Merodi ga daisukidesu 154

30. dubna 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 154


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená

"Jo, až tvoje matka dostane rozum... a z nebe budou pršet sluchátka." Zamával rukou a raději odešel za svým otcem, který se vykecával s Natsuem.
Ke mně se připojil Kane. Chvíli mlčky stál, tiše sledoval lidi kolem, stejně jako já.
"Je ti dobře?" Otočil se po chvíli.
"Jo, asi... nevím... Nejspíš to potřebuju všechno vstřebat."
"A co? To že je to tvoje matka zase o rok starší?" Zasmál jsem se
"Jasně Kane..." Poplácal jsem ho po hlavě, následně mu vzal vidličku, na kterou jsem si od něj ukradl kousek dortu.
"Hmmm... Máf to dobý." Usmál jsem se a s pokývnutím zašel do kuchyně.

Po půl hodince se celá oslava trochu přesunula, všichni šli do kuchyně nebo obývacího pokoje, aby si sedli, jedli, slyšeli jemnou hudbu z rádia mezi oběma místnostmi, nebo si pořád nelezli do cesty.
Seděli jsme s Kanem nahoře u schodů, oba jsme měli nohy prostrčené zábradlím schodů a skrz sledovali dění v kuchyni otevřenými dveřmi. Nic zajimavého, jenom lidi přehlušující se navzájem svými skřeky, doprovázení jemnou hudbou.
"Poslední dobou se docela bavíte s Renem hm?" Usmál se Kane a opřel se čelem o dřevo zábradlí
"Myslím, že ani nemáme navybranou. Učíme tě spolu ájinu a navíc seš náš společnej kámoš, ne že bysme s tím mohli něco dělat" pokrčím rameny a usměju se, když se podívám skrz zábradlí, všimnu si, že se Renova matka prorvala skrz dav lidí, které si pozvala a vidličkou zaťukala o sklenku, aby si vyžádala pozornost a mohla si nejspíš sama udělat proslov.
Kupodivu se jí ji podařilo nerozbít.
"Nad čím myslíš, že přemýšlí?" Zeptám se a pokynu k ní hlavou.
"Asi nad nějakým známým jménem, kterému by přišila můj dort, který pak bude chtít zaplatit zpátky, těma co už jej snědli." Pokrčil rameny a já se zasmál
"Jo, to zní jako ona." Souhlasil jsem "Ale neboj, nějakej Johny Depp, jehož jméno jako jediné snad zná, by na tvůj dort neměl" rozcuchal jsem mu vlasy
"Dík Keii" usmál se a zkoušel si vlasy zase upravit a mezitím si všiml Natsua bavícího se s Renovým otčímem
"Proč Natsua tak nesnášíš? Vždyť je dobrý učitel" koukl na něj a pak na mě
"Není to tak, že bych ho nenáviděl, jen ho vážně, vážně, vážně silně nemám rád" pokrčím rameny a on se začně smát.
"Tomu se říká nenávist, ty bys to ze všech lidí měl vědět"
"To není nenávist, ještě tomu chybí poslední kapka" uculil jsem se nevině, a když Kane skončil s úpravou vlasů, rukou jsem mu je projel a zanechal za sebou rozrytou cestu. Zamračil se a nejspíš se snažil mi je rozcuchat stejným způsobem, ale díky jeho velikosti jsem neměl problémy chytit mu ruce a držet si je od těla.
Kane se nafoukl, ale snažil se dál. Po chvíli jsem si všiml tý ženský, co tu bydlí. Postavila se přímo naproti nám, abychom na ni měli dobrý výhled.
Přestali jsme těma kravinama a se zvednutým obočím na ni koukli. Všiml jsem si, jak ona kritickým pohledem pozoruje Kaneho vlasy.
Nechtěl jsem ji nechat nám zkazit zábavu, tak jsem pokorně Kaneho vlasy ulízl k jeho hlavě. Nijak se nebránil, jen se svěšenými rameny čekal, jak dopadne.
Ani ji nepozoroval, i když se jeho nezaměřený pohled upínal k ní. S ulíznutými vlasy Kaneho stočila ta ženská pohled ke mně, jelikož isem ji jako jediný z naší dvojice mohl rozumnět.
"Neztrapňujte mě na vlastní oslavě, běžte se teplit jinam, lidi si začínají vyměňovat drby" Prohlásila varovným, klidným hlasem a zase se otočila a zamířila ke kuchyni. Nejspíš se nechtěla nechat vyprovokovat před 'svýma' lidma.
Jakmile se otočila k odchodu, Kane ke mně zvedl tázavý pohled. Koukl jsem na něj a rukou mu znova prohrábl vlasy, tentokrát se mi to povedlo tak, aby mu trčeli do všech stran.
"Keii!" Zvedl varovně hlas, ale hned se uklidnil, když na sobě zacítil její ostrý pohled.
"Co říkala?" Strčil si prsty do vlasů, aby je upravil
"Ať se klidníš a jdeš se se svým teploušstvím schovat" Probodl mě ublíženým pohledem. "Coje? To je to co řekla!" Rozhodil jsem rukama "Mým překladům se dá věřit" koukl jsem na něj ublíženě já.
Jen sklopil hlavu a jen mírně přikývl
"No, i když možná myslela nás oba, ale oba víme, já teplý nejsem"
Kane jen vydechl "Ano, ano, jakobys to neříkal dostatečně často…" řekl polohlasem a já mu za to znovu rozcuchal vlasy. On už se ani nebránil, stáhl ruce a vytáhl nohy a sedl si do tureckého sedu naproti mě, snad abych měl lepší přístup.
Trochu mě to zmátlo a tak jsem zastavil
"Co." zeptal se a kouknul na mě přes svou ofinu "Nemá cenu se ti bránit ne?" Rezignovaně se usmál. Jen jsem se ušklíbl a začal mu to normálně upravovat.
Zvědavě po mě pokoukl.
"Zase tu nemůžu sedět s někým, kdo vypadá jako bezdomovec" pokrčil jsem rameny.
"Hmmm…" protáhl a odevzdaně zavřel oči jako pes a čekal, až skončím s jeho srstí.
Fakt vypadal jako nějakej mazel.
Zavřený oči, výraz absolutně uvolněný a spokojený, a široký úsměv k tomu.
Přišlo mi jakoby mu ani nezáleželo na tom, co udělám.
A tvářil se bezstarostně kdykoliv jsem se ho dotknul.
Nejhorší bylo, že si to snad ani neuvědomoval.
Když jsem s jeho účesem skončil, jednou rukou jsem mu sklouznul na krk, palcem otočil jeho čelist doprava.
Chtěl jsem si ověřit to, co jsem si myslel.
Vážně mě nechal pohybovat jeho hlavou, jak jsem chtěl. Sám se mi k tomu přizpůsoboval.
Natočil jsem jeho hlavu lehce na stranu a on se lehce zasmál a začal pomalu otevírat oči, asi mu došlo, co to s ním nacvičuju, tak jsem trochu zvedl jeho bradu a…
A políbil ho.
Mírně ucukl a strnul, asi protože to nečekal, ale když mu došlo, o co kráčí, bez jakéhokoliv zaváhání se připojil.
Natáhl ruku a sevřel mi rukáv, zatím co já svou rukou zamířil k jeho boku.
"Keii…" vydechl, když jsme se na setinu vzdálili rty, abychom se nadechli.
To mě probralo a ruku jsem zastavil, aniž bych se jeho pasu dotkl.
Odálil jsem se a trochu přistiženě se podíval na jeho lehce zmatenou, ale rudou tvář.
"Teď je asi dobrá příležitost, abych ti něco řekl" řekl jsem a rukou si hrábl do vlasů. Nechávajíc ho sedět tak jak byl.
"....Ano?" Na rtech se mu objevil lehoučký úsměv, kterého bych si snad ani nevšiml nebýt tak blízko.
"Jenom že… Jenom si myslím, že bys to už dělat neměl." Řeknu a on se zatvářil zmateně.
"Promiň?" Nechápal
"Přestaň mě nutit do polibků, teď jsme se o tom bavili, já nejsem gay a ty by sis měl najít někoho, kdo by tenhle tvůj 'zájem' opětoval. Jsme přece kámoši, tak bych byl rád, kdyby to tak zůstalo."
Slyšel jsem ho zalapat po dechu, i když se jeho hrudník vůbec nepohnul.
Očima mě stále pozoroval. Vypadal najednou docela prázdně, a mě se zdálo, jakobych v nich viděl, že se mě právě vzdal.
To byl můj cíl.
Jsem fakt dobrej.
"... M-" měl sevřené rty, pak se ale nadechl a já si všiml, jak hluboký nádech to byl, díky jeho zvednutým ramenům.
Pak se výdechem celý uvolnil. "Máš pravdu Keii. Omlouvám se, neměl jsem to na tebe zkoušet. Vím, že o mě nemáš zájem, jenom jsem si nemohl pomoct. Už to neudělám, a kdyby přece, můžeš mi klidně vrazit pěstí" Ujistil mě a zvedl se.
"Myslím, že já bych ti pěstí nedal." Uklidnil jsem ho.
"Jo, to se nedá říct o mě co?" falešně se zasmál a zamířil pryč
"Kam jdeš?" Nechápal jsem
"Pff… jenom na záchod" mávl rukou a zmizel.
No aspoň chápe, že nemám zájem.
Tak proč z toho nemám radost?
Měl bych se cítit uvolněně ne?
Tak proč mám pocit jako by mi měl někdo vrazit?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama