Merodi ga daisukidesu 158

21. května 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 158


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


Kei se tvářil nezaujatě, ale nejspíš se Rena na něco ptal, alespoň tak vypadal. Chessy postávala se sklenkou v ruce a jen poslouchala jazyk, kterému nerozuměla.
Ren, ten se rozčiloval, rozhazoval rukama, a když k němu přišla jedna z žen s foťákem, aby je vyfotila, vzal foťák, v rychlosti udělal obrázek Keie, něco zařval a odešel.
"Um- jo. Já půjdu. Díky za rozhovor" Usmál jsem se "Bylo to fajn"
"Doufám, že si zas někdy popovídáme, ty jsi tady jediný normální." Usmál se na mě na oplátku.

"Kdyby ses bavil s Renem, zjistil bys, že vlastně není nenormální" Vstal jsem "Jenom trochu spešl" Uculil jsem se a nadechl se. Ok… hurá se stresovat…

Nechápavě jsem pozoroval Rena, jak odchází.
Cože? Co jsem jako udělal?
Jenom jsem se zeptal-
To má krámy nebo co?
Jestli si myslí, že na mě může takhle řvát a pak si normálně-
Udělal jsem krok, že si to s ním ještě vyříkám, ale najednou přede mnou stál Kane a rukama mě zastavoval.
"Keii? Co se tady stalo?" Zeptal se s obavami a já se zastavil
"Jenom jsem se zeptal, jestli náhodou neví, proč ses nevracel. A on na mě najednou vyletěl, že jsem kretén a ignorantskej psychopat a kdo ví co k tomu a ať si tu fotku-" Nasraně jsem mávnul Renovým směrem a Kane si jenom povzdechl.
On si jenom povzdechl, ale očividně nijak pohnutý Renovým chováním nebyl.
Skřípl jsem zuby a podíval se na něj.
"Co jsem zas udělal? To jsem jim nedopatřením zabil psa nebo co se sakra-!"
Kane jenom tišším hlasem řekl: "Keii, přestaň křičet…"
"A vůbec, kdo si jako myslí, že je-!" Pokračoval jsem, ale on mě znovu přerušil. Vzal mě za ruku a odvedl mě do vedlejší místnosti, na chodbu.
"Keii, jsme tu hosté, nemůžeš takhle křičet na oslavě…" vytknul mi a trochu zahanbeně se podíval směrem, ze kterého jsme přišli.
"Vždyť mi ani nikdo nerozumí!" mávl jsem rukou
"To není otázka jazyka, ale slušnosti." vzhled ke mně, trochu červený.
Nechápavě jsem si ho prohlédl a všiml si i jeho lehce zarudlých očí a studených rukou, kterýma mě stále držel.
"Kde jsi doteď byl?"
"Co tím myslíš?" zamrkal
"Myslím tím, kde jsi doteď byl?"
"Na zahradě...?" nechápal moji otázku.
"S kým?" pokračoval jsem
"Jak jako s kým? Proč se ptáš?" vyhýbavě otočil hlavu do strany a poškrábal se na paži.
"Protože jsi očividně brečel a seš rudej, jak kdo ví co. A to je pro mě dostatečném důvod si myslet, že ti někdo něco udělal."
"Nikdo mi nic neudělal." Vzhled ke mně a mé bylo jasné, že mi nic neřekne.
Podíval jsem se směrem k proskleným dveřím vedoucím na zahradu.
V tu chvíli jimi prošel nějaký týpek.
"Kdo to je?" Pokynul jsem k němu hlavou.
"Kdo, Terry?" podíval se stejným směrem jako já a ani si neuvědomil, že má otázka měla něco společného s naší dosavadní konverzací.
Když řekl jeho jméno, nejdřív mi to nedošlo, ale když jsem si jejich osoby spojil dohromady, zúžily se mi zorničky.
"Tys byl s ním?!" Hned se mi v hlavě vynořilo snad to nejhorší, co mu ten úchyl mohl provést. A to jsem mu přece nemohl nechat projít.
Nadechl jsem se a rozešel se k němu, ale Kane se hned objevil přede mnou, a snažil se hned zaterasit cestu k tomu individuu.
"Keii, není to tak, jak si myslíš! Nic se nestalo, jenom jsme si povídali!" snažil se mi rozmluvit jakékoliv násilí, nejspíš protože si všiml mých zatnutých pěstí.
"Mhm, a ty zarudlé oči jsou co" zpříma jsem se na něj podíval.
Sklopil hlavu a chytl mi tričko, abych snad neudělal další krok kupředu.
"To bylo ještě než jsem tam šel! Když jsem odcházel z toalety- volali mi z domu… můj dědeček umřel… Tak jsem brečel a šel to rozdýchat ven…" Zoufale sevřel víčka a mírně schoval hlavu mezi ramena, jakoby chtěl zmizet.
"Ren o tom věděl?" Zamrkal jsem, on přikývl a víc v pěstích stiskl moje tričko.
"Potkal jsem ho předtím na chodbě a chvíli s ním mluvil, možná si myslel, že to víš, a tak teď asi vybuchl, protože jsi neprojevil žádný- soucit… Prosím nezlob se na něj" Pronesl tiše a opřel si čelo o můj hrudní koš.
Vydechl jsem a nechal ho. Už jsem naštvaný nebyl a bylo mi Kaneho docela líto.
"Jsi v pořádku? Chceš obejmout?" Nabídl jsem jako správný kámoš a on se zamyslel. Zamýšlel se déle než obvykle. Ne nějak výrazně, že by to pak bylo divné, ale prostě- nebylo to moc jako on, normálně je ohledně nabídek ostatních rozhodnutý skoro okamžitě.
"Ne Keii. Jsem v pohodě." Zasmál se "Nejsem dítě co by bylo tolik na objímání" Mávl rukou a odstoupil ode mě. "Jen mi bylo trochu smutno, ale už je mi fajn." Prohrábl si vlasy. "Ale díky za ten zájem."

V neděli jsme si sbalili svých pět švestek a po obědě se chystali k odchodu.
Já se celkem těšil, až se z tohohle obludária plných divných lidí dostanu.
Otočil jsem se k Renovi a nepřesvědčeně na něj pohlédl "Jak jedeme nazpět?"
"Stejně jako jsme dojeli sem... Helikoptéra čeká na konci pozemku." Odpověděl a rozhlížel se kolem.
"Kde je Terry?" Zeptal se Tashira, který právě nesl nějaké kufry.
"Nevím... neviděl jsem ho od té oslavy. Zvláštní, nikdy si nenechá ujít příležitost se s tebou rozloučit, když odjíždíš...."
Z kuchyně vyšla Chessy, nesla tři koláče zabalené v plastových krabičkách, zamířila rovnou ke Kanemu a začala se loučit pomalu, aby rozuměl.
Kane s úsměvem poděkoval a hned jí začal odpovídat, ale to už jsem nějak nevnímal.
Vydechl jsem a děkoval bohu, že hlavní primadona není přítomná. Ani jedna z těch dvou primadon.
Cítil jsem se trochu divně, oba dva se loučili a mě bylo jenom trapně, protože jsem jako jedinej ostatním nic neřekl.

Poškrábal jsem se na hlavě a podíval se na Tashira. "Omlouvám se za všechen ten bordel, co jsme tu udělali." Prohlásil jsem a snažil se tvářit aspoň trochu s lítostí v obličeji, ale popravdě mi to bylo docela jedno, ta párty zase za tolik nestála.
"Oh, Kane, I will miss you!" Chessy se se slzami v očích vrhla Kanemu kolem krku.
"I will miss you too!" Kane ji objal nazpět, jakoby se sám měl rozbrečet.
Protočil jsem očima. Tohle bylo trapný, moc to prožívaj, však se nemusí vidět naposled.
Frustrovaně jsem zaklonil hlavu a vydechl.
Můžeme už jednoduše jít? Dřív než si to ty primadony s rozloučením ještě rozmyslí a přijdou?
Ren po mě koukl, jakoby slyšel moje myšlenky, měl výraz typu, 'toho se fakt nemusíš bát... ty se kvůli tobě, ani mě obtěžovat nebudou.'
Následně si vzal dva kufry a zamířil k helikoptéře. Kane mezitím skončil v objetí Tashira a následně Genaki.
"Vážně díky za to, že jste nás tu nechali zůstat" Kane se na všechny zazubil po téhle anglicky řečené větě a pak to ještě Genaki zvlášť přeložil "A moc to s pitím nepřehánějte, vemte si radši dovolenou" Poradil Genaki zvlášť polohlasem a já jen nezaujatě vzhlédl na Natsua, který měl být s tímhle dojákem jako další na Kaneho seznamu.
"Dovolenou...?" Genaki zamyšleně vzhlédla k Tashirovi, čekala co jí na to řekne. Ten si v hlavě nejdřív propočítávál kolik si své kuchařce může dovolit věnovat volna, nakonec polohlasem hlesl, že má k dispozici volný týden
"Slyšel jsem- pokud se do toho můžu vložit-" Začal zase Kane a já si jen povzdechl, že tam ještě musím stát. Kdybych ho tam ale nechal samotnýho, už se odtud nehne.
"Slyšel jsem že- Renova máma má jet na nějaký- zájezd? Třeba byste někam mohli jet všichni" pokrčil rameny, jakože se nechce míchat do jejich dospělých záležitostí, když tu byl největší děcko, ale svůj nápad si asi neodpustil

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama