleta, tyto dvě místnosti oddělovala ulička, uvádějící hosta do pokoje. Zde však nebyly druhé dveře, jako tomu bylo na akademické ubytovně.
Po vstupu se člověk hned na protější straně díval z obrovského okna, které se táhlo skoro přes celou stěnu. U stěny v pravo stála postel, vedle ní malý stolek, před ní ležel na zemi tmavý chlupatý koberec, který nutně potřeboval vysát, na něm bylo umístěné hypermoderní křeslo, vyrobené na zakázku nějakou designérskou firmou. Každém pokoji bylo křeslo jiné, každé bylo originál. Za tímto křeslem se na zdi vlevo od okna nacházely dvě police a mezi nimi na zemi byla nízká skříň z tmavého dřeva, stejně jako ty, které se nacházely po pravé a levé ruce u zdi hned po vstupu z chodbičky. Všechno bylo laděno do tmavě hnědé a bílé a všechno potřebovalo uklidit, neboť se tu různě povalovaly krabice od matčiných bot, staré nákupní tašky a jiné věci. Chessy si pouze povzdychla a já jí naprosto rozuměl.
Ozvalo se klepání, oba jsme se otočili právě, když Kane nahlédl dovnitř.
"Nemáte práci pro dvě ruce navíc?" Zeptal se jako žebrák japonsky. Rychle jsem to přeložil Chessy. Ta se na něj podívala se zářívým úsměvem a podala mu svoji prachovku.
"Nezničit…" řekla pomalu a s vážným výrazem "věřím ti, takže ti svěřím svůj největší poklad."
Kane se pomalu podíval na prachovku
"No-" trochu zakašlal, ale nahodil vážný výraz a přijal prachovku "nesoudím tě, lidi mají pěkně divné poklady. Není nejdivnější co jsem kdy viděl." Řekl anglicky spíše jenom pro sebe.
"Přísahám, že ti to nezničím." Podíval se na Chessy.

"To bych rád věděl, co je tvůj poklad." Odfrknul jsem si a odsunul křeslo, abych mohl odnést koberec na vyprášení. Chessy se bez zbytečných řečí pustila do pucování koupelny a toalety, takže my s Kanem jsme měli uklízet v pokoji. S kobercem jsem vyšel na balkón, který byl k tomuhle pokoji jako jedinému z pokojů pro hosty, okno se dalo otevřít jako dveře a já vykročil do chladna. Všiml jsem si Keie, který stál v zahradě s telefonem a něco do něj bručel.
"To vím jen já" Odpověděl mi Kane a začal házet matčiny tašky a krabice do pytlů.
Takže Kei…Pomyslel jsem si a koberec zatím sroloval ke stěně, abychom mohli vysát a umýt podlahu pod ním, zatím jsem postíral prach na všech policích, na skříních i v nich.
"Rene, nedošel ti kromě těch dopisů, co jsem ti dovezla ještě jeden?" Zavolala na mě Chessy.
"Matka mi nějaký dovezla, je to tak čtyři, pět dní zpátky… Možná míň… A Genaki říkala, že pro mě má taky jeden dopis, prej ho ztratila, tak bych řekla, že to je ten, co mi dala matka." Odpověděl jsem jí.
"Už sis ho četl?" Vystrčila hlavu z koupelny a zvědavě si mě změřila pohledem.
"Ne, potřebuju na to klid a čistou hlavu… Ty… Jsi ho viděla…?" Zeptal jsem se opatrně a opakovaně přetřel tu samou polici.
"Jo… Týden zpátky, to mi donesl náruč těch dopisů, dal si čaj a pak pro něho přišli spolužáci, šli na nějaký koncert. Říkal, že tě mám pozdravovat…"
"Hmmm…" Zamyšleně jsem pucoval roh police. Takže on si vesele chodí na koncerty s ostatními spolužáky… To mu jako nechybím?? Jsem mu jedno a ty dopisy mu zabíraly místo v šuplíku, tak mi je poslal, aby to nemusel řešit…? Tohle jsem měl čekat…
"Rene…?" Promluvila na mě po chvíli, s úklidem v koupelně a na toaletě byla hotová. Kachličky se leskly jak nikdy předtím.
"Jo, děkuju za vyřízení…" Strhnul jsem závěsy a šel je vyprášit ven. Kei ještě stále telefonoval, chvíli mluvil, pak otráveně zakoulel očima a opět začal bručet. Pozoroval jsem ho bez zájmu. Spíš jsem se díval za něj, někam do prázdna. Musel jsem to čekat… Musel jsem vědět, že to takhle dopadne... Tak proč… proč…?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama