Merodi ga daisukidesu 173

22. října 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 173


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená



"Nějak mi to vrtá hlavou... Nevím proč, špatný svědomí?" zase jsem se posadil a rukou se poškrábál na bradě, kde si nové strniště nárokovalo stále větší plochu
"Jedeš po Natsuovi, že ti to vrtá hlavou?" Mírně se zasmál
"Běž si dát sprchu, potřebuješ to ze sebe všechno spláchnout." Mávnutím ruky jsem ho poslal do koupelny, přitahl jsem si noťas a otočil se s nim zády k pokoji.
"Jep." Kane jenom přitakal, dal si ručník přes rameno a odešel do koupelny.

Kei už mě nemusel trápit a bohatě mi stačilo si to s ním vyříkat jednou. Byl jsem s tím jednoduše smířenej.
A kupodivu, spal jsem jako zabitej.
Když jsem ráno slyšel šramot, otevřel jsem oči.
Ren se nejspíš chystal do školy.
"Hmmh, Rene?"
Otočil se na mě, zrovna stál u svého stolu a něco hledal, před sebou rozevřenou tašku.
"Promiň Kane, vzbudil jsem tě... Jestli tě to potěši, máš ještě 10 minut." koutky mu cukly v krátkém úsměvu.
Věnoval jsem krátký pohled hodinám.
"Uvědomuješ si, že se dneska vyhlašují klauzury, že? Je to na devátou, takže první hodiny odpadaj?"
Vytáhl zapalovač, nějaký kožený pytlik a ve finále přešel k polici nad postelí z jejíhož spodu sloupnul nějakou fotku. "Jo, neboj, dojdu na čas."
Zamrkal jsem a přetočil se na záda "Další obětování?"
"Jen malý rituál... Chceš se přidat?" Zeptal se, zatímco všechno rval do tašky.
"Chceš mě tam?" Ujišťoval jsem se raději
"No, TEN, jehož jméno se nám hnusí asi nepůjde. Navíc ty jsi jediný člověk, který se mnou kdy u takového rituálu byl. Nenutím tě, ale byl bych poctěn."
"Přece neodmítnu" Posadil jsem se "Jenom mi dej pět minut" Vstal jsem a vzal si věci na převlečení.
"Nevěděl jsem, že máš ještě nějaké věci pro rituál?"
"Poslední... Ale kdybys chtěl někdy zažít ten vzácný moment znovu, obětovat se dá cokoliv..." Očima zapátral na mé straně pokoje
Podíval jsem se stejným směrem jako on "Já nemám žádný fotky nebo tak."
"Možná jednu ze…" Nepokračoval jsem.
"Ale tu mám v mobilu. Vytištěná není." Očima jsem se ho zeptal, zda je to problém.
"Můžu ji jednoduše smazat" Prohlásil jsem a natáhl se pro mobil.
"Nebo spálime ten mobil, koupím ti nový." pokrčil rameny, jakoby mobily nakupoval pravidelně
Zarazil jsem svou ruku nad mobilem a šokovaně pohlédl na Rena.
"Cože…?"
"Možná to chvíli zabere než chytne... Možná neshoří úplně. Mobil jsem pálil jen jednou, když jsem se stavěl za zelené aktivisty." zamyslel se a znovu se podíval po mobile.
"Ale… Ten mobil je skoro nový…" Stáhl jsem ruku zpátky k sobě a mobil nechával ležet na poličce.
"No, jako mně je to jedno... Je to na tobě, říkal jsi, že ti ho dal Kei, ne? Já osobně bych se přes to nejspíš nepřehoupnul, ale jsou i silnější jedinci." Čekal, jak se rozhodnu se založenýma rukama.
Semknul jsem rty dohromady a vložil si mobil do kapsy. "Ještě uvidím…" Prohlásil jsem a šel se v rychlosti převléct, abychom mohli vyrazit.
Potichu jsme vyšli z ubytovny a ubírali se směrem k rybníku, kde Ren rozdělal oheň a mohl tak začít samotný rituál. Seděli jsme naproti sobě, mezi námi hořelo dřevo a zatímco Ren něco odříkával v cizim jazyce, já ho sledoval.
Nakonec se mírně uklonil a vytáhl fotku, která v příštích minutách vzplála zvláštním, modro-zeleným plamenem, jenž se postupně zbarvil do fialova. Znovu se poklonil a pohledl na mě.
Zamrkal jsem, než mi došlo, že je řada na mě.
Sklopil jsem hlavu a vytáhl z kapsy svůj telefon.
Já vím, že jsem říkal, že dokud Keii nebude poblíž, tak budu v pohodě.
V nic už jsem doufat nemusel. Ani nemohl.
Ale můj telefon nebyl Kei.
A nebylo to tak, že by mi mobil Keiie připomínal. Telefon byl prostě jen obyčejná věc, co mi nic neříkala. Nic významného pro mě nebyla.
Ale když jsem pomyslel na to, že bych ho měl hodit do toho ohně, aby vzplál podezřele barevným plamenem, bylo mi z toho zoufale.
Zkousl jsem si spodní ret a zakroutil stále sklopenou hlavou.
"V pohodě, my to chápeme. Je to jen mobil, není to fotka, nebo plyšák." Ren tlesknul nad hořícími zbytky fotky, následně vzal kožený pytlik a jeho obsahem oheň zasypal, až jej kupodivu uhasil. "Říkal jsem, že to stihnu." Poznamenal, když mrknul na hodinky a začal se sbírat k odchodu.
"Když už je řeč o fotce..." Mobil jsem odemkl a najel si do galerie. Měl jsem jednu fotku s Keiiem.
Jednu jedinou, ze Silvestra.
Vyfotili jsme se hned, jak jsme spolu dodělali sněhuláka, který byl v pozadí.
'Sněhulák svobody hulení'.
Vydechl jsem a jen chvilku přemýšlel nad zmáčknutím tlačítka smazat.
A pak jsem ji smazal.
Postavil jsem se a trochu oprášil a mobil strčil zase do kalhot.
"Takže, cítíš se líp, teď když s ním nemáš žádnou společnou fotku?" Zeptal jsem se
"A ty?" odpověděl mi na otázku otázkou. Pomalu jsme směřovali ke škole.
Lehce jsem pokrčil rameny "Ani nevím. Necítím, že by se něco změnilo." Podíval jsem se na něj. "Ale jsem v pohodě. A to je důležité ne?" Mírně jsem se na Rena usmál
"Samozřejmě! Tvoje duševní vyrovnanost je přednější." přikývl a otevřel mi dveře do budovy.
"Jak je na tom tvoje duševní vyrovnanost?" Zeptal jsem se a pomalu směřoval do tělocvičny, kde se začali shromažďovat všichni studenti.
"Ta na tom byla vždy bídně. Ale asi už jsem se začal smiřovat s tím, co se stalo." Rozhledl se po tělocvičně, jakoby někoho hledal.
"To je hlavní. Lepší než na tom být bídně pořád." Řekl jsem a zhluboka se nadechl a podíval se na pódium, kde byla obrovská koule s klikou a byla do poloviny naplněná malými papírky.
Pokud máme čekat na to, až se přečte úplně každé, budeme tu minimálně do oběda…
"Aspoň nám odpadne vyučování." Ren se díval stejným směrem.
"Přijde mi to jako Hunger games." Poznamenal jsem a lehce se zasmál.
"No jestli tu na hodnocení bude zase ta ženská v růžové, tak to možná taky tak dopadne." Ren sledoval Riku-sensei, která spolu s Maxem a dalšíma dvěma učiteli šli krajem tělocvičny k pódiu.
"Neboj, každé klauzury se to mění." Mávl jsem rukou, ale nějaký pochybnosti jsem měl. Stočil jsem pohled stejným směrem, ale přes lidi, co se zařili do řady před námi jsem nic moc neviděl.
Ne že bych potřeboval vidět nebo tak…
"Děti moje!" ozvalo se zvolání z mikrofonu. Všichni otráveně pohlédli na Maxe. "Tak už je to tu zas. Vidite moji kouzelnou losovačku? Nechal jsem ji na tuto příležitost vyleštit!"
Věnoval jsem Renovi pohled. "Hmm… ředitelovi proslovy…"
"S kým bys chtěl pracovat?" Ren se stále rozhlížel kolem sebe
"S Jinem nebo Noeruem Eneli. Hrají skvěle a na spoustu nástrojů. Myslím, že by se s nima skvěle hrálo" Zářivě jsem se usmál a koukl na Rena "A ty?"
"Vlastně ani nevím... Jako jo, znám tu dost lidi, ale spojit saxofon s jiným nástrojem... Proč jsem si ten mosadzný krám dával jako hlavní nástroj..." podepřel si hlavu
Lehce zvědavě jsem se na něj podíval "Víš, že můžeš hrát na cokoliv chceš… Že?"
Ren konečně přesunul svoji pozornost z prostoru kolem na mě. "Ne... Vážně? Nikdo mi to neřekl. Citím se zanedbaný."
"Když budeš poslouchat ředitelův proslov, on ti to určitě řekne" Uculil jsem se a koukal na záda předemnou
"Ještě než začneme se samotným losováním, máme pár technických věcí. Partnery si nemůžete vyměnit- ten kdo vám bude přidělen s vámi zůstane až do konce-" Max začal, ale byl přerušen odkašláním Riky-sensei, která mu následně ukázala na něco v papírech.
Jen pokýval hlavou a obrátil pozornost opět do obecenstva. "Dobře, třetí ročníky, jakožto nejstarší a ti, kteří nás brzy opustí, mají možnost partnera vyměnit, ale pouze po domluvě s jiným třeťákem, který by měl podobný problém.
"Co se týče hudebních nástrojů, vaší fantazii a kreativitě nebudeme klást meze, smíte použít jakýkoliv historicky známý nástroj. Navíc, abychom pozvedli vašeho ducha tvořivosti, pokud si nahrajete doprovod k vaší hudbě, můžete jej pak použít při vystoupení. Jsou zde omezení, jako že vám to nemůže zahrát někdo jiný a že to musíte nahrát pod dohledem učitele, detaily najdete na nástěnce u učebny dějin... teď k tématům." Ředitel doplnil vzduch v plicích a pokračoval.
"Témata: Rock, Folk a oblíbená Klasika. Minimální čas vašeho songu je minuta třicet, maximální je 5 minut. A pokud svůj úkol dokončíte dříve, můžete udělat druhý úkol, který je čistě dobrovolný, na téma: remake známého songu. Dostanete za něj druhé hodnocení, jehož body se započtou k prvnímu úkolu a zlepšíte si tak známku… Nebo zhoršíte, ale pochybuji, že by to někteří z vás dokázali."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama