Merodi ga daisukidesu 159

22. července 2017 v 15:45 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu
Takže, asi omluva že jsme od května byly 'offline'. Batia měla maturitu, já FCEčka, teď v létě je to práce co zdržuje (plus nedostatek komentářů poskytující motivaci). Každopádně zase na chvíli budeme přidávat dokud máme co.

Merodi ga daisukidesu 159


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


"Slyšel jsem- pokud se do toho můžu vložit-" Začal zase Kane a já si jen povzdechl, že tam ještě musím stát. Kdybych ho tam ale nechal samotnýho, už se odtud nehne.
"Slyšel jsem že- Renova máma má jet na nějaký- zájezd? Třeba byste někam mohli jet všichni" pokrčil rameny, jakože se nechce míchat do jejich dospělých záležitostí, když tu byl největší děcko, ale svůj nápad si asi neodpustil


"Jdeme!" Ren už nevrlý se vrátil ještě pro Kaneho batožinu, kterou si hodil na rameno a opět se vydal k vrtulníku.
Kane se lehce uraženě ohlédl za Renem a pak se podíval na mě, snad aby se přesvědčil, že aspoň já to chápu, ale já jen hlavou otráveně pokynul, ať už nezdržuje a jde.
Cítil jsem, jak se Kane otáčel, jak protočil očima. Vytáhl z kapsy malý papírek a dal ho Chessy a následně i Genaki. "Message me sometime?" usmál se na ni a koukl na kuchtu "Dejte vědět, jak vám dopadla dovolená"
Pak se koukl na Natsua a nadechl se, jakoby se chtěl nějak tragicky rozloučit, ale rovnou jsem ho zastavil varovným "Kane."
Vydechl a mírně pokrčil rameny, jakože nemá navybranou a žádná tragédie se v tom případě konat nebude. "Uvidíme se ve škole, hádám."
"Zítra mám den volna, takže nejspíš až v úterý... máme spolu v úterý hodinu?" Ani mě nepřekvapilo, že ten ignorant nezná rozvrh.
Kane zakroutil hlavou "Ve čtvrtek a pátek" Zasmál se "No nevadí, uvidíme se" Mávnul rukou a konečně se otočil na mě, že teda konečně můžeme vypadnout
"No, hodíš mě na vlak?" Natsu se otočil k Tashirovi.
"Terry tě tam zaveze." Nemohl jsem se neušklíbnout... Jo, profesore, to si užíjte.
Když jsme konečně směřovali k helikoptéře, napůl jsem se natočil na Kaneho.
"Ty si teď v kapse schováváš svý telefoní číslo jo?" Zvedl jsem obočí
"Chtěl jsem si být jistej, že zůstanem v kontaktu, tak jsem je napsal dopředu, bylo i jasný že mi na rozloučení nedáte ani ty dvě minuty" Zaksychtil se
"Stáli jsme tam čtvrt hodiny." Postěžoval jsem si
"No hurá..." Ren stál vedle Terryho, který měl na sobě bílý dlouhý svetr bez knoflíků, roztrhané kalhoty a vlasy opět nějak prapodivně gelem splácnuté k hlavě.
"Rene?" Ren se k němu otočil s otráveným výrazem, nejspíš čekal nějaký skok kolem krku, ale nic podobného se nekonalo.
"Buď na Kaneho hodný." Vzal mu tašku, kterou odešel naložit do helikoptéry.
"Cože??" Ren na mě nechápavě pohlédl, pak zaměřil stejný výraz na Terryho, který mířil pro moji tašku.
Byl jsem v šoku, takže jsem jen nechal Kaneho, ať mi tašku vezme z ruky a podá ji Terrymu
"Díky Terry" Usmál se na něj Kane.
Zmateně jsem se podíval na Rena a pohledem ho tak trochu nabádal, ať prohlídne co má Terry zalubem pod touhle fasádou.
"Terry? Kde máš svoje... obvyklé ošacení? Víš, ne? Ty rajda kalhoty a síťované tílko? růžová pouta?" Ren si ho prohlížel od hlavy k patě.
"Kde máš svoje oblíbené boty na platformě? Proč jsi tu v těchhle nazouvácích a navíc máš nějaké tlusté ponožky bež vzoru v obyčejné černé barvě?"
"Nestíhal jsem..." Terry to vyřídil ve 2 slovech a dál si povídal s Kanem.
Kane se jenom uculoval a klidně se s ním bavil.
Přistoupil jsem za Renem, nadechl se a neschopný slova zase vydechl. "Co- em… Kámo co má tohle bejt?" Zeptal jsem se polohlasem a rukou švihnul směrem k Terrymu.
"Já nevím... už ničemu tady nerozumím... Terry, měj se." Nastoupil do helikoptéry a čekal, až nasedneme i my.
Chtěl jsem taky nastoupit, ale koutkem oka jsem si všiml, jak Kane sáhl do kapsy.
Otočil jsem se a pozoroval, jak Kane vytáhl papírek a podával ho Terrymu.
"Dej někdy vědět jak se-" Začal, ale já ho okamžitě přerušil.
"No tak to ani náhodou." Slezl jsem a vzal Kaneho za ruku kterou držel papírek. "To snad nemyslíš vážně" Kritizoval jsem Kaneho nevěřícně. "Ty chceš dát svoje číslo tomuhle-" Přejel jsem Terryho ostrým pohledem od hlavy k patě "Jemu?!"
"Bože, Kei... Nezdržuj to tu sakra nějakou žárlivou scénou, ještě si o tobě budeme všichni myslet, že jsi fakt gay. Jestli Kane probudil v Terrym nějakou změnu tak jako ve všech, kterých se dotkl, nebo se kterýma promluvil, tak ať mu to číslo dá, hlavně už poďme!"
"Žár- Děláš si ze mě srandu? Já ho snad mám bránit před divnejma lidma- Není náhodou on ten nejvíc divnej?" Otočil jsem se na Rena a rozhodil rukama.
Cítil jsem jak Kane protočil očima, ale najednou jsem jeho ruce ucítil na zádech jak mě tlačil do helikoptéry.
"Jasný, tak už pojďme. Jenom bys pořád zdržoval" Zaksychtil se Kane a sedl si vedle Rena.
Sedl jsem si a povzdechl si. Neměl jsem z toho dobrý pocit.
Podíval jsem se znovu na Terryho a všimnul si papírku v jeho ruce. Jen jsem se zamračil a prsty naznačil, že ho budu sledovat.

Když jsme vystoupili z helikoptéry na trávník školního pozemku, než se Kei rozešel do jeho pokoje, prohodil jistou poznámku ke Kanemu. Zase.
"On už tě zase nepřímo nazval gayem... Dělá si ze mě prdel? Příště půjde pěšky, debil." Sykl jsem ke Kanemu a myslel, že mi prasknou nervy.
To už snad ani není možné, jak je ten člověk natvrdlý, příště ho nechám trčet na ubytovně, za celý víkend ho mám tak akorát dost.
Vidí si vůbec do huby?
Uvažuje, než něco řekne?
Jak to tak sleduju, tak nějaké cizí pocity a myšlenky jsou mu úplně cizí, hlavně že si pán hledá Ježíše...
Kane se jen lehce se usmál, jakoby ho to už vůbec netrápilo "Na to si zvykneš"
"Kane... proč on? Tisíc jiných a lepších chodí po světě, někteří můžou být od tebe na několik kilometrů, někteří na pár metrů a ty si vybereš takového... vyplýtval jsem na něj za poslední půl rok všechny svoje urážky... takového "mistra"."
Zhluboka se nadechl a s lehkou zoufalostí v očích se na mě podíval "Ty si fakt myslíš, že kdybych si mohl vybrat do koho se zamiluju, tak bych si vybral zrovna jeho? Vybral bych si holku. Aspoň bych nemusel čelit urážkám ze všech stran a cítit se jak úplnej úchyl. Věř mi, rozhodně bych svý srdce nehodil po takovým kreténovi, který si ze mě bude dělat prdel na každým rohu." Krátce se uchechtl, jakoby chtěl naznačit, že se už můžu začít smát
Já ho ovšem nechápavě pozoroval, následně jsem se rozhlédl kolem sebe, jakobych čekal zástup lidí, co nás poslouchají. "Kane... nikdo, kromě Keie, nemá narážky na to, že jsi gay. On si to totiž nikdo jiný ani nedovolí..." přehodil jsem si batoh na druhé rameno, už jsme byli skoro u ubytovny, dovnitř se právě tlačil zástup lidí, kteří dojeli busem. Pár z nich jsem pozdravil, mezi nimi i Roxie s Tee. Na chvíli se daly do řeči, ale plynule přešly k soukromé konverzaci, takže jsme s Kanem zapluli na pokoj a oba ve stejnou chvíli hodili batohy ke skříni a vrhli se do postele. "Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale na tohle jsem se těšil... Byl to dlouhej víkend."
"To byl." Přitakal Kane s hlavou v polštáři. "Ale doufám že se tvoje matka do příště trochu… polepší" koukl na mě "Její chování zkazilo dojem."
bez řečí jsem se na něj podíval, jen jsem vycenil zuby v zářívém, a řekl bych i hrozivém úsměvu a jen tak nějak zabručel...
"Uhh ok." Zahučel zpátky trochu váhavě a mě bylo jasný, že vůbec nechápe.
"Každopádně" začal větu a přetočil se na záda "dík žes mě vzal s sebou." Lehce se pousmál
"No, nwm jestli to vůbec stojí za poděkování... Musel jsi vidět moji matku, poznat naši uchlastanou kuchařku, pak jsi byl svědkem mého emocionálního zakolísání a do toho všeho se kolem procházel náš pobožný Kei..." Pro sebe jsem si nevěřícně zakroutil hlavou, že tohle všechno se dalo stihnout za víkend
"Genaki je fajn" Zasmál se a já se ani nedivím, že se k mojí matce dál nevyjadřoval. "A já ti na rameni brečím pořád, takže je fajn si to někdy prohodit, ne že bych ti to přál nebo tak. Á Kei…" Nechápavě se zamračil a přemýšlivě se rozhlédl po pokoji "Umm, Kei je ale ateista?"
"Kei je... Nebavme se o Keiovi. Chceš, abych ti našel někoho místo něj, nebo to zvládneš sám??
Byl nějakou dobu potichu, až jsem si snad myslel, že usnul, a když jsem se nadechl, že ho oslovím, odpověděl.
"Já nevím…"
"nevíš jestli někoho chceš, nebo jestli si někoho najdeš?"
Stáhl rty do úzké linky a zavrtal hlavu do polštáře "Já nevím…"
"Nechám tě si to rozmyslet, to bude nejlepší..." Zvedl jsem se a začal uklízet věci z báglu. Mimo jiné jsem vytáhl i jednu fotku, na které jsem byl s Harrym, nijak jsem to neřešil a položil ji na skříň, tam nikomu zavazet snad nebude.
"A co ty Rene?" Otočil se na bok a koukl na mě
"Co já?" Moc jsem ho nevnímal, přemýšlel jsem co je špinavé a co jsem na sebe o víkendu nevzal... nějak jsem si doma nestihl vyprat a tašku jsem ani pořádně nevybalil.
"Chceš si někoho najít?" zeptal se jednoduše
"No... kdo by mě chtěl..." Odpověděl jsem jednodušše
Kane se zamračil "Nepodceňuj se Rene, ty seš skvělej"
"Mhm... víš co, někoho mi najdi, snesu fakt kohokoli. Je mi to jedno, když všechno zařídíš... Já se s tím nebudu muset zabývat a ty se zabavíš."
"Kohokoli?" Zvedl obočí
"No jistě, věřím ti." Pokrčil jsem rameny, vzal si ručník a šel do sprchy.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama