Merodi ga daisukidesu 174

26. října 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 174


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená



Ředitel doplnil vzduch v plicích a pokračoval.
"Témata: Rock, Folk a oblíbená Klasika. Minimální čas vašeho songu je minuta třicet, maximální je 5 minut. A pokud svůj úkol dokončíte dříve, můžete udělat druhý úkol, který je čistě dobrovolný, na téma: remake známého songu. Dostanete za něj druhé hodnocení, jehož body se započtou k prvnímu úkolu a zlepšíte si tak známku… Nebo zhoršíte, ale pochybuji, že by to někteří z vás dokázali."



Stál jsem vedle Kaneho a pomalu mi to šrotovalo všechno v hlavě. Vypadá to na dost možností a ty všechny mi teď běžely hlavou. Ředitel pomalu předstoupil k losovačce a vytáhl první dva papírky. "Kotaru Minori a Yosuo Tadashi." Dva kluci se sebrali a odešli z tělocvičny.
Pokračovalo to tak další půl hodinu, když opět vytáhl dva papírky. "Roxany Natalia Stone... Ren Itokki." Zrovna jsem si prohlížel nějaké znamínko na ruce, když se ozvalo moje jméno. "A to jsem se modlil..." Pronesl jsem otráveně a dál stál. Chtěl jsem vědět, jak dopadne Kane.
Kane mě zatahal za tričko a nadšeně se na mě usmál "To je dobře ne? Rozumíte si a vaše nástroje jdou k sobě! Chci říct, když nepočítáš tu vaši neshodu o tom orchestru, ale jinak…"
"No... Představa, že budu s tou ženskou hádat..." Povzdechl jsem si a opět se rozhlédl kolem sebe. Roxy stála nedaleko, taky na mě koukala, radši jsem uhnul pohledem. Ještě chvíli jsem ji nehodlal řešit.
"Pff Rene, Taky byste si to měli vyříkat. Chci říct, ne že byste měli navybranou, Teď se budete muset vidět dost často" Povzbudivě se na mě usmál. Vážně z toho byl nadšenější než já, a dokonce jsem ho viděl Roxi s úsměvem zamávat, zatím co mě druhou rukou, nejspíš podvědomě, pořád tahal za tričko.
"Kei Machiko a Kane Konori." Ozvalo se z mikrofonu tak jasně, jak kdyby to ředitel řekl přímo před námi. Skoro jsem zalapal po dechu a otočil se na Kaneho.
Kane uvolnil ruku, kterou mě držel a já mohl už jen na dálku cítit, jak jeho nadšení vyhasíná z jeho očí.
"Um, Rene?" Ozval se tichým hlasem
"jsem tu..." Chytil jsem ho za rameno a sledoval co se stane.
Tohle mu někdo musel udělat schválně, jinak jsem si to nedokázal vysvětlit
"Můžeš… Mohl bys něco říct? Myslím jako cokoliv. Rozptyl mě nějak. Já tu fakt nechci brečet před celou školou"
"Můžeme jít pryč... Jo, půjdeme pryč." Chytil jsem ho kolem ramen, tím jsem ho tak nějak schoval před zraky lidí, co na nás zrovna koukali a směřoval s ním ke dveřím.
Myslím, že na záchranu Kaneho slz bylo pozdě už ve chvíli, kdy mě oslovil jménem. A teď si jen do rukávu utíral co mohl.
Vzhlédl jsem, když jsme byli kousek od dveří, před námi stál Natsu, klidně se opíral o dveře až do chvíle, kdy spatřil Kaneho. "Uvolni cestu." Syknul jsem. Šel před náma a razil nám cestu ven z budovy. "Kane, to nic..."
Hned jak jsme vyšli z tělocvičny a dostali se až na zahradu školy, kde se v tuto chvíli nikdo nenacházel, Kane ode mě odstoupil a první do udělal bylo, že kopnul do masivního keramického květináče s tulipány, který se převrhl na stranu, vysypal trochu hlíny s květinami a možná lehce prasknul.
"To není možný!" Zakřičel víc nasraně než zoufale, a rozpřáhl ruce "Jaký jsou sakra šance, že schytám zrovna jeho?! Jedna ku padesáti-čtyřem a půl tisícům?! Kurva!" Vypustil ještě pár nadávek, než se zoufale sesunul do dřepu a schoval tvář do kolen.
On si vážně spočítal přibližný lidi ve škole a jejich šance? Jinak si nedokážu moc odůvodnit to náhodný číslo.
Díval jsem se na něj, nevěděl jsem, jak mu pomoct. Byla tu jediná možnost... Jít za Keiem a poprosit ho, aby využil své příležitosti výměny spoluhráče. Koukl jsem po Natsuovi, který také pozoroval Kaneho.
"Pokusím se promluvit s Keiem..." Řekl jsem polohlasem a jen sledoval Natsua, který se ke mně obrátil.
"To není špatný nápad..." Souhlasil
"Nah, to není nutný…" Vydechl Kane a sedl si na zem "Jen jsem z toho… naměkko" zaksychtil se "Ani nevím proč to tak prožívám. Není divu, že si mě pletou s děckem nebo s holkou, když furt tak vyvádím, kvůli ničemu"
"Ničemu? Tohle není nic... Kane, pokud opravdu nesneseš Keie vedle sebe, můžeme ti pomoct." Natsu k němu přistoupil a natáhl k němu ruku.
Utřel slzy do promočenýho rukávu a vzhlédl "Vy jste fakt skvělý… Ale fakt je to dobrý… Stačí mezi náma stanovit pár pravidel. A pokud je nebude chtít dodržet… On bude trpět při klauzurách, mě blbá známka budoucnost neovlivní, ale on je tu posledním rokem… Může klidně partnera změnit, když to s ním pak vzdám. On nebude mít song a pochybuju, že ho tentokrát na pódiu někdo zachrání…"
"Kane... Opravdu ti chceme pomoct." Natsu vytáhl kapesníky.
"Já vím..." Kane si nás prohlédl "...Myslíte že by mě vyměnil?"
"Můžu se ho jít zeptat..." odpověděl jsem pomalu.
"Nemusíš… Nechte to být" Kane pokrčil rameny "Já se s tím prostě smířím."
Podíval jsem se na Natsua, který mi věnoval stejný pohled.
"Ne, vážně. Budu v pohodě."
Myslím že nikdo z nás o tom nebyl přesvědčený, ale nikdo nic neřekl.
Místo toho se ze dveří vyřítila Roxy, hnala se k nám s kapesníky. "Kane, jsi v pořádku? Všimla jsem si, že jsi brečel." protočil jsem panenky.
"Ženy... Vidí za roh a ještě dál." prohodil jsem otráveně.
"Ah.. Díky Roxy" Kane se pousmál "Ale nic mi není. Jen mi umřel dědeček." Řekl v úplné vážnosti, jakoby to myslel vážně a vůbec si právě nevymýšlel.
"Jasně... Chceš obejmout?" natáhla k němu ruce.
"Určitě" Vstal a objal ji, aspoň na chvilku, než ji zase pustil a pohlédl na mě. "Takže... teď jste vy dva ve skupince že? To je fajn" Pousmál se
"He..." pohledem jsem ji vraždil. Na to, jak byla prozíravá, na mě teď hleděla nechápavě. Já jí ovšem nehodlal nic vysvětlovat.
"Rene…" Kane do mě lehce šťouchl loktem "Vždyť nic tak hrozného neudělala."
"Je to manipulativní potvora!" vykřikl jsem uraženě, zatímco Natsu vedle mě se rukou plácnul do čela.
"A nemůžete jít prostě na pivo a vyříkat si to?" Kane se sehnul a snažil se postavit skopnutou vázu
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad..." utrousil Natsu zpoza ruky.
"Tak běžte na pivo vy dva a vyříkejte si to!" Kane rozhodil rukama "Už se snesete vedle sebe, tak teď si jenom vyřešte ten váš... orchestr."
Podíval jsem se na Natsua a při představě, že po několika pivech se v konverzaci dostaneme do stejného bodu, jako posledně, jsem Kaneho nabídku zamítl.
"Roxy, přijď kolem třetí k nám na pokoj, zvu tě na kakao." Roxy se zatvářila pochybovačně.
"Na kakao z jídelny na ubytovně?" Pokrčil jsem rameny a otočil se na Kaneho.
"Ty jsi samozřejmě taky zvaný."
"Já jsem alergický na mlíko" Prohlásil Kane se zvednutým obočím
"Ještě pořád?" Zeptal jsem se naprosto nemístně a následně zatřásl hlavou. "Tak čaj..."
Kane věnoval pohled Natsuovi. "Přidáš se?"
"Necítím se vítán." Odpověděl mu Natsu jednoduše.
Kane stiskl rty a podíval se na mě. On po mě snad chtěl, abych ho osobně pozval.
Takhle mě využívat... Moc dobře věděl, že mu potom, co se mu stalo neřeknu ne.
"Natsu, přijď taky, ale vem si svůj hrnek." S povzdechem jsem svěsil ramena.
"Hele, já se nevnucuju. Mě čeká asi 50 testů, které musím opravit a dalších 50 nad kterýma se budu rozmýšlet jestli je opravit, nebo se na ně vykašlat a studentům říct, že jsem je ztratil."
"Mohl by sis sehnat asistenta..." Navrhl Kane
Podíval jsem se na Natsua, který o tom zřejmě začal přemýšlet. Nějak jsem nechápal k čemu, když do teď žádné testy nedával, ale dobře. "Takže jak?" Zeptal jsem se po chvíli.
"No, budu opravovat, tak si to užíjte." Prohlásil, mávnul rukou a odešel.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama