Merodi ga daisukidesu 157

16. května 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 157


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


"Nemusíš zpívat... Počkej tady, jen dojdu pro kytaru." Zmizel a za chvíli byl zpátky i s nástrojem
"Počkej, počkej, to jako tady?" Trochu jsem zpanikařil "Já nechci být takovej ten vůl co na každý párty sedí s kytarou a zpívá o tom jak citlivá duše je"
"Hmmm... Můžeme jít ven...?" Navrhnul
Mírně jsem přikývl, vzal si mikinu z věšáku a následoval ho na zahradu

Zde jsme se usadili na terase a Terry čekal až začnu

Posadil jsem si kytaru na nohu, trochu ji přeladil a prstem přejel po strunách, pak jsem k němu vzhlédl "Chceš něco konkrétního?"
"Znáš song Behind blue eyes? Originál je od The who, ale mám dojem, že většina lidí to zná spíš jako předělávku od skupiny Limp Bizkit."
Zasmál jsem se "Klasika. Tohle byla jedna z prvních písniček, co jsem se naučil" Začal jsem prsty střídat na strunách a vytvářel postupnou melodii. "Jestli chceš, zpívat můžeš ty" Uculil jsem se
"To je dobrý… stačí, když budeš hrát." Zasmál se
A tak jsem hrál. Ani jsem se pořádně nepotřeboval soustředit na to co hraju, moje prsty si s tím hravě poradily samy jakoby ani nebyly moje.
"Takže… Co děláš, když nejsi tady s včelí královnou?"
"Tak tohle je tajemství, které si střežím už pár let, nemysli si, že ti ho řeknu." Opět se zasmál.
"Ahhh" Zklamaně jsem protáhl obličej a zasmál se "Já nejsem drbna, neboj, se mnou je tvoje tajemství v bezpečí"
"Až potom, co mi povíš něco o tom homofobním teploušovi..."
Na vteřinu jsem se s hraním zasekl. Tohle přišlo trochu znenadání a fakt jsem něco takového nečekal. Pokračoval jsem s hraním a koukl na struny
"Já tajemství nemám, co bys rád věděl?"
"Co je to za chlapa... Povahově a tak." pokrčil rameny.
"Je to kretén" Prohlásil jsem a koukl do zahrady, zatím co jsem mu Keiie popsal i s pár 'příhodama' co se nám společně staly, jako bonus
"Arogantní zmetek, zdá se... Nebo se snad pletu? Ale na druhou stranu, jak tě tak poslouchám, na začátku to byl ignorant a teď ti stačí zmáčknout sos tlačítko a on doběhne... Asi se trochu změnil." Terry pokyvoval hlavou do rytmu hudby
"No- jo, řekl bych že jo... Dokonce se mnou začal hrát fotbal, což bylo nemysliteln- ne počkat, to dostal za trest od ředitele, nevadí, jde se dál, jeho kop už jsi poznal, takže jsem to zmiňovat asi nemusel, promiň" Mávl bych rukou, ale pokazil bych melodii a to se mi právě teď nechtělo, tak jsem jenom lehce pokrčil rameny
"Jasně... takže je to ten kretén, co stojí uvnitř a neustále hledí kolem sebe, jakoby něco, nebo někoho vyhlížel... Srdci neporučíš, co?" Soucitně se na mě podíval
"Jop. Nejspíš hledá zrcadlo" Kývnul jsem hlavou a přestal hrát na kytaru.
"…Cítím se špatně, že o něm mluvím za jeho zády…" Opřel jsem si hlavu o dřevo kytary a podíval se na Terryho "Teď tvoje tajemství"
"Není to nic zvláštního... Dělám dobrovolníka v nemocnici... Začalo to tím, že jsem šel několikrát darovat krev a tak nějak se ze mě stal dobrovolník... Nosím lidem jídlo, dětem balónky a plyšáky, čtu lidem, co jsou v kómatu, protože je prý dokázané, že vnímají. Žádná bomba to není co?" Poškrábal se ve vlasech a rozpačitě se zasmál.
Zamrkal jsem a obdivně si ho prohlížel.
Ani jsem nemohl nic říct, zrovna tohle jsem fakt nečekal.
"Co- co je?" Nechápal
"Ah- ne, já- mám tendenci se teď omluvit za to, že jsem tě v duchu odsuzoval jenom kvůli tvýmu vzhledu, chování a věcem co jsem o tobě slyšel… Ty seš vážně skvělej člověk hm?" Široce jsem se na něj usmál
"Myslíš?? Nevím, občas se zastavím, znáš to ne? Stojíš a přemýšlíš nad tím, co se stalo, co jsi udělal... A když se takhle ohlédnu zpět, tak bych si nejradši za některé věci nafackoval. Třeba za to, jak se občas chovám k Renovi... Je mi ho docela líto, hlavně když se s ním teď rozešel přítel..."
Nechtěl jsem moc řešit kde to Terry zjistil, možná něco slyšel od Chessy nebo Rena samotného, ale stejně mi to moc nesedělo.
"No- jo…" Protáhl jsem "Tvoje chování k Renovi je docela… přehnané, když vezmeme v potaz i to, že oba dva víte, že nemáš šanci jeho orientaci změnit nebo mu ji znechutit, navíc to tak Ren ani nebere. Možná, že kdybys nechal Renovu matku být a choval se tak, jak se chováš teď, byl bys víc oblíbený i mezi normálníma lidma, nejenom mezi pacienty"
"Hele, ty hadry, ve kterých jsi mě viděl poprvé, v těch chodím jenom tady, nebo když mám za úkol Rena vyzvednout, jinak si na sebe nic takového neberu..." Upozornil mě
"O tom nepochybuju!" zamával jsem rukama jakože jsem to tak nemyslel. "Já jenom narážel na to, že Renova matka není... normální kvůli tomu co je v popisu tvé práce..." Zase jsem se cítil trochu špatně. Pořád jsem věřil že i v ní je někde něco dobrého
"Jednou, když byla fakt dost v depresích a navíc měla v sobě nějakou tu kapku alkoholu, tak se mi zpovídala." A tak mi Terry vyprávěl o tom, jak Renova matka vedla vcelku spokojený život inteligentní studentky se slibnou budoucností, jenže otěhotněla a tím šla její budoucnost do kytek. Ze všeho vinila své dítě, tedy Rena. Všechno se to v ní přelo, na jednu stranu to bylo její dítě, na druhou stranu ho nenáviděla. Podle Terryho slov jí něco muselo prasknout v hlavě, něco se v ní zlomilo a od té doby je taková jaká je.
"A proč vlastně tak nenávidí homosexuály?" Zeptal jsem se nechápavě.
"Tak to netuším... Těžko říct... třeba to není tím, že by nenáviděla homosexuály, ale jen potřebovala výmluvu k tomu, aby mohla Renovi ničit život." Terry pokrčil rameny a vytáhl si doutník. "Nevadí, když si zapálím?"
"S chutí dotoho…" Pokynul jsem mu. Neměl jsem rád kuřáky, ale byli jsme venku, tak mi to tolik nevadilo. "Ale stejně… Podle mě dopadla docela dobře. Chci říct- má rodinu, velký sídlo, peníze, mohla by dělat, co by chtěla, klidně se vrátit do školy a jít si za svým snem… Ale hádám že teď už je v ní ta nenávist tak zakořeněná, že jí to nepomůže…" Povzdychl jsem si
"Asi to bude znít divně, ale přál bych Renovi nějakého chlapa, kterého by si vzal a vyryl tím té mrše na čelo další vrásku." Terry se škodolibě zazubil.
Zasmál jsem se a lehce přikývl "Když bude šťastnej, tak to bude stačit" Prohlédl jsem si kytaru, kterou jsem měl pořád u sebe "Ale ta vráska by byl pěkný bonus"
"No, podívej se na něj" Terry se otočil k oknu, skrz nějž jsme viděli dovnitř. Ren se zde zrovna vybavoval s Chessy "Sice vypadá, že je v pohodě, ale řekl bych, že je z toho rozchodu celkem dost v háji... Myslíš, že si někoho najde?"
Nemusel mi to říkat, bylo mi to jasné ani jsem ho vidět nemusel.
"Doufám." Pronesu "Mám pro něj vybraného svého favorita, ale asi se k sobě nehodí. Nemám moc dobrý odhad na 'ty pravé' lidi, chápeš" zasmál jsem se a podíval se na Keiie, který právě přistoupil k Renovi a Chessy a něco jim říkal.
"Koho?" Chtěl vědět Terry
Lehce jsem se ušklíbl, abych potlačil smích "El Nachos"
Terry sklouzl pohledem k Natsuovi, který právě nechápavě zíral na skupinku poskakujících ženských. "No... Já ti nevím, nějakým zvláštním, paranormálním způsobem mi k sobě i sedí..."
"Hlavně, nejenom že by Renova matka získala vrásku navíc... úplně by ji to dorazilo" Uculil jsem se nevinně a a s andělskou tváří odložil kytaru
"Tohle zvládneme, musíme je dát dohromady!" Úplně se pro to nadchnul.
"Fakt? Já myslím, že jsou jak stejné strany dvou magnetů. Jsou si hodně podobní, ale nejdou k sobě" Mírně zklamaně jsem zakroutil hlavou "Navíc..." Vypustil jsem, ale dál mlčel.
"Navíc…?"
"Navíc..." Kousl jsem se do jazyka a zrudl "Ani jeden nevypadá jakože by-" Nadechl jsem se a koukl na Terryho "se nechal... Chápeš!" Schoval jsem obličej do rukou
"Ne…" Odpověděl zaraženě
"Proč ne?" Zeptal jsem se zoufale
To to vážně musím vysvětlovat?
"Ani jeden by se asi nenechal připravit o... privilegium... zasunout" Při posledním slově jsem se radši otočil zády, aby můj ksycht nezářil rudě na všechny strany. Ani jsem to poslední neřekl nahlas a sotva mi bylo rozumět, ale já se nehodlal opakovat.
"Jo takhle to myslíš... No, Ren se o to určitě připravit nenechá... to bude muset ten druhý."
"Proto si přece jenom myslím, že Natsu nebude úplně ideální..."
"Uvidíme... třeba se to nějak vyvrbí. Hlavně by nejdřív museli mít k sobě nějaké city."
"Mají. Ren Natsua nesnáší a ten je k tomu lhostejný" Napůl jsem se zase otočil, pořád s hlavou zabořenou do svých kolen.
"No tak to je těžký... A nikoho jiného pro něj nemáš?? Nějakého co by se poddal? Vždyť máte na té škole plno chlapů, to mi řekni, že si z nich vybral jednoho učitele, který je totální ignorant."
"Kei je náš jedinej společnej kámoš" Prohlásím a frustrovaně si prohrábnu vlasy "Já moc kámošů nemám. Vystačím si s málem. Jeho kámoše nějak... nevídám? Takže nevím."
"No, vypadá to, že tě hledají..." Terry kývnul směrem dovnitř.
Podíval jsem se stejným směrem.
Kei se tvářil nezaujatě, ale nejspíš se Rena na něco ptal, alespoň tak vypadal. Chessy postávala se sklenkou v ruce a jen poslouchala jazyk, kterému nerozuměla.
Ren, ten se rozčiloval, rozhazoval rukama, a když k němu přišla jedna z žen s foťákem, aby je vyfotila, vzal foťák, v rychlosti udělal obrázek Keie, něco zařval a odešel.
"Um- jo. Já půjdu. Díky za rozhovor" Usmál jsem se "Bylo to fajn"
"Doufám, že si zas někdy popovídáme, ty jsi tady jediný normální." Usmál se na mě na oplátku.

"Kdyby ses bavil s Renem, zjistil bys, že vlastně není nenormální" Vstal jsem "Jenom trochu spešl" Uculil jsem se a nadechl se. Ok… hurá se stresovat…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama