Merodi ga daisukidesu 160

26. července 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 160


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená


Kane se zamračil "Nepodceňuj se Rene, ty seš skvělej"
"Mhm... víš co, někoho mi najdi, snesu fakt kohokoli. Je mi to jedno, když všechno zařídíš... Já se s tím nebudu muset zabývat a ty se zabavíš."
"Kohokoli?" Zvedl obočí

"No jistě, věřím ti." Pokrčil jsem rameny, vzal si ručník a šel do sprchy.


Do středy jsme se nijak zvlášť nebavili.
V pondělí jsme se sice sešli pro naše obvyklé doučování angličtiny pro Kaneho, ale když se tolik zlepšil a my s Renem přecejenom nebyli žádní učitelé, v téhle chvíli se učí spíš samostudiem, kdy si čte něco anglického, jelikož už rozumí a mluví dobře. Občas se zeptá na nějaké slovíčko, ale to je vše. Přesto je očividně rád, když se tam pokaždé my tři slezem.
Nicméně jsem si nemohl nevšimnout občasných Renových nespokojených pohledů.
Nešlo o to, že by byl nespokojený s tím, že Kaneho neučí tak jak má, spíš to vypadalo, jakoby nebyl spokojený s celou mou osobou. Probodával mě pohledem, ale když jsem se na něj podíval, že mu něco řeknu, uhnul pohledem ke své knize a pokračoval ve svém záživném čtení, jakoby nic.
Byl jsem si jistý, že jeho pohledy nebyly jenom moje fantazie.
Ten stejný pohled jsem na sobě cítil, kdykoliv jsem mluvil s Kanem a kdykoliv jsem ho nějak popíchnul.
Pak mi došlo, že Ren je vlastně taky teplouš, takže ho možná svýma řečma ke Kanemu třeba seru. Ne že by mi snad Ren dělal vrásky, ale donutilo mě to se zamyslet.
Ve středu jsem si za Kanem přisedl v knihovně k našemu obvyklému stolu.
"Kde je Ren?" Zeptal jsem se, ale neobtěžoval jsem se ho ani pohledem hledat.
"Zakecal se s Roxie na chodbě" Odpověděl a vytáhl si knížku, kterou teď v angličtině četl.
"To je kdo?" zvedl jsem obočí
Kane na mě krátce pohlédl a nejspíš se rozmýšlel, jestli mi dát krátkou, nebo dlouhou odpověď.
"Kamarádka." Vybral odpověď krátkou a pohled zaměřil zpátky na knihu, ve které začal listovat.
"Takže on teď kope zase za druhý tým?" uchechtnul jsem se a odpovědí mi byl Kaneho povzdech.
"Je to kamarádka." Zopakoval a našel stranu, kde měl lístek od autobusu místo záložky.
Vydechl jsem a knihu mu zase zavřel.
Nebránil mi, jen ke mně zvedl snad až unavený pohled.
"Ano?" Zvedl obočí
"Chtěl jsem s tebou mluvit" Prohlásím
"Ano?" Zopakoval on a obočí zase posunul dolů.
"Víš, přemýšlel jsem-"
"To zní nebezpečně" Přerušil mě mezi slovy, kde jsem plánoval nechat menší pauzu.
Olízl jsem si otráveně rty, ale nechal to být.
"Jelikož se mi zdálo, že jsem se k tobě možná nechoval úplně nejlépe kvůli předsudkům, které jsem měl proti teploušům-"
"Nejen kvůli tomu" Doplnil znovu a já cítil jak mi tiklo v oku.
Na chvíli jsem mu věnoval varovný pohled ale jako dobrý kámoš, jsem to i protentokrát nechal být.
"TAK" Zdůraznil jsem varovným tónem, aby mě už nepřerušoval "jsem si o tom našel informace-"
"Vážně?" Znovu mě přerušil, ale tentokrát jsem mu to prominul, protože byl zvědavý a ne otravný.
"Jo. Vážně. Včera jsem viděl několik videí od různých homosexuálů, kteří byli ve vysvětlování takových věcí docela zběhlí, takže jsem si pak uvědomil, že by sis mohl moje vtípky brát k srdci víc, než bych chtěl, takže jsem se chtěl- chápeš." Mírně jsem mávl rukou
Zmateně se zamračil "Cos chtěl?"
Vydechl jsem. Čím dřív to řeknu, tím dřív to budu mít za sebou. "Chtěl jsem jen říct, že se omlouvám za svý chování. Dělat si srandu z tvý orientace ode mě jako od kámoše není zrovna vhodný, takže se to budu snažit omezit." Mírně jsem se usmál, abych vypadal, jakože to myslím vážně.
Myslel jsem to vážně.
Kane se na mě chvíli díval, snad jakoby na mě chtěl očima zaostřit, ale nějak mu to nevycházelo. Tak tak chvíli blbě zíral, než polkl a lehce se pousmál.
"Taky jsem ti chtěl něco říct"
"Hm?" usmál jsem se s vědomím, že už se teď nemusí furt tvářit tak otráveně a všechno je mezi náma ok.
"Přestaňme být přátelé" zadrhl se mu hlas, takže to spíš znělo jako by to zašeptal.
Zvedl jsem obočí trochu vyhýbavě "Ty víš, že s tebou chodit nechci" Prohlásil jsem opatrně
"Já ti neříkám, že s tebou chci něco mít. Chci, abychom přestali s naším přátelstvím." Zopakoval lehce hlasitěji, ale stejně tišším hlasem než jsem mluvil já.
"Nechápu."
Kane na pár vteřin zavřel oči a pomalu se nadechnul, než je zase otevřel i s výdechem.
"Už nechci, abychom spolu seděli u stolu v jídelně. Už nechci, abys mě doučoval angličtinu. Už nechci, abychom spolu řešili věci, které kámoši normálně řeší, ať už je to Ren, Natsu, Liam, ostatní lidi, nebo vtipy, učivo, jídlo, vztahy, příhody, filmy nebo počasí. Už nechci, abys mě zachraňoval kdykoliv se ti rozsvítí mobil s prosbou. Už nechci, abychom spolu probírali nebo hráli hudbu. Už nechci, abychom se zdravili, když se vidíme na chodbě. Už nechci…" Hluboce se nadechl "být tvůj kámoš, ani milenec, ani přítel, ani cokoliv jiného." Prohlásil a já na něm viděl, že by měl ještě tolik věcí co říct, ale zůstal tiše. Prostě skončil. Sebral svou knihu a strčil ji do batohu.
Byl jsem zmatenej, jako ještě nikdy.
Vždyť jsem se omluvil?
Co jsem udělal tak strašnýho?
Ale on nevypadal naštvaně. Vypadal prostě a jednoduše rozhodnutě, že už nechce být můj kámoš. Vypadal prostě unaveně.
"… A co chceš abysme teda byli?" Položil jsem otázku a potáhl za přesku od jeho batohu.
"Chci abychom byli dva náhodní lidi, kteří spolu kdysi sedávali u jednoho stolu." Prohlásil, nenásilně vytáhl přesku z mého sevření a odkráčel.
Pohlédl jsem na dveře, kde se zrovna srazil s Renem, Kane ho automaticky vzal za paži a řekl něco ve stylu "Pojďme." V knihovně bylo ticho, takže jsem to pochytil. A Ren jednoduše šel.
Proč by taky chodil za mnou, my zas takový kámoši nebyli.
Začal jsem krátce, lehce zrychleně dýchat, bolelo mě na hrudi.
Nechápal jsem to. Co jsem udělal tak hroznýho?
Omluvil jsem se přece.
Nevadilo by mi to, kdybych to kurva, aspoň pochopil.
Nedávalo to smysl.
Vždyť jsem to nijak nepodnítil.
Nic jsem neudělal.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama