Merodi ga daisukidesu 155

6. května 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 155


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


"Myslím, že já bych ti pěstí nedal." Uklidnil jsem ho.
"Jo, to se nedá říct o mě co?" falešně se zasmál a zamířil pryč
"Kam jdeš?" Nechápal jsem
"Pff… jenom na záchod" mávl rukou a zmizel.
No aspoň chápe, že nemám zájem.
Tak proč z toho nemám radost?
Měl bych se cítit uvolněně ne?

Tak proč mám pocit jako by mi měl někdo vrazit?


Zamkl jsem se v koupelně a sám se divil nad tím, že jsem byl v klidu.
Chci říct- byl jsem zoufalý, proto jsem šel sem, ale nebrečel jsem.
Koukl jsem na sebe do zrcadla a všiml si, že zadržuju dech, podvědomně.
Proč nebrečím? Asi už mi to stačilo po nocích.
Zhluboka jsem se nadechl a v té chvíli se mi oči zaplnili vodou tak rychle až to zaštípalo.
Cítil jsem se, jakoby se ve mě něco rozbilo. A já se rozbrečel.
Proč to musel být on? Ten nejhorší člověk a zrovna já se do něj musím- A ještě ho nechám se mnou takhle vyjebávat.
Nesnáším ho.
A sebe taky.
Kvůli němu.
Do prdele.
Zuřivě jsem otíral slzy a umýval si obličej, aby to nebylo poznat.
Netrvalo dlouho a slyšel jsem klepání na dveře.
"Obsazeno" Ozval jsem se a utřel si obličej do ručníku
"Kane, to jsem já" Odpověděl mi Ren trpělivým hlasem
"… To nemění nic na tom, že je obsazeno" Nechápal jsem a zhluboka se nadechl, abych nezněl zoufale.
"Já vás s Keiiem viděl" Prohlásil a víc neříkal.
Zkousl jsem zuby, odemkl a lehce pootevřel dveře.
"Chceš o tom mluvit." Ani to nebyla otázka, spíš oznámení, opatrně vstoupil dovnitř, následně se opřel zády o dveře a opět zamknul.
"Vím, o co ti jde můj malý příteli… Celý den se mi snažíš pomoct od problémů s Henrym, ale svoje problémy si schováváš. Je na čase, aby si mi řekl, co se děje." Podíval se mi zpříma do očí
"Já ale nechci- nechci bejt takovej zoufalec, vždyť kolem mě se to motá vždycky, teď má být- já mám být tvoje opora, já jsem na toho kreténa zvyklej, ale ty seš zraněnej čerstvě…" Sklopím pohled.
"Co to tu meleš! Kei tě právě políbil... A ještě si dovolí tvrdit, že není gay... Já a Henry jsme se rozešli, nic s tím nenadělám, našel si jiného. Měl jsem to čekat, vztahy na dálku prostě nefungují, ale Kei je tady a teď, navíc ho denně potkáváš ve škole, chodí k nám na pokoj a máš jeho číslo, na které voláš v případě nouze. Kane, ty ho miluješ a on s tebou zachází jako s kusem hadru!"
Cítil jsem jak se mi roztřásli ruce a do očí mi stoupla voda.
"Já vím, ale- takhle to bylo vždycky. Kei je vždycky takovej! Políbil mě už několikrát a on vždycky- vždycky to svede na mě s tím, že on přece teplouš není. No neexistuje, aby něco byla jeho chyba!" sevřel jsem ruce a sklopil hlavu "Myslíš, že toho už taky nemám dost? Já už takhle nemůžu…"
Ren mě pevně sevřel v náručí.
"Já vím… Je to idiot, kterén, ignorant, egoista a spoustu dalších věcí… Vím to, jenže takový člověk se buď nezmění, nebo u něj ta změna trvá hrozně moc dlouho. Abych řekl pravdu, sleduju na Keiovi změnu, od doby, co jste se vy dva začali bavit. Kane, ty jsi ho změnil, dřív býval daleko větší ignorant, takový, který by si o tebe neopřel ani kolo… To ho ovšem neobhajuje v tom, co dělá. Otázka je, jestli chceš čekat a trápit se, než mu dojde, jak to opravdu je, nebo jestli ho necháš tak, vykašleš se na něj, budeš ho ignorovat a až si to uvědomí, tak mu s klidem řekneš, že je pozdě… Jestli ti mám radit, já bych ho nechal tak. Tohle ti za to nestojí…"
Oplatil jsem mu objetí a schoval obličej do jeho trička
"Já... vím." Popotáhl jsem "Napadlo mě to a říkal jsem si už včera, že to bylo trochu moc, když to zase popřel. Já už to taky trpět nechci, takže…" Odtáhl jsem se od něj a vzhlédl k němu "Ok Rene, říkal jsi, že mi chceš někoho dohodit, zkusím to s kýmkoliv, takže- mi poraď."
Zaraženě na mě pohlédl… "No… To… Já to budu muset nejdřív promyslet, najít někoho vhodného, víš? To nejde tak rychle. Hele, pro začátek, můžeme zkusit seznamku a mezitím budu hledat ještě na vlastní pěst." Setřel mi slzy.
"Na seznamce jsou úchylové… Chci přinejlepším někoho koho znám buď já, nebo ty. Nejlepší by bylo, kdybych ho aspoň už viděl, chápeš…" Mírně si zkousnu ret. Nechtěl jsem působit vybíravě nebo nějak podobně…
"Budu se snažit." poplácal mě po rameni a usmál se.
Znovu jsem si trochu opláchl obličej a zase odemkl "Um- Jenom chci říct- Díky Rene, seš fakt dobrej kámoš"
Renovi mírně zrudly tváře, tohle evidentně nečekal. Jen se podrbal ve vlasech a mávl rukou. "To je jasný, udělal bys to samé!"
Mírně jsem se usmál a otevřel
"Promiň že mám furt nějakej problém Rene, ale snad už nebudou."
"Hele, problémy tu budou vždycky. My samy jsme jeden velkej problém, víš proč?" Položil mi ruku na rameno. Nechápavě jsem se na něj podíval. "Protože jsme homosexuálové. Nevěřím v boha, ale kdyby jo, asi bych se ho zeptal, proč nás takové stvořil, když mám pak tolik problémů... Není to fér Kane. Život prostě není fér..." Zahleděl se někam do prostoru.
Sledoval jsem jeho pohled, který evidentně mířil na Natsua.
Vydechl jsem a když jsem si všiml kde jeho pohled utkvěl, mírně jsem sklopil hlavou "Hádám že máš pravdu" Kývl jsem a ustoupil ode dveří aby i Ren mohl vyjít a já mu nezavazel
"Ani nevím, jestli já dokážu najít někoho sám sobě..." Prohodil jen tak mimo řeč, nejspíš si to mumlal pro sebe, ale mě to neuniklo.
Lehce jsem se ušklíbl "No já tě pořád shipuju s Natsuem, ale kdyby nám to nevyšlo, vždycky jsme tu jeden pro druhého" Uculím se a mírně Rena šťouchnu do ramene
"No, tohle sem navrhoval už při tvé první krizi, kdy jsem ještě ani netušil, že jde o Keie... Nedal sis říct, ale můžeme to spolu zkusit." Natsua, tedy zmínku o něm s Renem spolu, nějak schválně přešel
"Můžem si být poslední šancí. Když za rok budem single, skončíme spolu, co ty na to?" Zamrkám a kouknu na něj.
Pořád jsem se cítil jakobych měl ucpané hrdlo, ale snažil jsem se nemyslet na- no přesně.
"Nevím... Ty bys chtěl?" Zeptal se opatrně.
Pokrčím rameny "... Nechci se tvářit jako děvka, ale myslíš že jsem v téhle chvíli vybíravý?" sklopím hlavu zahanbený sám sebou "Každopádně- poslední šance je vždycky dobrá ne?"
"To zní, jakoby sis o mě v jiném případě ani neopřel kolo..." Svěsil ramena a sunul se pomalu do kuchyně.
"Ale vždyť víš, že tě miluju Rene" zatahám ho za triko "Vždyť sám víš, že k sobě cítíme to samé. Jsme kámoši... Že?" Dost pochybuju, že by mě Ren někdy mohl vidět jako něco víc než to, a já jsem s tím v pohodě.
"Kámoši... Jasně..." Odfrkne si, po cestě sebere vozík s dortem, do kterého zabodl vidličku a začal pomalu užírat
Trochu jsem se zarazil a stoupl si vedle něj "Rene...?"
"Jo...?" Opět si nacpal pusu dortem
"Ty mě nemáš rád jako... rád, že ne? Nechtěl jsem tě urazit nebo tak něco- chápeš, já jenom že..."
"Kane... my spolu neskončíme. Ani kdybych byl poslední možnost. Jsme kámoši, jsi pro mě pokrevním bratrem. Tohle by bylo jako incest." Zrovna v tu chvíli otevřel dveře do kuchyně, kde stála Genaki s Chessy. Obě se na nás podívaly.
Lehce jsem se usmál.
Cítil jsem se hodně hloupě.
"Jo, máš pravdu. To by bylo divný. Promiň."
Snažil jsem se tvářit, jakože jsme neprobírali nic důležitého, přece jenom nám japonsky nemohly rozumět.
"Tak co ty dopisy a fotky?" Zeptala se Chessy, taktéž do sebe cpala dort.
"Spáleno na prach, obětováno bohům." Prohlásil Ren a usmál se.
"Kane pomáhal?" Chessy koukla na mě
"Já jsem vždycky partner ve zločinu." mírně se pousměju
"Jo, podívej se na něj. Dělá špinavou práci, ale je tak roztomilý a nevinný, že bys to do něj nikdy neřekla." Ren mi položil ruku na hlavu
"Jop, ve skutečnosti jsem zkažený monstrum" ušklíbl jsem se a vzdálil se s tím, že si jdu pro něco k pití.
Když jsem pak dorazil k lince se skleničkama, úsměv jsem zahodil. K nalívání vody jsem se přetvařovat nemusel.
Necítil jsem se dobře, bylo mi špatně ze sebe samého. To co jsem navrhoval Renovi- já to tak přece nemyslel. Nemyslel bych to vážně.
Ren je- Ren.
Vydechl jsem a nechal na lince sklenici s vodou, aniž bych se napil.
Měl bych se trochu dehydratovat… Nechci se večer topit v slzách.
Ah já jsem tak trapnej…
Sedl jsem si k volnému stolu a trochu se rozhlédl po přítomných.
Většinou se kolem poflakovaly kamarádky Renovi matky, ty ženské zabíraly skoro celý prostor místnosti.

A neustále mluvily, mluvily, mluvily… Bolela mě z toho hlava…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama