Merodi ga daisukidesu 161

30. července 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 161


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená



Začal jsem krátce, lehce zrychleně dýchat, bolelo mě na hrudi.
Nechápal jsem to. Co jsem udělal tak hroznýho?
Omluvil jsem se přece.
Nevadilo by mi to, kdybych to kurva, aspoň pochopil.
Nedávalo to smysl.
Vždyť jsem to nijak nepodnítil.
Nic jsem neudělal.

"A na příště si prosím dočtěte dnešní kapitolu, budu se možná ptát… I když se mi nechce…Tak možná připravím test. No, teď s čím si dám víc práce…? Dobře, kdo je ochotný se to naučit takovým stylem, že mi to tu odvykládá jak báseň, aniž bych k tomu já musel něco říkat?" Všechny ruce ve třídě zůstaly dole. Říkal jsem si, jestli má vůbec cenu se na něco takového ptát třídy specialistů.
"Tak jinak… Budete moc mít u sebe učebnici a když nebudete vědět, můžete se podívat." Zkoušel jsem vyjednávat. Max po mně chtěl známky, jelikož jsem od začátku roku žádné neodevzdal. Ukecal jsem ho na to, že vyzkouším pár lidí a zbytku dám známky podle mého dobrého a profesionálního uvážení. Ovšem teď jsem musel ve třídě zbohatlíků najít někoho, kdo by se nechal dobrovolně vyzkoušet. Ovšem ani po nabídce jakou jsem učinil, žádná odezva.
S povzdechem jsem se opřel o stůl a prohlížel si třídu otrávených výrazů. Na tohle jsem neměl nervy a začal jsem se zabývat otázkou, proč jsem vlastně přijal tuhle pracovní pozici.
"Tak ještě jinak… Můžete mi to přečíst z učebnice celé, já budu dělat že to nevidím a ohodnotím třeba to, jak čtete." Zvedly se 4 unavené ruce kluků z předních lavic. To je obětavost! Ovšem v příštím okamžiku jsem málem zajel pod stůl, když se jeden z nich otočil na svoji spolužačku, která právě trhala rekord o největší bublinu ze žvýkačky a zeptal se jí hlasem umírajícího otroka vzdělávacího systému, jestli nemá učebnici.
"Děkuju vám za pozornost, užíjte si zbytek dne, běžte se třeba prospat… Nashle." Pobral jsem si věci a odešel ze třídy.
Nemohl jsem věřit tomu, že jsem se právě sám ukecal na to, abych zkoušel ze čtení. Byli tu posledním rokem a někteří neměli absolutně tušení, o čem mluvím. Nevím, jestli mi z toho bylo do breku, nebo mi to vlastně bylo svým způsobem jedno. Prohraboval jsem se taškou… Kurva, já tam nechal zápisník. No, teď už se pro něj fakt vracet nehodlám.
Zahnul jsem za roh a málem srazil kluka, co vyšel proti mně.
"Natsu!" Uslyšel jsem známý hlas a pohlédl na Rena, kterému ten hlas rozhodně nepatřil, až za moment jsem si všiml Kaneho, který vykukoval zpoza něj.
"Kane, jak se máš?"
Kane se mírně zamyslel. Asi přemýšlel, jestli má být upřímný a fakt má otázku odpovídat. "Hmm, na hraně zoufalství se špetkou úlevy" Mávl rukou a mírně se uculil "Jak se máš ty? Jdeš z hodiny?" Pokoukl kousek za mě, aby se podíval na lidi, co opouštěli učebnu.
"Hmmmm... Max pro mě chystá torturu, když mu do zítřejší půlnoci neodevzdám známky od začátku roku. Ale mě se tak nechce chystat písemka a nechce se mi ty nepodary ani zkoušet... Asi si začnu cucat prsty." Rukou jsem si prohrábl vlasy, nejradši bych si někam zalezl a usnul. Ren si mě celou dobu prohlížel a jen pokyvoval hlavou. Neřešil jsem to, nechtělo se mi.
Kane na mě chvíli mlčky koukal. "Když mi zařídíš lepší známku z dějin, tak ti ty testy klidně připravím" Nabídl mi.
"Tohle nepůjde... Navíc, za tím chlapem já nepůjdu." Dveysuu právě procházel kolem, měl na sobě černé sako, vlasy v rozcuchu a ruce v kapsách šedých uplých kalhot. "Vidíš? Ten by mě ani neposlouchal, natož tak mě nechal, abych se přimlouval. Je mi to líto kámo, ale pokud chceš, můžu tě dějiny doučit." Pokrčil jsem rameny
"Tak to zaměňme za Ekonomiku. A za malé přimluvení se v informatice ti klidně ty testy i opravím" Smlouval dál
"Kane, na tohle jsem příliš otrávený... Myslím, že z toho nic nebude. Nejradši bych si někam sednul a dal si s někým pivo." Odpověděl jsem
Porkčil rameny "Ty nebudeš mít známky.." ale pak se nápadu na pivo úplně nadchnul a zatřásl s Renem aby se připojil "Fakt? Mohl bych s tebou? Právě jsem Keiie poslal do prdele, rád bych to taky zapil!" Zazubil se
"A já jako mám jít taky?" Zeptal se Ren a koukl na Kaneho. Chvíli jsem ty dva sledoval, než se za rohem ozval hlas Maxe. Zdrhnout nebylo kam, tak jsem prostě stál a čekal na popravu.
"Nechceš?" Kane se zatvářil snad až ublíženě, ale očividně ho do toho nechtěl nijak nutit
"No, právě si nemyslím, že po společně tráveném víkendu je to dobrý nápad." Ren stáhl rty do úzké linky.
Kane vytáhl spodní ret nahoru do uražené grimasy a vypadal dokonce celkem vtipně. "To jsem nevěděl, že se mnou nechceš trávit tolik času" Založil ruce na hrudi a já jen poslouchal přibližující se kroky zpoza rohu.
Víš... tys to špatně pochopil."
Zato já to pochopil hned. Renovi se nechtělo pít pivo se mnou.
Nic jsem neříkal, jen jsem sledoval, jak kolem prošel Max s Dveysuuem, vypadalo to na vážný rozhovor, ze kterého jsem pochopil, že Marty také nemá ještě žádné známky. Takže jsem nebyl sám.
Když už jsem si ale myslel, že mě obešli a přehlédli, Max se otočil a ukázal na mě prstem.
"Hříšníku! Do zítřejší půlnoci, nezapomeň, tehdy spolu zúčtujeme a jen jen na tobě, jestli to půjde po dobrém, nebo po zlém!!" Pravil hrozivým hlasem. Jen jsem mávl rukou "Dělám na tom, dělám na tom..."
Kane si přitáhl Rena za jeho kravatu a něco, mě neznámého mu pošeptal.
"Huh?! Jeho?!" Zařval Ren
"Říkals, že mi s výběrem věříš" uculil se na něj Kane
"No-no-no-no-no to sice jo, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že tebe napadne..." Ren se po mně podíval a začal víc šeptat, i přes to ho bylo slyšet. "Že tebe napadne on?"
"Blázníš, jste pro sebe stvořeni! Copak mě celou tu dobu neposloucháš, když ti říkám, že tě shipuju s Natsuem?" Kane na Rena pohlédl s přivřenýma očima.
"Poslouchám, ale celou tu dobu jsem si myslel, že to nemyslíš vážně." Nechtěl jsem se jim do toho moc vměšovat, ale fakt jsem potřeboval to pivo, nebo cokoliv co teče a má v sobě nějaké to procento alkoholu.
"Tak je rozhodnuto!" Rozhodl Kane nekompromisně a koukl na mě "Kam zajdem?"
"Eh... Já nevím, nějaký návrh?" Zmateně jsem na něj koukl. Takže on rozhoduje za Rena, no to je fajn...
Kane se okamžitě otočil na Rena jakoby to on mohl vědět nejlíp ale pak si svůj pohled rozmyslel a změnil ho na přemýšlivý "Hm... Do žádného studentského báru asi ne.." Přemýšlel nahlas "Hm... asi dvacet minut odtud je jedna hospoda?" Podíval se znovu na mě
"Cokoliv, hlavně už pojďme... Už bych za pivem šel i k vám na pokoj." Odpověděl jsem a mávnul rukou. Kane mě i Rena chytil za paži, takže šel mezi náma a usmíval se jako sluníčko.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama