Merodi ga daisukidesu 148

22. března 2017 v 13:07 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 148


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená



Můj pohled sklouzl k balkónu. Na něm zrovna stál předmět našeho rozhovoru. Tiše se díval do krajiny, v rukách držel nějaké kusy tmavé textilie, nejspíš závěsy. Nezměnil jsem názor… Pořád jsi zajímavá osoba Rene, člověk ti musí porozumět, ty ho především musíš nechat, aby ti porozuměl. Zajímalo by mě, jestli já ti někdy budu rozumět, britské pískle…

Když jsem šel do pokoje, abych se připravil na spánek, vedle postele byla matrace.
"Hah, tu si Kei asi nezabere…" Povzdechl jsem si a sedl si na ni. Tehdy jsem si všiml lístečku, který na ní ležel.
"Matrace patří do skříně, pokud chceš spát radši s Keiiem, tak ji schovej ;)" četl jsem na papírku.
Zrudl jsem a koukl na postel.
Je to velká postel… Nejspíš bysme se tam ani nemačkali…
Zmačkal jsem papírek a vyhodil ho.
"Jsi pořád naštvaný?" Zeptal jsem se Keiie, když už jsme byli v posteli a chystali se spát.
Nebo spíš on byl v posteli. Já byl na matraci. Ne že bych si stěžoval.
"Ne." Prohlásil a já dál pozoroval jeho záda.
"Nechtěl jsem ti lisknout" Vydechl jsem
"Já nejsem naštvaný." Povzdechl si Kei
"Jenom jsi to o mě neměl říkat, naštvalo mě to" Obhajoval jsem se, aby přestal být naštvaný.
"Ale vždyť je to pravda" Ostře se vyšvihl do sedu a podíval se na mě, jakoby stále nechápal, kde udělal chybu a za co si zasloužil facku.
"Keii…" Vydechl jsem naštvaně, abych si udržel chladnou hlavu. "Gayové se neplazí po každém chlapovi, kterého potkají. Taky jim záleží na lásce a takových věcech, jasný?" Podíval jsem se na něj.
"A co Terry? Ten všechny volizuje jak pes."
Vydechl jsem "Obávám se, že to je součástí jeho charakteru. To s jeho orientací nemá nic společného."
"Ale teplý vždycky líbaj každýho chlapa" Stál si za svým
"Jak jsem řekl. Jsou to buď předsudky, charakter nebo ho ten druhej nechá dobrovolně"
"Jak jako předsudky" Nechápal s naštvaným tónem. Pořád to svou chybu nepochopil.
"Takovýhle gayové prostě nejsou jasný? Nikdo nelíbá chlapy jenom, protože je teplej!" Zvednu na něj hlas a naštvaně se na něj podívám.
"Ale ty to děláš." Nechápavě se na mě podívá a to mě donutí se zarazit.
"Cože?" Zmateně se na něj podívám
"Vždyť mě vždycky políbíš. Proč bys to dělal, když ne proto, že seš teplej?"
Prázdně se na něj podívám, jakobych se rozmýšlel, jestli si ze mě dělá srandu a tak se smát, nebo mu znovu vrazit.
"Cože?" Zopakuju svou otázku ještě zmateněji, kdyby náhodou nepochopil, že jsem úplně ztracený v tom, co on říká.
"No-" Oplatil mi zmatený pohled "Však víš…" Nejspíš mu nedošlo, že jsem rozuměl, které vzpomínky vytahuje, jen jsme je asi oba viděli tak trochu jinak. "To, co se stalo na Nový rok, nebo- nebo dneska! Nebo to v tvým pokoji. To jako fakt zapomínáš, koho políbíš?" Podíval se na mě snad až dotčeně, a mírně znechuceně, nejspíš si fakt myslel, že jsem chodil a líbal každýho týpka na cestě a tak jsem ani neměl potřebu si to pamatovat.
"Ale-" Vydechl jsem a musel si vytíženě protřít oči a zmáčknout kořen nosu "Keii…" Nadechl jsem se. Mluvení s ním ze mě vážně vytahovalo životní energii.
"Počkej- v mém pokoji? Co se stalo v mém pokoji? Kdy?" Znovu jsem pro jednou zvedl nechápavý pohled.
Podíval se, jakoby si právě potvrdil to, že jsem děvka, co nemá zapotřebí si pamatovat kde s kým, co měla.
"O vánocích" Pozvedl obočí, jakoby mi to mělo dát nějakou velkou nápovědu.
"Co s nima? Byl jsem nemocný." Snažil jsem se z jeho obličeje vytáhnout ještě nějakou indicii.
"No políbil jsi mě." Prohlásil "Opil ses a normálně mě políbil."
Zamyšleně jsem stáhl obočí a na chvíli se podíval bokem, abych se zamyslel "Ale Keii, já nic nepil. Nebylo mi dobře, navíc jsem nezletilý, moji rodiče mě nenechávají pít. Rozhodně ne před návštěvou"
"Lžeš!" Obvinil mě "Táhlo z tebe víno"
Ale já víno ani nepiju…
Zamračil jsem se a pak tvář úplně povolil. Už mi to došlo.
"Když chlap políbí chlapa, tak je teplej že?" Zeptal jsem se odměřeně.
"No jasný" Samozřejmě, že odpověděl bez přemýšlení
"Ty jsi mě na Vánoce políbil?" Uculil jsem se na něj
"Cože? Vždyť ti říkám, že tos byl ty!"
"Keii, ale já usnul hned jaks mě odnesl do pokoje"
"Ty malej lháři!" Hned mě nařknul a ublíženě na mě pohlédl
"Ok, tak když si nepamatuješ Vánoce, co ten dnešek?"
"Co s ním" Nejspíš vůbec nechápal, kam všechny tyhle otázky vedou.
"Kdo koho políbil?"
"Ty mě." Znovu řekl bez jakéhokoliv přemýšlení.
"Tak se nad tím zamysli znova." Opět vydechnu "Vždyť jsi dokonce naznačil, ať o tom pomlčím! To tys to začal! To tys políbil mě, v mém pokoji! Uznávám, na nový rok jsem to byl já, ale to tys to udělal tady v kuchyni před zraky Genaki!" Ukázal jsem na něj prstem jakobych ho obviňoval.
"To není pravda! Vždyť ta kuchta spala!"
Koukl jsem na něj jakobych ho právě chytl při přiznání.
"A nepolíbil!" dodal prudce, když mu došlo, co můj výraz znamenal.
"Keii" Vypustil jsem tiše, ale mírně naléhavým hlasem a prsty jemně přejel po jeho předloktí "Prosím zamysli se, jak to doopravdy bylo"
Snažil jsem se představit si, co by mi Ren poradil, abych někoho- sbalil? Mimoto, že by mu na mém místě už ruply nervy, radši se sbalil i s matrací a šel si najít flek někde pod kuchyňským stolem, myslím, že by mi doporučil nějaký- dotek?
Když jsem ale prsty pomalu sklouzl k jeho zápěstí, stejnou rukou mě chytil za mé zápěstí a naštvaně se na mě podíval.
Přistiženě a trochu vyděšeně jsem se na něj podíval.

"Já. Nejsem. Teplouš." Přísně se zamračil a odhodil mé zápěstí. Pak se otočil zase na bok, zády ke mně a pokoušel se usnout.

Když jsem se vzbudil, Kei ještě spal.
Člověk by si ho takhle tichého dokázal i oblíbit…
Zvedl jsem se a začal se převlékat. Když jsem na sebe dosoukal tričko, otočil jsem se a všiml si, že mě Kei bedlivě pozoruje.
Chvíli se mým pohledem nenechal rušit, ale když si uvědomil, že se nic neděje, škubl pohledem přímo na mě. Jen jsem zvedl obočí, jestli se něco děje.
"Co? Jenom jsem se zamyslel." Prohlásil nepohnutým pokerfacem a otočil se na druhý bok, že se ještě prospí.
Radši jsem si sbalil věci, abych ho nerušil a vydal se dolů. Nejdříve jsem si v kuchyni uloupil chlebíček k snídani a šel hned vedle, že počkám na Rena v obýváku.
K mému překvapení on 'čekal' na mě. Stále spal tak jsem se jen posadil na křeslo, abych ho nerušil.
Ren byl celý pokrčený, na tom křesle to muselo být dost nepříjemné, ve tváři měl takový bolestný výraz, sem tam něco nespokojeně zamumlal. Vedle dopisů ležel navíc i nůž, s ním si je nejspíš otevíral.
"Zranil..." Zamumlal Ren ze spaní a zkusil se otočit, ale zaklínil se a nějak nemohl
"Ani pořádně spát neumíš" Poznamenal jsem tiše a začal ho budit.
Rozespale si protřel oči, zajímalo mě, jestli dokáže z toho křesla vůbec vstát, nebo jestli mu rupne v zádech a žádná exkurze tím pádem nebude.
"Kane… Dobré ráno, jak se ti spalo?" Usmál se trochu bolestně a následně na moment spočinul pohledem na dopisech a kudle, co ležely na gauči
"Rozhodně líp než tobě, jak to tak vidím…" poznamenal jsem a podíval jsem se stejným směrem jako on "Co se stalo? To je od Harryho?"
"Jo… Psal mi o spolužácích, o tom co dělá… některé dopisy nebyly ani dopsané, nejspíš je schovával v šuplíku a pak je nechtěně poslal s těma ostatníma… A…. a tak… Kei tě nechal spát na té matraci?" Zeptal se, nejspíš aby odvedl pozornost.
Vypadal zmateně, dezorientovaně. Poškrábal se na hlavě, vzal ty dopisy, nůž odložil na stůl, aby si na něj někdo nesedl.
"Aha, ok" Kývl jsem, jakože rozumím. Přece bych ho nenutil mluvit o něčem, co nechce rozebírat. "Ah- jo. Zabral jsem si matraci." přikrčil jsem rameny "Jakože nespalo se mi špatně"
Ren jen tupě pokýval hlavou, mačkal papír v rukách, kousek natrhnul, ten zvuk rvoucího se papíru s ním otřásl.
"Kane… On… Harry, víš… Můžu ti to říct, protože ty jsi kamarád, že? Já, nerad bych tě tím otravoval… Harry si našel někoho jiného…" V tom momentě už nedržel jednotný dopis, ale dvě poloviny, každou v jedné ruce a zoufale se na mě díval, v očích voda, která při příštím mrknutí přetekla víčka.
"Awh Rene" Vydechl jsem a šel ho obejmout. "Vždyť někdo takovej si tě ani nezaslouží"
"Promiň prcku… Půjdeme na tu exkurzi?" Setřel si slzy a snažil se na mě usmát.
Trochu jsem zkousl ret a stáhl ruce zase k tělu, aniž bych ho teda objal.

"Ne." Prohlásím a kouknu na něj.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama