Merodi ga daisukidesu 149

28. března 2017 v 13:09 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 149


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená

"Kane… On… Harry, víš… Můžu ti to říct, protože ty jsi kamarád, že? Já, nerad bych tě tím otravoval… Harry si našel někoho jiného…" V tom momentě už nedržel jednotný dopis, ale dvě poloviny, každou v jedné ruce a zoufale se na mě díval, v očích voda, která při příštím mrknutí přetekla víčka.
"Awh Rene" Vydechl jsem a šel ho obejmout. "Vždyť někdo takovej si tě ani nezaslouží"
"Promiň prcku… Půjdeme na tu exkurzi?" Setřel si slzy a snažil se na mě usmát.
Trochu jsem zkousl ret a stáhl ruce zase k tělu, aniž bych ho teda objal.

"Ne." Prohlásím a kouknu na něj.

"Cože?" Zamrkal
"Ne, nepůjdeme." Zopakuju. "Sice je pěkné, že mě tam chceš vzít a tak všechno, ale- necítíš se na to. A ani se nemusíš nutit do úsměvu, když je ti k breku. Ono se tím totiž nic nevyřeší." To už jsem se naučil i já. "Takže si tu sedneš, já donesu zmrzlinu, zabalíme se do deky v nějakým zámčeným pokoji kde nás nikdo nebude otravovat, pustíme si film a budem na toho blbce nadávat. Protože to kámoši dělaj" Prohlásím a bez dalších jeho komentářů, co by si mohl ještě vymyslet, jsem zamířil do kuchyně.
"Vzadu v lednici mám anglický zákusek, tak ho vezmi, to bude lepší jak zmrzlina" Ren se rozběhl za mnou s dopisy v rukách.
Mírně jsem se pousmál a strčil hlavu do lednice. Byl jsem rád, že neprotestoval.
Vzal jsem krabici a položil ji na linku "Tohle?" řečnická otázka. V lednici moc sladkého nebylo. Muselo to být ono.
"Možná i nějaké brambůrky nebo něco?" Další řečnická otázka. Sáhl jsem do skříňky a vytáhl dvě balení brambůrků a nějakou oslazenou vodu. Jak jsem včera hledal ingredience do dortu, tak jsem měl prolezenou celou kuchyň, nemusel jsem se ptát, kde co bylo.
Pak jsem se zarazil a otočil se na Rena "Nevadí, že ne?"
V očích se mu leskly slzy… "A zajdeš za Tashirem s omluvou, že na ten výlet nepůjdeme? Já zatím najdu nějaký volný pokoj." Ani nečekal na odpověď, popadl krabici a odešel.
"Mhm" přikývl jsem a vzal brambůrky a vodu.
Chtěl jsem se zeptat, jestli náhodou neví, kde bych ho našel, ale však já ho najdu.
Šel jsem a potichu nahlížel do pokojů.
Našel jsem jenom několik ženských s natáčkama, nebo kdo ví čím na obličeji, než jsem otevřel dveře a našel jsem Natsua spícího rozvaleného před křeslo a Tashira na koberci.
I když to vypadalo, jakože se jim nespí pohodlně, neměl jsem tu drzost je vzbudit.
Jen jsem na lísteček napsal, že se omlouvám ale žádná excurze nebude. Přilepil jsem lístek viditelně na dveře a zase odešel, tentokrát najít Rena. Což mi nezabralo zase tak dlouho, přecejen už jsem měl pár pokojů prolezlých.
Vstoupil jsem, položil brambůrky na noční stolek a šel za ním.
Ren zrovna chystal dvě deky a notebook. Seděl s tím na velké posteli, pro jistotu zatáhl i tmavé závěsy, takže jediné světlo šlo z notebooku.
"Jaký film chceš pustit?" Zeptal se mě, dopisy měl položené vedle sebe, stejně jako lžíce na dezert. Ani jsem nepátral po tom, kde ji sehnal.
Vylezl jsem za ním a koukl co tam má "Hmm… Na co máš chuť?" Koukl jsem na něj
"Nevím… Nějakou komedii? Vždyť je to vlastně jedno." Zatímco já se natáhl pro jídlo, Ren rozklikl složku, v níž měl komedie a pustil první film. Pak se zapakoval do deky a tupě hleděl na klávesnici.
Rozbalil jsem brambůrky a dal je vedle noťasu. Pak jsem se sám schoval do deky.
Po chvíli mi to ale nedalo a koukl jsem na Rena, který se úplně nesoustředil na film.
"Hej Rene, chceš o tom mluvit?" Zeptal jsem se opatrně
"A má to cenu? Našel si někoho jiného, přestože jsem si nechal koupit zámek, abych mu byl blíž. Hned jak bych dokončil školu tady, odjel bych zpátky, byl s ním… Kane, on byl to jediné, co mi kdy dávalo v životě smysl… Já vím, že zním jak z nějakého drbnutého romantického filmu, ale ty mě chápeš ne? Taky máš někoho rád… Co sem udělal špatně? Vím, že jsem odjel, aniž bych mu všechno řekl, ale to ona!" Zlostně se podíval před sebe.
"Kdo ona?" Nechápal jsem, ale tak trochu to tušil.
"Moje matka… Zjistila, že s Harrym něco mám. Nesnáší homosexuály, je rasistka, celý její svět se točí kolem růžové a blond příčesků. Odhlásila mě ze školy, z hodiny na hodinu udělala takový bordel, jak nikdy… Donutila mě sbalit si všechny věci, pak mě dotáhla k autu a jeli jsme přímo na letiště. Na nic se neptala, prostě mi překopala všechny plány… Věděl jsem, že jsem nechtěné dítě, ale tohle prostě… Zastáváš se jí, chápu to. Připadá ti jako nedoceněná, okey, ale já jí prostě neodpustím to, co mi vzala…Měl jsem ještě naději a ta je teď pryč… Kane, co mám dělat? Ztratil jsem ho kvůli ní… Tak moc to bolí, přestože jsem tušil, že se něco takového stane. Chtěl jsem před tebou být silný, jelikož vím, že ty to s Keiem taky nemáš jednoduché, ale nezvládám to. Nemůžu, nevím co dál…Dával jsem ti rady, snažil jsem se ti pomoct, ale asi nedokážu pomoct sám sobě…" Po tvářích mu stékaly slzy, bolestný výraz, křečovitě svíral svoji košili v místě srdce. Po chvíli se mi hlavou opřel o rameno. "Kane, promiň… Promiň mi prosím… Promiň, promiň, promiň… Kane…"
"Rene, ty se přece nemáš za co omlouvat" Otočil jsem se k němu a obejmul ho "Vždyť je to všechno jeho vina. Nebo její. Určitě ne tvoje. Nic jsi neprovedl a on je kretén, který neví, co právě zahodil. Už se tvý matky zastávat nebudu, promiň." Jemně jsem ho poplácal po zádech "Prostě se- Víš- můžeme třeba jít do…" na krátko jsem se zamyslel "Půjdem do tělocvičny, ty se budeš vybíjet na boxovacím pytli, nalepíme tam fotku tvojí matky pokud chceš, a já… se budu dívat?"
"Kane… Myslím, že bude lepší, když budeme sedět tady. Řekl bych, že ty tělocvičny moc nemusíš a já na sobě v životě neměl boxerské rukavice a mám takový nešťastný dojem, že při první ráně do pytle bych si zlomil ruku… Nejsem sportovec. Ale mohli bysme spálit všechny fotky, které s ním mám…" Navrhnul a zamyšleně se podíval ke stropu.
"Stejně se mi nechce nikam chodit" Nevině pokrčím rameny.
"Když myslíš, že se ti uleví…" Nechal jsem nedokončeno, ale řekl jsem to tónem, jakože jsem pro.
Ren vstal a v rychlosti odešel. Po chvíli se vrátil s několika tlustými alby.
"Kei ještě spí…? No, že se vůbec divím…" Zamumlal si spíš pro sebe a hodil alba na postel
"Kei? Eh- Jo. Co vím tak asi jo. Proč se ptáš? Chceš, aby se přidal?" Zvednu obočí a dal noťas stranou, aby nezavazel. Chtěl jsem se ho na něco zeptat ohledně Keiie, ale rozhodl jsem se s tím počkat dokud Renovi nebude trochu líp.
"Páni toho je nějak hodně ne?" Vezmu jedno z alb.
"Jo…" poškrábal se na hlavě a sednul si vedle mě, zpátky pod deku

"Nelekni se… Tohle je taková moje temná minulost, víš? Jak řekl Senchi, když jste přijeli, byl jsem hovado. Vystřídal jsem snad všechny styly, náboženství, etnika, národy… Všechno." Otevřel na první stránku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama