Merodi ga daisukidesu 156

11. května 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 156


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


Ren je- Ren.
Vydechl jsem a nechal na lince sklenici s vodou, aniž bych se napil.
Měl bych se trochu dehydratovat… Nechci se večer topit v slzách.
Ah já jsem tak trapnej…
Sedl jsem si k volnému stolu a trochu se rozhlédl po přítomných.
Většinou se kolem poflakovaly kamarádky Renovi matky, ty ženské zabíraly skoro celý prostor místnosti.

A neustále mluvily, mluvily, mluvily… Bolela mě z toho hlava…

"Můžu si přisednout?" Vedle mě se ozval klidný hlas.
Trochu zmateně jsem se otočil na muže v černém tričku, přes který měl volný tmavě modrý, rozepnutý svetr, džíny.
Prohlížel jsem si ho a snažil se ho zařadit, ale nejspíš marně, vůbec mi nebylo jasné, o koho se jedná.
Měl tmavé polodlouhé vlasy, lehký porost a hnědé oči, které na mě hleděly zpoza hranatých brýlí.
Přesto jsem mu pokynul, aby se posadil.
"Na co koukáš? I já se umím normálně obléct. Mám tě snad olíznout, aby si mě poznal??"
"Olí-" Trochu jsem ucuknul, ale když jsem si spojil hlas a dvě absolutně odlišné osoby dohromady, uvědomil jsem si to.
"Um- ne. Prosím, jednou to stačilo…" Stáhl jsem ruce k sobě a začal se škrábat na paži.
"Um… Omlouvám se za tu facku…" odkašlal jsem si "A- eh… za ten kopanec" Nevinně jsem pokčil rameny a koukl na něj
"Stane se... nejspíš sem si to fakt zasloužil... Asi určitě." Držel v ruce sklenici s pivem, před sebou měl postavenou flašku. "Já se omlouvám, za své chování."
Zamrkal jsem.
Em… cože? Slyšel jsem- ale- oh je přece…
Ok… Někdo by měl říct Renovi, že domů potřebuje exorcistu.
"Ah, to- nevadí, jen jsem docela… citlivý na takové věci…" Poškrábal jsem se ve vlasech "Špatné zkušenosti a takový věci" Usmál jsem se a znovu si ho prohlédl "Um- nechci být nezdvořilý nebo tak, ale stalo se něco?"
"Rozhlédni se kolem..." Podíval jsem se kolem sebe, všude samá ženská na podpatcích, v mini šatech z nichž lezlo víc, než bylo zdrávo. "vždyť bych tady zaniknul..."
Lehce jsem se otřásl
"... Vždyť jim v tom musí být nehorázná zima..." Vypustil jsem svou první myšlenku co se mi v hlavě vytvořila
"Na to si zvykneš..." Mávnul rukou, zkušenosti. "Navíc, ženské pro krásu vydrží všechno." Pak se podíval na mě a s jedním zdviženým obočím si mě prohlédl. "A co ty tu sedíš jak hromádka neštěstí? Stalo se ti něco?"
"Hm?" podíval jsem se na něj a jen zatřásl hlavou, když mi došlo, na co se ptal. "Ah ne, to nic. No jako nic- ono to je-…" Nadechl jsem se a zůstal chvíli potichu, abych stihl to, co mě trápilo, zahnat. "Vlastně nic. Ono to není nic nového, vlastně si začínám docela zvykat" Mávnu rukou a pousměju se "Jak se máš ty? Můžu ti tykat? Jsem moc nezdvořilý?" Trochu jsem zpanikařil, když jsem se nad tím zamyslel.
"Čau já jsem Terry." S úsměvem.. A pozor, ten úsměv vůbec nebyl úlisný, či nijak zvlášť nechutný, usmál se jako každý normální člověk a natáhl ke mně ruku.
Oplatil jsem mu úsměv a podal mu ruku "Kane." Když jsme si potřásli rukama, pustil jsem ho. "Nečekal jsem, že se s tebou bude dát mluvit takhle- jednoduše"
"No jo... to víš, ono je to těžší... Tohle celé je těžší, celej můj příběh. Ještě před pár rokama bych si ani nedokázal představit, že skončím takhle..." Terry si prohlížel skupinku ženských, co stála nejblíž k nám, neustále se otáčely, házely okem, no, ten chlap byl asi fakt fešák. "Ale neboj, zítra tu budu zase pochodovat tak jako dřív." Zazubil se
Zrovna toho jsem se bál
"Um- a jaký je důvod chovat se tak? Chci říct, tohle ti dost sedí" Zamrkal jsem
"Myslíš??" Otočil se na mě překvapeně. "Já nevím, jako cítím se v tom pohodlně a tak, ale zas ty hadry nosím tak dlouho, že už jsem si prostě zvykl."
"Určitě." Řekl jsem rozhodně
"Jaký by důvod vůbec začínat?" Zvědavě jsem natočil hlavu
"Peníze... Neměl jsem je, potřeboval jsem je a když je fakt nutně člověk potřebuje, udělá cokoliv... Tak jsem začal pracovat v nějakém baru pro transvestity, tam si mě mimo jiné našla Renova matka, nabídla mi práci, papíry jsme podepsali ještě ten večer, já opilý a ona už skoro střízlivá. Myslel jsem si, že dostanu pořádnou práci za pořádné peníze... Víš co je mojí prací ve skutečnosti?"
"Renova matka tě našla v takovém baru?!" Kousl jsem se do rtu, když jsem si uvědomil, že jsem byl poměrně hlasitý. Pak jsem k němu vzhlédl trochu s obavami "No pokud ona byla zrovna tam, tak hádám že tvoje práce je..." Zkontroloval jsem kde Renova matka stojí, i když jsem věděl, že mi nemohla rozumět ani slovo i kdyby stála hned vedle "...Já nevím? Uspokojování jejího fetiše?" Zvědavě a trochu provinile jsem stáhl obočí. Nechtěl jsem takové lidi žádným způsobem odsuzovat nebo si z nich dělat srandu, ale když jsem to vyslovil, svůj výraz jsem neovládl
Málem mě poprskal tím, co zrovna vypil. "Proboha ne... Mám Renovi zprotivit homosexuály. Ne že by se to dařilo, ale za slušné prachy, které dostávám, proč ne."
"Oh, haha... promiň" ztrapněně jsem se zasmál a trochu se zasunul pod stůl "A jaký máš ty vůbec postoj k homosexuálům?"
"Mám mezi nimi spoustu přátel, takže asi víš." Nabídl mi pokynutím pivo
"Oh, rozumím, díky" přijal jsem pivo a rovnou se napil. Když vypadal takhle, ani jsem neměl tendence přemýšlet o tom, jestli v jeho žilách proutí nějaká choroba. Najednou byl prostě... normální.
"A není to ponižující? Chci říct, jo, peníze jsou fajn a tak, ale nebylo by lepší teď udělat normální smlouvu spíš s Tashi- Renovým otčímem a nemuset se předvádět jako šlapka?"
"Šlapka?? Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel... Nevím, beru to jako zaměstnání. Navíc, ona má tu smlouvu u sebe a nechce ji rozervat, dokud Ren nebude podle ní normální. Což jak oba víme, se nikdy nestane. Ren je všechno, jen ne normální, což na něm celkem obdivuju." Slabě se usmál, zatímco sledoval pivo, které se mu houpalo ve sklenici.
"A… kdyby ses přestal prostě chovat- teple, co by se mohlo nejhoršího stát? Vyhodí tě?" Zvednu obočí a pousměju se "Navíc- Ren je na internátě a domů jezdí sem tam na víkend nebo prázdniny. Ty… v tom oblečení nezůstáváš, i když tu není, že ne?"
"Když tu není, taky tu nejsem. Co bych tu dělal? Poslouchal tu starou pizděnu, jak si pořád na něco stěžuje? Díky… Ale dost o mě, co ty? Řekni mi něco o sobě." Pozvedl sklenici, abysme si přiťukli
"Ah, ok, to jsem nevěděl" Zamrkal jsem a pozvedl pivo. Když jsme si přiťukli, on se napil a já, s vědomím, že se konverzace otočila ke mně, své pivo na ex dopil.
"O mě? Co bys rád věděl? Cokoliv? Protože pokud mě necháš mluvit, jak se mi zachce, tak konverzace za chvíli skončí na temném místě" Zaksychtil jsem se a trochu ve vzduchu zatočil prázdným sklem od piva.
"Mluv, vyslechnu cokoliv." Pokýval hlavou, nejspíš byl fakt zvyklý na stížnosti
"No tak… já to asi vezmu zkráceně, protože moc věcí mě právě v tuhle chvíli nenapadá, mám depresi, chápeš, takže! Ať to vezmu letem světem… Jsem Renův spolubydlící, kámoš, teplouš a jsem zamilovaný do absolutního kreténa a homofoba." Pokrčím rameny "Odvažuju se tvrdit, teplého homofoba, což je ještě horší…" Zhluboka jsem se nadechl a ztrapněně se uculil. "A taky hraju na kytaru a housle…" točil jsem prázdným pivem a přemýšlel co bych řekl abych to zachránil.
"Promiň, to není něco co bych měl vytahovat při představování se, že? Sakra..." Protřel jsem si obličej a podložil si rukou hlavu "Um- nedávno jsem oslavil osmnáct" Napadla mě další hovadina co bych tak mohl říct, ale dál už jsem byl v koncích
"Líbí se mi ta část s teplým homofobem... To jsem ještě neslyšel, ale když se nad tím zamyslím, pár mých kámošů je asi podobná. Nechceš té staré nádheře zahrát něco k narozeninám? I když je úplně vypatlaná, má dobrý vkus co se hudby týče. A když už ne jí, mohl bys mě. Mám nahoře kytaru" Usmál se.
"Wow… první pozitivní věc co jsem o ní slyšel" Mírně jsem se pousmál a prohlédl si svoje ruce "Přijde mi jako věčnost co jsem nehrál, takže rád… ale zpívat nebudu. Pořád si nejsem jistý svým přízvukem, hlavně před někým, kdo anglicky mluví pořád."
"Nemusíš zpívat... Počkej tady, jen dojdu pro kytaru." Zmizel a za chvíli byl zpátky i s nástrojem
"Počkej, počkej, to jako tady?" Trochu jsem zpanikařil "Já nechci být takovej ten vůl co na každý párty sedí s kytarou a zpívá o tom jak citlivá duše je"
"Hmmm... Můžeme jít ven...?" Navrhnul
Mírně jsem přikývl, vzal si mikinu z věšáku a následoval ho na zahradu

Zde jsme se usadili na terase a Terry čekal až začnu

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama