Merodi ga daisukidesu 175

31. října 2017 v 12:00 | Saskie a Batia |  Merodī ga daisukidesu

Merodi ga daisukidesu 175


Ren Itokki - červená
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená



"Hele, já se nevnucuju. Mě čeká asi 50 testů, které musím opravit a dalších 50 nad kterýma se budu rozmýšlet jestli je opravit, nebo se na ně vykašlat a studentům říct, že jsem je ztratil."
"Mohl by sis sehnat asistenta..." Navrhl Kane
Podíval jsem se na Natsua, který o tom zřejmě začal přemýšlet. Nějak jsem nechápal k čemu, když do teď žádné testy nedával, ale dobře. "Takže jak?" Zeptal jsem se po chvíli.
"No, budu opravovat, tak si to užíjte." Prohlásil, mávnul rukou a odešel.



Když jsem se dozvěděl, s kým mám mít ten slavnej úkol, nemohl jsem jinak, než se zasmát.
Bylo to prostě vtipné.
Jakoby mi něco nahoře prostě přálo.
I když… Naše vztahy teď nebyly nejlepší…
Ale o to šlo. Chtěl jsem náš vztah zachránit.
Kane měl nejspíš pravdu. Nechoval jsem se k němu nejlíp a jako kámoš jsem stál za houby.
Ale vážně jsem se s ním nechtěl přestat bavit.
Měl pravdu.
Byl snad můj jedinej kámoš.

Našel jsem Kaneho sedět v Knihovně, při naší volné dvouhodinové pauze.
Myslel jsem si, že už se téhle tradice nebude chtít zbavovat, i kdyby tam měl sedět sám. A očividně jsem měl pravdu.
Přisedl jsem si za ním, na své obvyklé místo a on rovnou zavřel svou knihu, kterou právě četl a zhluboka vydechl.
"Keii…" Začal, ale já ho nechtěl moc pouštět ke slovu, kdyby náhodou mě chtěl začít odhánět, ať si jdu hledat někoho jiného.
"Kane, rád bych ti něco řekl" začal jsem a podíval se na něj.
Vypadal, jakoby neměl ani nejmenší zájem poslouchat to, co mám na srdci.
"Kei, chci určit pravidla-" Začal on, ale já začal ve svém
"Já vím, že jsem se choval jako kretén, a vážně, omlouvám se" Podvědomě jsem si položil dlaň na srdce. "Ale vážně ti chci-" Zarazil jsem se.
Kane se nezaujatě zvedl, vzal si knihu do ruky a odkráčel.
On vážně odešel.
Jen tak.
V půlce slova.
Um… Co?
Znovu jsem ho zastihl na chodbě, až druhý den, když se bavil s klukem, kterého jsem matně poznával ze chvíle, kdy Kaneho vzal na ošetřovnu.
"Kane" Přerušil jsem jejich konverzaci a přistoupil k němu.
Týpek vedle něj se nadechl, jakoby mě chtěl odstrašit a viděl jsem Kaneho lehce pozvednout ruku, snad až v gestu, aby ten modrovlas nezasahoval.
No vidím, že bodyguarda už fakt nepotřebuje.
Z nějakýho důvodu jsem se cítil poměrně nasraně, ale nenechal jsem se tím unést.
"Musíme probrat pravidla." Prohlásil Kane a to třetí kolo se trochu vzdálilo.
"Jen jsem ti chtěl říct, že-" Kousl jsem se nasraně do spodního rtu, když se Kane na patě otočil a znovu odkráčel.
Vydechl jsem a vzal Kaneho za rameno. V té chvíli mě ale ruku chytl ten týpek, zvedl ji a varovně na mě čuměl.
Nechápal jsem, co si to kurva dovoluje. Byl ode mě přes půl hlavy menší, ale pevně svíral moje zápěstí.
"Kane." Oslovil jsem ho varovně ještě jednou.
Jediný co jsem chtěl, bylo si promluvit.
Ještě jednou se omluvit a pokud možno spravit to, co jsem zmršil.
"Dokud si nevyslechneš, co ti chci říct, bez toho, abys mě přerušoval, bavit se s tebou nebudu." Prohlásil a zmizel za rohem.
Tak to snad řekni, a nezdržuj!
Cítil jsem, jak ten týpek, nejspíš aby lehce zaprovokoval, na moment trochu víc zmáčkl moje zápěstí.
Věnoval jsem mu chladný pohled a on mě pustil. Pomalu pokrčil rameny a usmál se, jakoby se mě o něčem chystal poučit.
"Heleď," začal a já mu dal rovnou pěstí do nosu.
Někdo takový, mě o ničem poučovat nebude.
"GH" cvakl zuby a chytil se za krvácející nos.
"Ne." Odpověděl jsem mu prostě a odešel od něj. Chtěl jsem dohnat Kaneho, ale toho jsem našel asi až za další dvě hodiny.
Celkově takhle odešel asi pětkrát a tak se naše konverzace, která se sakra měla konat v pondělí v tý knihovně, přesunula až na středu.
Znovu seděl v knihovně na svém obvyklém místě a četl si.
Vážně jsem na něj už neměl náladu a pěkně mě nasral.
Ale pořád, jsem cítil jakousi povinnost se znovu omluvit.
"Kane." Oslovil jsem ho netrpělivě a postavil se vedle něj, abych ho kdyžtak mohl zase chytit a usadit zpátky.
Vždyť já si s ním chtěl jenom promluvit.
"Musíš si vyslechnout moje pravidla." Prohlásil a otočil nezaujatě stránku v knize.
"Pokud je to ten nejednoduší způsob jak se s tebou konečně pobavit, tak mi ty svoje zatracený pravidla řekni." Prohlásil jsem a Kane pokynul rukou k židli, na které jsem obvykle seděl.
Tiklo mi v oku, ale sedl jsem si.
Kane položil svou knihu, poté co do ní pomalu zasunul jeho záložku ve formě jízdenky a vzhlédl ke mně.
Wow. Jak odměřeně se ten trpaslík tvářil.
"Vzhledem k našemu společnému úkolu spolu vymyslet nějaký song, a vzhledem k tomu, co jsem řekl nedávno, je docela nemožné se spolu nebavit, takže jediné téma, které jsem s tebou ochoten řešit, je ohledně onoho úkolu."
Lehce zmateně jsem zamrkal, a on si toho očividně všiml, jelikož hned vytasil zjednodušenou verzi toho, co řekl. "Nebudu se s tebou bavit o ničem jiném než o našem společném úkolu."
Já to pochopil už poprvé. Zas tak složitý to nebylo.
Myslí si že jsem naprostej kretén nebo co?
"Pokud začneš konverzaci, která se úkolu nebude týkat, nebo se postupně od úkolu stočí jinam, tak odcházím." Prohlásil odměřeným tónem, jakoby mluvil na pohřbu člověka, kterého nikdy ani neznal.
"Pokud po čtyřech týdnech uznám," Vzhlédl jsem k němu, a snad i doufal v 'odměnu', jako třeba že se zas vrátíme k přátelství, ale nic takového ani nenaznačil. "že náš song já, nebo i ty, neumím 100% zahrát zpaměti, na jeviště s tebou nejdu a vystupovat nebudu."
"Počkej cože." Znepokojeně jsem se na něj podíval. Jak jako nepůjde na jeviště? Je to i jeho úkol, tohle mu výrazně zhorší známku.
Snad jsem až vycítil jeho lehké pousmání nad mým znepokojením.
Jeho, známka přece nezajímala. On byl druhák.
Jen pro mě byla známka důležitá.
"Pokud se ti pravidla nelíbí, můžeš si partnera vyměnit, já s tím problém nemám." Prohlásil a podíval se na mě. "Nějaké otázky?"
On se fakt ptá na dotazy?
Nadechl jsem se a podepřel si rukou hlavu. "Ano, mohl bys mi to zopakovat?"
Teď se na mě zmateně podíval on. "Cože?"
"Můžeš to zopakovat? Myslím, že jsem to celé úplně nepochytil." Prohlásil jsem.
Slyšel jsem tuhle šaškárnu velmi dobře. Jen jsem doufal, že když si to párkrát zopakuje, dojde mu, jak směšně to zní.
Ale on ne. I poprvním i podruhém opakování slovo od slova si byl jistý, že takhle by náš vztah měl být veden. Řízený směšnými pravidly.
"Zopakuj mi to ještě." Prohlásil jsem, když už jsem to slyšel potřetí a už si byl jistý, že se to učil zpaměti. I já to začínal umět zpaměti.
"Mám ti to napsat?" Zeptal se a asi mu už bylo jasné, že si s jeho pravidel dělám srandu tím, že jsem ho to nechával opakovat.
"Nah, nerad čtu, ale ty se dobře posloucháš" Podíval jsem se na něj a on se postavil.
"Odcházím." Prohlásil a věnoval mi studený pohled "Až budeš chtít skládat, dej mi vědět."
"Kdy dneska končíš?"
"Po osmé hodině" Odpověděl mi a já jen přikývl. Věděl jsem to, jeho rozvrh jsem přece měl.
"Ozvu se"
"A Keii" Oslovil mě a otočil se, než odešel.
Zvědavě jsem se na něj podíval a možná trochu uměle se usmál. Byl jsem pořád nasraný.
"Pokud ještě praštíš nějakého mého kámoše, hrát s tebou nebudu." Vyhrožoval mi
"To byla sebeobrana" Ozval jsem se, ale on mi to očividně nežral, jelikož se odebral k odchodu.
On si snad vážně myslí, že budu hrát podle jeho směšných pravidel?
Vždyť je to k smíchu!
Vážně chce, abych se nestaral o nic jinýho než o ten pitomej song?
… Fakt mě zahnal do kouta.
Nechci hrát s nějakým kreténem a ten song potřebuju.
Do prdele.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama