Merodi ga daisukidesu 167

23. září 2017 v 15:11 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 167


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená



"Chci říct, chápu tvůj úhel pohledu, a fakt je mi to líto, že něco takového prožíváš, ale vysvětlil jsi mu, proč jsi ho vlastně poslal někam? Chci říct, on ví, že ho miluješ, ale ví, proč ho nechceš poblíž? Chci říct, i když je to sice logické, každý by byl zmatený, kdybys ho prostě z ničehonic poslal tam, kde slunce nesvítí."
"Já už se s ním prostě nemůžu bavit… Já už prostě dál nemůžu ok?" I já ve svém hlase slyšel, že se mi chtělo brečet

Myslel jsem si, jak jsem nenápadný, jak se proplížím, uteču, aniž by mě někdo zpozoroval.
Přece jen s batohem na zádech, stanem a spacákem v ruce, asi těžko jdu na hodinu, či nějakou mimo školní aktivitu.
No, ve zkratce, několik kroků od ubytovny se přede mnou vynořil Kei.
Vzhledem k tomu, že jsem fakt ještě ke všem svým problémům nepotřeboval řešit tenhle jeden obrovský problém, jsem se zarazil a pomalu se snažil utéct, jak jsem doufal nespozorován...

Bohužel jsem se mýlil. "Rene!"
Kei se objevil za mnou a počkal, až se pomalu otočím k němu. Když viděl moje věci, jen zvedl jedno obočí v nechápavém gestu "Co blbneš?"
Neodpověděl jsem... Co je mu do toho, proč na mě vlastně vůbec mluví...? A proč bych se s ním měl jako bavit já. Přesto mě něco nutilo otevřít pusu. "Co chceš?"
"Jseš Kaneho kámoš." Prohlásil a chtěl snad i pokračovat, ale já k tomu musel taky něco dodat.
"A ty nejseš. K věci." Pohodil jsem hlavou, snad abych ho popohnal.
Cvakl zuby a krátce se nadechl, snad aby nepukl "To je to. Co má Kane sakra za problém? Nic jsem mu neudělal!"
Zhluboka jsem na nadechl, snad abych mu nevrazil i když věřte... ulevilo by se mi, fakt že jo... Možná že by se mi ulevilo až tak, že bych se otočil a zalezl zpátky na ubytovnu, čímž by se akce divočina vůbec nemusela uskutečnit, ale ovládl jsem se a racionálně začal myslet.
Mám mu to fakt říct? Evidentně na to sám prostě nedojde.
"Posral jsi to... Všechno co ti vyšlo z pusy, každý pohyb, každý- vše! Všechno bylo špatně." Prohlásil jsem a chystal se jít
"Já se omluvil, jasný? A fakt jsem to myslel ok? Já se fakt snažím a nechápu, jaký má se mnou Kane problém. To se dal dohromady s tím jeho vyvoleným, že má najednou problémy se se mnou normálně bavit nebo co?" Rozhodil rukama, očividně byl úplně frustrovanej z toho, že na to jeho mozek nepřicházel
"Tak moment, stop! Co to tu do hajzlu zase vykládáš?! Keii, já na tebe fakt nemám nervy, zdrhal jsem, jenom abych se s tebou nemusel bavit, protože jsem věděl, že tohle přesně přijde. Mám svých problémů až nad hlavu, ale dobře, abych od tebe měl na nějakou dobu klid, tak ti to řeknu, bože, ať se nade mnou Kane později smiluje... Ten jeho vyvolený jsi ty, debile. Tak už se kurva uvědom!!!" Zaječel jsem na něj, otočil se a odcházel.
Chvíli byl klid, ale pak jsem za sebou uslyšel kroky a byl jsem násilně otočen čelem zpátky ke Keiiovi.
"Co to meleš, vždyť se mu prej Kane vyznal, a nic takovýho se mezi náma fakt nestalo, já jsem vážnej, co si to tu kurva vymýšlíš? Nemůžeš mi dát jednu zasranou upřímnou odpověď?"
"Běž do prdele... Kane tě miluje, co víc ti k tomu mám jako říct? A teď sbohem, nelez mi na oči, dokud si to neuspořádáš v hlavě, protože tam máš takový bordel, že s tím by ani doktor nic neudělal. Běž a podívej se na sebe do zrcadla, ty jsi úplně v prdeli z toho všeho! Taky nevíš, co bys chtěl, nejdřív ho políbíš a pak- Ale to je jedno, už na mě nemluv, kretén..."
Nadávku jsem si prohodil spíš pro sebe, když už jsem k němu zase stál zády a odcházel, doufajíc, že už na mě nepromluví.
"Tak proč mě kurva poslal někam?! Vždyť to nedává smysl!" ozvalo se za mnou

Jen jsem na něj ukázal gesto všech gest, které pochopí snad každý v každém jazyce a zmizel za stromem.

Stan jsem rozložil na prvním volném placu, který se naskytl.
Byl jsem tak nasraný, nějaká myšlenka toho, jak všechno nechám tam a sem se půjdu jenom zrelaxovat, budu meditovat, ale nakonec co? Hovno z toho. Protože ten potrat…! Musel jsem to rozdýchat a nakonec, když ani to nepomáhalo, tak jsem prostě zalezl do stanu, do spacáku a zaspal to. Druhý den jsem se vzbudil kolem sedmé. Stále ve stejně mizerné náladě, nejspíš jak se to celé v mojí hlavě ještě víc rozleželo a nejlíp promíchalo, vůbec jsem neměl chuť se vrátit do školy. Jediné na co jsem se zmohl, bylo posbírání nějakých jahod a rozdělání ohně.
Během toho celého mě napadlo, že jsem Kanemu vlastně nenechal ani žádný vzkaz, ovšem jestli se za ním stavil Kei a vykvákl mu co jsem mu vykecal, tak mě Kane stejně nebude chtít vidět.
Takhle jsem proseděl u ohně celý den. Chvílemi jsem pospával v sedě, chvílemi meditoval, vsával energii duchů přírody. Dokonce jsem se pak i zvedl a šel obejmout nejbližší strom.
Tuhle intimní chvilku mi narušilo až zvonění mobilu někde ze stanu. Měl jsem za to, že jsem ho nechal na ubytovně… Ani jsem se nedíval, kdo volá, prostě jsem to zvedl.
"Um, Ahoj, Rene? Všechno v pořádku?" Poznal jsem Kaneho hlas v telefonu
"Eh... no, jo, proč by nemělo být?" Zeptal jsem se nejistě
"Jenom mě to zajímalo, jelikož, chápeš. Pili jsme, Natsu tě odprovodil na pokoj a od té doby nejsi k nalezení? Kde jsi?" slyšel jsem jak se Kanemu ulevilo, že mě vůbec slyší, hádám, že už si představoval to nejhorší
"Kane... nemůžu, jsem nasranej, zklamanej, mám zlomený srdce, hlavu prázdnou a zároveň plnou sraček- promiň že mluvím sprostě. Ale neboj, jsem v pohodě, neudělám žádnou blbost, slibuju." Schoval jsem si půlku tváře za volnou dlaň
"Já tě z ničeho neobviňuju nebo tak. Rene, myslíš, že tě budu poučovat o tom, že chodit za školu je špatný, nebo že nemáš právo se cítit pod psa? Jenom jsem chtěl vědět, jestli se ti nic nestalo, nebo tak."
"Kane... promiň. Jsem idiot, snad ještě větší idiot, než ten idiot se kterým se teď nebavíš..." Teď se se přestaneš bavit i se mnou. No to se tu můžu rovnou zahrabat.
"Cože? Co se stalo?" Nejspíš trochu panikařil
"Když jsem odcházel, potkal jsem Keie... nechtěl jsem se s ním bavit, otočil jsem se, že odejdu a nepromluvím s ním, ale najednou byl za mnou... ptal se, chtěl odpovědi, nejdřív jsem si myslel, že si dělá prdel, ale vypadal že to myslí vážně, to mě znejistilo, nevěděl jsem co dělat a pak jsem mu to řekl... Kane, odpusť!"
"..Řekl co? Rene já ti nerozumím"
"Že ho miluješ..." S povzdechem jsem se svalil na záda a zavřel oči. Čekal jsem, že to buď položí, nebo bude křičet...
Chvíli bylo v telefonu ticho a pak jsem zaslechl Kaneho lehký smích. "Rene co to meleš. Já se mu vyznal. O to jde, ok? Já mu řekl, že ho miluju, on to ví, takže co na tom změní to, žes mu to řekl ty?"
Nejistě jsem otevřel jedno oko a pak druhé oko.
Tak proč se ten čurin chová jakoby ne? Jo, dělal jsem si z něho srandu, že nevím, komu se Kane vyznal, pak jsem to zjistil. Myslel jsem si, že je chytřejší, že mu to došlo.
"Jsi si jistý Kane? Opravdu, protože Kei nevypadal, že by o tom věděl."
"Jak to myslíš, jestli jsem si jistý? Samozřejmě že jsem si sakra jistý. Vykecával jsem se tam aspoň pět minut, aby věděl, že to myslím vážně. Jak by o tom mohl nevědět?"
"No... prostě... nařknul mě z toho, že si vymýšlím..."
Bylo ticho, po chvilce jsem slyšel, jak se Kane zhluboka nadechl a po další chvíli vzduch zase vypustil.
"No, teď už je to stejně jedno…" prohlásil asi po půl minutě ticha "Stejně už jsem s ním skončil, takže… jo."
"Takže se můžu vrátit bez toho, aniž bych schytal ránu mezi dveřmi?" Zeptal jsem se nejistě. Sice jsem návrat zatím neplánoval, ale tak pro případ
"Nevidím důvod, proč bys měl" Prohlásil trochu zmateně "Vážně se tím nezatěžuj, nic jsi neudělal" mírně se zasmál
"Kane, díky... Ale dneska to ještě nebude, vydržíš to tam sám?"
Smích. "Rene, teď vážně, kolik si myslíš, že mi je?"
"Jo a Kei ještě zmínil nějakého tvého... přítele, pokud to v mých uších vyznělo správně? Jako řekl to jinak, ale asi to myslel takhle... Ty sis někoho stihl najít?"
"Huh? Ehh, jakože, chci říct… potkal jsem někoho nového, ale jak by se k tomu dostal Kei to fakt netuším?" Kaneho hlas napovídal tomu, že už ničemu nerozumněl.
"Jo, sorry Kane... Zahřívej mi postel, pokud budeš s někým spát, vem si kondom a nechoď na ubytovnu za tmy." Dal jsem pár rad a čekal na odezvu
"Rene, já toho týpka odmítl. Každopádně, teď vážně, kde přebýváš? Počkej, neříkej mi to, myslím, že někde táboříš že? Ty si prosimtě dávej bacha na klíšťata a všelijakou havěť a prosím, nepodpal les." Dal mi pár rad on
"Ty bys mi jako nevytáhl klíště, kdybych nějaké měl?" Zeptal jsem se uraženě
"Tak určitě" Prohlásil lehce sarkasticky "Hlavně pořádně jez a neotrav se něčím ok." slyšel jsem ho zasmát se
"Měl jsem dneska na oběd bobule... takové červené... Nejsem si jistý, co to bylo, ale měl jsem hlad..." Nadhodil jsem dramatický hlas
"Rene!" 'napomenul mě' "Radši si běž ulovit rybu nebo něco, jsem si jistej, že tě to třeba rozptýlí od čehokoliv, co by tě mohlo zatěžovat"
"Díky Kane, kdyby ses cítil sám, kdykoliv volej jo? Zatím se měj."

"Nápodobně" Zasmál se "Zatím čus" S tím zavěsil


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama