Merodi ga daisukidesu 172

17. října 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 172


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená



"Ale" Chtěl něco říct, ale já ho rovnou přerušil, jelikož jsem cítil, jak se mi slzy chtějí přelít přes spodní víčka. A já tu fakt nechtěl brečet.
"Ne, Keii!" Procedil jsem "Nechci se s tebou bavit, protože mě to psychicky zabíjí, jasný? Takže se bež bodnout!" Odstrčil jsem ho z cesty a vydal se do svého pokoje.
"Kane!" Myslím že Kei měl ještě další otázky, ale já už ho neposlouchal.
Prostě jsem s ním skončil. Už se s ním nemusím bavit.
A tím že za mnou Kei nešel, mi bylo jasný, že to přijme a už mě nebude uhánět.


Celou tu dobu jsem stál v koupelně a poslouchal křik, který se tlumeně ozýval z chodby. Raději jsem přešel ke svému stolu vzal si notebook a posadil se s ním na postel. Pár minut na to vešel Kane. "Ten řev..." začal jsem a vzhledl k němu.
Kaneho čelist se třásla, jakoby mrznul. Hlavu měl sklopenou a po tvářích se mu linuly potoky slz. Jen si pravou rukou přejel po levé paži a mírně pokrčil rameny. "O nic nešlo…"
Tiše jsem ho pozoroval, jen jsem mu rukou pokynul, aby si sedl vedle mě, zatímco jsem odkládat noťas.
Mírně se usmál a mávnul rukou, zatímco hlavu naklonil ve vyhýbavém gestu "To je dobrý… Ono vážně… to nic nebylo…"
Musel jsem vstát, nemohl jsem se na něj jen dívat. Přistoupil jsem k němu a silně jej objal.
Jakoby snad ani předtím nic neřekl a zoufale se na mě pověsil. "To je důvod proč jsem se s ním nechtěl bavit!" Postěžoval si "Mohl jsem se mu dál jednoduše vyhýbat… Mohl jsem si najít někoho, kdo by ho ode mě odháněl… Mohl jsem se odstěhovat…!"
Tohle byl věčný boj... Já v háji, Kane v háji. A ačkoliv jsem byl vybraný řečník a mohl bych podle některých dělat psychologa, najednou mi došly slova. Zmohl jsem se jen na to, abych ho posadil k sobě na postel, kupodivu neprotestoval, a čekal až se vybrečí. "Když jsi ho teď seřval, třeba ti bude líp."
"Bylo to moc slyšet?" Zeptal se a z objetí se odtáhl. Zároveň se natáhl pro balení kapesníků, co se mi válely na stole
"Nerozuměl jsem, co říkáte, jenom jsem slyšel řev... Chceš něco? Pustit film, hudbu, čaj, kakao?"
"Já jsem v pohodě" Oznámil a vysmrkal se "Teď už se s ním vidět nemusím, když jsme to vyřešili. Jenom mě to štve." Rozhodil rukama, jakoby mi vysvětloval nějakou závažnou věc "Chápeš to. Já se mu vyznal." Znovu pohodil rukama "A on o tom neví." Udělal to gesto znovu a podíval se na mě "Znamená to, že jsem se těch pár měsíců stresoval úplně zbytečně?"
"Ano." Odpověděl jsem bezmyšlenkovitě. "A to, že neví, že ses mu vyznal, to mi tak nějak došlo potom, co na mě vyjeveně zíral, když jsem mu to sladké tajemství prozradil. Řekl bych ti, že tohle nemá smysl řešit, ale tím, že tady budeme sedět a jen se na sebe dívat toho taky moc neuděláme, takhle ho můžeme pro klid našich duší alespoň pomlouvat. Začnu, když dovolíš- je to kretén." Podal jsem celou krabici kapesníků, kterou jsem měl v šuplíku.
"Rene?" Koukl na mě "Myslíš, že jsem špatnej kámoš?"
Dlouze jsem se na něj zadíval. Nějak jsem nechápal, kam k tomu došel. "Ne...?" Ani nevím, neměla to být otázka, spíš jsem si nebyl jistý, kam on svojí otázkou směřuje. Zmátl mě. Ne, že bych neměl sklon k dramatičnosti, ale vážně, nějak jsem nevěděl, co se tu přesně děje.
"Kei mě nařknul, že jako přítel stojím za hovno" Prohlásil a objal si kolena. "Ale chci říct... Já se snažím, víš?" znovu se na mě podíval
"Chytáš depresi?" Někde jsem na to měl snad i prášky. "Kvůli tomu šulinovi se mi tady zhroutíš. Máš i jiný kámoše a za ně ti říkám, že nestojíš za hovno. Vážně... Kane, no tak... Udělal jsi pro něj první poslední. Pomáhal jsi mu s těma úkolama od Natsua, každý jiný by se na něj vysral."
"To jsem mu taky říkal!" Prohlásil a zase udělal to gesto s rukama "Je to kretén!"
Zahoupal sebou a ramenem do mě ťuknul "Dík Rene."
"Co bych pro tebe neudělal! Jsi kámoš, zrovna jsme k tomu mohli přizvat i Natsua. Stává se z toho tradice." Vytáhl jsem si jeden kapesník a začal ho skládat.
"Já jsem rád že spolu už vycházíte" Prohlásil, usmál se a sledoval, co dělám.
"No jo... Teď když už ví o mých problémech a vehementně se mě snaží natlačit do orchestru... Myslíš, že bych tam měl jít?" Podíval jsem se na něj a odložil poskládanou lodičku, která se pomalu rozpadala.
"Do orchestru? Natsu má orchestr?" Překvapeně zamrkal "Ale to je super. Chci říct, proč nejít? Je to větší příležitost se zlepšit a ukázat co umíš"
"Jo, ale i když vycházíme, pořád nejsme nejlepší kamarádi. Navíc jsem se chytnul s Roxy. Nevěřil bys, jak dokážou být ženský manipulativní!" Protočil jsem panenky.
"A co udělala?" Nechápavě se na mě podíval. Vypadal že se trochu uvolnil, teď, když se konverzace přestala zabývat Keiiem.
"Obalamutila mě, když jsem byl neschopný výkonu pohybu, odvlekla a donutila zpívat pod záminkou, že ona to chce. Já jako gentleman šel a pak jsem zjistil, že tam celou dobu stojí Natsu a poslouchá nás." Až v příštím momentě mi došlo, jak to celé blbě zní.
Kane se zaksychtil jakoby se měl za chvilku začít smát, ale nesmál se. "No, jak jinak by sis představoval, že dělají nábor? Měli ti poslat vytištěnou pozvánku?"
"Na křídovém papíře psané ozdobným písmem a i tak bych se hluboce zamýšlel. Proč si jako myslí, že umím zpívat? Před tebou jsem nikdy nezpíval... myslím... před Natsuem mi to ujelo v opilosti a ta ženština mě k tomu vyloženě slovně donutila!" Rozhodil jsem rukama.
"A oni po tobě chtějí, abys zpíval? Chci říct, můžeš snad hrát na nástroj ne? Pokud tě chtějí, měl by sis stanovit podmínky, nenechej se sebou vyjebávat."
"Bože, to mě nenapadlo... No stejně budu něco požadovat. Na to mám právo, ano?" Podíval jsem se na Kaneho, který si mě pobaveně prohlížel. Rozhodně byl v lepší náladě. Nebo se tak aspoň tvářil. Pravdu ukáže až zhasnuté světlo a jeho peřina, pod kterou se buď schová a bude brečet, nebo se nepokusí udusit a bude klidně spát.
"No jistě!" Podpořil mě a protřel si tvář "Ale když mě omluvíš, jdu do sprchy, ty můžeš polemizovat nad tím, co všechno budeš požadovat za svůj čas" Uculil se a vstal.
"Jo, když jsme seděli na tom pivu... mám to takový mázlý, ale pořád mě pronásleduje divný pocit, že jsme řešili sex. Vyvrátíš mi tuhle teorii?" Podíval jsem se, jak si bere ručník
"Huh? Sex? Myslíš tvůj a Natsuho?" Nechápal
Pohledem jsem naznačil, že jeho otázka je správná. "Něco o tom, kdo z nás by při něm zaujímal vrchní a kdo spodní pozici... Zdálo se mi to, že?" S nadějí v očích jsem k němu upíral zrak
"Rene, jsme kámoši. A jako kámoš bych ti nelhal." Položil mi ruku na rameno a usmál se "Ty ani Natsu nejste stavění na to, abyste byli dole. Konverzace to byla celkem dlouhá, řekl bych."
"Jo... Takže se mi to nezdálo..." plácnul jsem sebou na polštář a zahleděl se do stropu.
"Ne že by na tom snad záleželo. O nic přece nešlo ne?"
"Nějak mi to vrtá hlavou... Nevím proč, špatný svědomí?" zase jsem se posadil a rukou se poškrábál na bradě, kde si nové strniště nárokovalo stále větší plochu
"Jedeš po Natsuovi, že ti to vrtá hlavou?" Mírně se zasmál
"Běž si dát sprchu, potřebuješ to ze sebe všechno spláchnout." Mávnutím ruky jsem ho poslal do koupelny, přitahl jsem si noťas a otočil se s nim zády k pokoji.
"Jep." Kane jenom přitakal, dal si ručník přes rameno a odešel do koupelny.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama