Merodi ga daisukidesu 153

26. dubna 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 153


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


"Samozřejmě se může stát, že se kamarád vyzná z citů, které k Vám chová, ale když mu řeknete, že nemáte zájem, nebude dělat problémy. Chlapi nejsou jako ženský a nemají tendenci objekt dvé touhy uhánět za každou cenu.
Z přátelství s gayem plyne daleko více pozitivního než negativního. Nebojte se tedy pokračovat ve vašem přátelství." Zakončil jsem čtení článku a povzdechl si.
Takže mu prostě musím říct, že nemám zájem?
To by nemělo být tak těžké.
Chudák, snad si to nevezme moc k srdci.

Vzbudil jsem se zhruba po 3 hodinách, když se na chodbě ozval jekot. Davová panika, hoří, z nebe padají krysy velikosti vysokozdvižných jeřábů, Paris Hilton vyhrála prezidentské volby v Americe.
No kéž by... To jenom matka a ta její group přijely z nákupu.
Časem si už člověk dle délky jekotu, výšky tónů a rychlosti klapání podpadků udělá určitý přehled o tom, co se zrovna děje. Podíval jsem se na Kaneho, který ležel vedle mě a taktéž se pomalu probouzel.
Nechápavě ke mě vzhlédl a sedl si "Chci hádat co to je?" zeptal se ironicky a protřel si obličej
Zhluboka jsem se nadechl, na několik dramatických sekund jsem zachoval vážnou tvář a potom stejně jako ony zapištěl "Nákupyyyyy!!!" Z chodby pak doznívala ozvěna.
Kane se přikrčil a sevřel víčka aby nejspíš odolal náporu mého jekotu.
"Jasný. Ještě že to vím" řekl, když ozvěna ustala
"Takže, co teď? Nějaký plán, než to všechno vypukne? Kde je vlastně Kei?"
"Kei je nejspíš..." podíval se na hodiny a zívl "Na té pedikůře s Genaki?" Zaklapl notebook na posteli a odsunul ho, aby stáhnul roztříhané fotky Harryho na hromadu. "Pojďme je spálit v té obřadní míse" Uculil se na mě
Chvíli jsem tiše sledoval fotky.
Bude to teď pár týdnů bolet, občas si pobrečím ve sprše, pod peřinou... Zjistím nejspíš kde všude se dá brečet a pak to snad nějak odezní...
"Jasně, poďme." Usmál jsem se na Kaneho, nechal jej vzít fotky na zahradu a sám skočil mezitím do kuchyně pro "obřadní" mísu.
Vyběhl jsem na zahradu, v doprovodu řevu Genaki, která tu mísu sem tam použila na nějaké to těsto. Za ní stála Chessy a pobaveně kroutila hlavou
"Takže" položil fotky do mísy a podíval se na mě. Nejspíš se chtěl zeptat, jestli jsem si tím jistý, ale místo toho řekl jen: "bude to zahrnovat i ten obřadní tanec?" usmál se a koukl na mě
Zíral jsem do mísy, zatímco jsem si v ruce hrál se sirkama. "Můžeme se pomodlit... Asi neumíš řeč starých indiánů, co?" Vzal jsem sirku, jedním pohybem ruky ji zapálil a následně hodil mezi fotky
"To fakt neumím" pokrčil rameny a tenhle 'táboráček' si vyfotil na mobil.
"Tohle mu pak můžeš poslat jako odpověď" Povzbudivě se na mě usmál a trochu natočil hlavu
"A co takhle Selfie? Jednu fotku jsem schoval, můžeme ji na té fotce držet u zapalovače"
"Selfie?" Zamyslel se "tak to bysme se asi měli víc oháknout? Stějně pak začne ta oslava, tak se můžem vyfotit rovnou 'v saku', ne?"
o 2 hodiny později... Všichni jsme stáli ve vstupní hale, jelikož matčiny narozeniny se prostě nemohly slavit v obývacím pokoji, ani nikde jinde. Já, Kane a Kei navlečení do riflí a našich stylových tiček s potiskem kravaty, každý jsme měli důležitý výraz, zatímco vedle nás stála z jedné strany matčina tlupa a z druhé Tashiro s Chessy, Genaki a Natsuem. Matka to chtěla mít jako "překvapení" takže se šla na půl hodiny zavřít sama do pokoje, před zrcadlem se smiřovala se svým věkem a my zatím všechno natahali do chodby. Teď už se jen čekalo, až příjde a na co byla většina z nás zvědavá, co bude mít tentokrát na sobě
Kei jenom zívl a podíval se na mě "Nebude nahá že ne" zeptal se polohlasem a s nezájmem se porozhlédl po přitomných, pár z nich na jeho 'vtípek' zvedli obočí, ale nikdo se nevyjadřoval.
"Vzhledem k tomu, co měla poslední dny na sobě... čím míň toho každou hodinu měla na sobě, by to ani nebylo překvapující..." Odpověděl mu polohlasem Natsu, aby jej nezašlapalo to stádo vedle nás
Kane si přemýšlivě zkousl ret a pootočil se k Genaki "A nešlo by třeba něco udělat s klimatizací a udělat tu tak trochu Sibiř?"
Chvíli na něj hleděla, jak kdyby po ní chtěl, aby sestrojila tank. "Můžu otevřít lednici..." Prohlásila ve finále.
"Nemáte tu nějakého... instalatéra co by to uměl nebo někoho?" Zeptal se Kei přímo mě.
Očividně on měl doma sluhu úplně na vše, tak nejspíš doufal, že takový luxus máme i my tady
Jen jsem zakroutil hlavou a dál si ho moc nevšímal. V kapse mi zabrněl mobil... "Harry si právě zobrazil tu zprávu... a teď ještě zničit ten mobil." Naklonil jsem se ke Kanemu a pošeptal
"Proč? Však si ho jen zablokuj, přece tě ještě nebude obírat o peníze za nový mobil" prohlásil Kane
Kane jen pokýval hlavou "Tak ho vyberem spolu" Usmál se "a změníš si číslo, a já ho dostanu jako první" Plánoval dopředu, a než jsem mu na to stačil odpovědět, Kei si zoufale povzdechl a protáhl se
"Kde je ta fůrie, jak dlouho tu máme stát?"
Prohlédl jsem si Keiovi ruce... Manikúra prý uklidňuje, asi tam nebyl. No v tom případě, co dělal celé ráno?
"Hmmm..." Zadumaně jsem vzhlédl ke schodům, na nichž se konečně objevila moje máti... Přiléhavé šaty, které víc odkrývaly, než schovávaly, končily těsně pod zadkem a k nim vysoké boty, všechno v růžové. "Pane bože... Nešlapej na ty schody, radši ti příjdu popřát nahoru. Nikdo z nás ti nepotřebuje prohlédnout tvoje staré útroby." Kupodivu se všichni rozešli za mnou do schodů až na Keie.
Kei pro ni vlastně ani nic neměl. Kane alespoň pořídil tu kytku, Kei byl nejsíš dárek sám o sobě, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Kane s úsměvem a váhavou angličtinou popřál mé matce ať se jí daří a kdesi cosi. Podle mě si nezasloužila žádné srdečné přání, natož oslavu, nebo dárky které měla právě obdržet.
Pak následovala série anglických blahopřání od matčiných přítelkyň, pak něco odrdmolila Genaki, která jí jako dárek dala nějaký starý kámen, Tashiro, můj bratr, Chessy, dokonce i Natsu vyrukoval s nějakou kytkou a pohlednicí no a už jsem zbýval jenom já.
Snažil jsem se moc nesmát, to by u mojí citlivé matky mohlo vzbudit podezření že mám něco v merku...
"Víš, je to takový trochu společný dárek. Společný s Tashirem, Genaki, bráchou... Každý při vymýšlení přiložil ruku k dílu." Podal jsem matce obálku, pravou ruku jsem měl schválně zastrčenou do kapsy, abych si s ní nemusel potřásat. Matka si obálku prohlížela, přece jen byla opatrná.
"Je to zájezd." Vysvětlil jsem "Odjíždíš v úterý, tak doufám, že si to užiješ a přivezeš mi nějaký pěkný suvenýr, stačí nějaký obyčejný kámen, víš, abych mohl něco uctívat."
Tashiro pokývával hlavou, zatímco ostatní zvědavě nakukovali na obálku. Podíval jsem se na Kaneho, který se snažil něco vidět přes tu tlupu, která stála před ním. Následně můj pohled sjel na Keie, který stál dole, vyrypoval si nějakou špínu zpod nehtů a měl u toho poměrně sousředěný výraz, pro něj neobvyklý...
Chvíli jsem si Keie prohlížel a hlavou mi běžela myšlenka, jak může být tenhle ignorant středem Kaneho zájmu... Jo, vím že tohle se řeší pořád dokola. "A teď ten skvělý dort, kde je?" Tashiro se rozhlédl kolem.
Kane sešel ze schodů, zatahal Keiie za rukáv a mírně pokynul hlavou ke kuchyni. "Pojď mi s tím dortem radši pomoct" řekl japonsky "Myslím že nikdo jinej se k tomu neodhodlá"
"A proč já bych tu měl dělat služku? Když chtějí oslavu, mají si najmout personál ne?" pokrčil Kei rameny s absolutním nezájmem a odporem.
"Keii, notak. Jsme tu oba nejvíc cizí a tys nepřines ani žádnej dárek." Řekl Kane a zamířil do kuchyně. Kupodivu, Kei šel rovnou za ním a oba přivezli dort připravený na vozíku, který ve svých skříňkách skrýval i talíře s příbory.

Samozřejmě to vzbudilo vlnu jekotu z řad britského publika, s domácími to ani nehnulo... Byl to dort, takže proč kvůli tomu logicky dělat nějaké halo...
"Kolik je tam svíček?" Zeptala se matka.
"Jak to mám vědět? Jsem opilá a vidím dvojmo, na tohle se mě nemůžete ptát..." Genaki máchla rukou a raději odešla do kuchyně.
"Chessy? Můžeš mi donést kousek toho dortu?" Matka zřejmě pochopila, že s jejím outfitem je nemožné slézt schody.
"Ale jistě... Chceš na něj i svíčku?" Díval jsem se na ně, jak stojí v hloučcích, žerou dort a baví se.
"Ty si nedáš?" Přišel ke mě bratr s plnou pusou dortu. "Tohle se Genaki výjimečně povedlo." Vidličkou ukázal na zbytek dortu na svém talíři.
Já pohledem zabloudil ke kuchyňským dveřím.
"Jasně... Určitě ani netuší, jak to dokázala. Díky, ale možná si dám později."
"Je ti blbě? To máš z toho, že spíš skrčenej v obýváku na křesle. Nohama sis tlačil na žaludek to není moc dobrý." Dal mi odbornou radu.
"Rozhodl ses už, co budeš dělat dál? Mám dojem, že bys mohl studovat medicínu." Prohlédl jsem si jej s jedním zdviženým obočím
"Jo, až tvoje matka dostane rozum... a z nebe budou pršet sluchátka." Zamával rukou a raději odešel za svým otcem, který se vykecával s Natsuem.
Ke mně se připojil Kane. Chvíli mlčky stál, tiše sledoval lidi kolem, stejně jako já.
"Je ti dobře?" Otočil se po chvíli.
"Jo, asi... nevím... Nejspíš to potřebuju všechno vstřebat."
"A co? To že je to tvoje matka zase o rok starší?" Zasmál jsem se
"Jasně Kane..." Poplácal jsem ho po hlavě, následně mu vzal vidličku, na kterou jsem si od něj ukradl kousek dortu.
"Hmmm... Máf to dobý." Usmál jsem se a s pokývnutím zašel do kuchyně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama